Zoufalství českých filmařů. Do kin směřuje pod tlakem rekordní počet snímků, jen těžko hledají diváky
Šest, sedm, ale klidně i deset. Tolik nových filmů míří poslední měsíc každý týden do tuzemských kin. Životnost velkého počtu z nich je krátká, zájem diváků, kteří se po koronavirové uzavírce postupně vrací do kinosálů, se navíc mezi nimi tříští. Nasazení některých titulů se filmovým distributorům nevyplácí, odkládat jejich premiéry si ale nemohou dovolit – i ze strachu, že by na podzim mohla přijít další vlna proticovidových opatření.
„Přetlak filmů je jen zoufalou reakcí distributorů a producentů, kteří filmy do kina prostě dát musí, aby se alespoň pokusili vygenerovat nějaké výnosy,“ vysvětluje obrovské množství filmových premiér pro server iROZHLAS.cz šéf distribuce Bontonfilmu Ondřej Kulhánek.
„Díky zavřenému trhu v délce takřka osmi měsíců se nahromadila spousta filmů lokální i zahraniční produkce, které čekaly na své uvedení do kin, a do toho se přidávají premiéry, které byly dávno v tomto letním a podzimním období nahlášeny.“
Filmů je teď dvojnásobně až trojnásobně více oproti normálu. Týdně jich má premiéru až deset, což je případ i uplynulého čtvrtka, kdy vedle komiksového akčního snímku Sebevražedný oddíl vstoupilo do kin také pět českých novinek.
Podle Kulhánka pro filmy logicky není dostatečný prostor, a to jak z pohledu počtu kin, tak životního cyklu jednotlivých titulů v nich. „Dochází také k přirozené redukci návštěvnosti v každé kategorii žánrů, kdy se zájem dané kategorie publika rozmělní mezi dva, tři filmy a jejich výsledky jsou pak zákonitě nižší,“ říká.
Nastal tak opak toho, co jsme viděli loni v létě, kdy kina na pár měsíců otevřela. Na absenci amerických blockbusterů tehdy česká produkce vydělala: na filmy se chodilo málo, ale také jich bylo méně, takže v kinech vydržely delší dobu.
Do kina spíše na oddechovku
Situace na českém trhu se sice obecně zlepšuje, ale návštěvnost kin se ještě zdaleka nepohybuje v číslech srovnatelných z doby před covidem, takže tržby stále nejsou dostačující ani pro kina, ani pro distributory.
Na druhou stranu už tu ale máme také případ tuzemské tragikomedie Prvok, Šampón, Tečka a Karel, uváděné Bontonfilmem, které se za premiérový víkend podařilo přilákat rekordní množství lidí – dokonce srovnatelné se stavem před pandemií.
Stále ale podle Kulhánka chybí odhadem tak 30 procent publika, které se do kina bojí chodit. Konkrétně jde o diváky rodinných a animovaných filmů, ale také příznivce artové tvorby a dokumentů.
Prvok, Šampón a sto tisíc diváků. Hartlova komedie boduje v kinech covidu navzdory
Číst článek
„Pokud se divák do kina vůbec vypraví, je to spíše na oddechový hollywoodský titul, v lepším případě na českou komedii, ale méně už například na český dokument. Někteří kinaři hovoří dokonce až o soumraku dokumentu v kinech,“ potvrzuje neradostnou atmosféru na poli artové distribuce Hedvika Petrželková ze společnosti Artcam.
Právě Artcam ve čtvrtek nasadil do kin dokumentární snímek Chci tě, jestli to dokážeš, který s nadhledem vypráví o touze tělesně postiženého člověka po lásce i sexu. Úskalí jeho uvedení jsou díky jeho tématu a výše zmíněným důvodům zřejmá. Distributor už ale nemohl čekat.
Film Dagmar Smržové se poprvé představil divákům na festivalu Ji.hlava v roce 2019, na svůj vstup do kin tak čeká už skoro dva roky. Jeho premiéra se několikrát posouvala. Naposledy k ní mělo dojít loni v říjnu, těsně předtím, než se kina po několik měsíců trvajícím rozvolnění znovu zavřela. S touto stále čerstvou připomínkou tak mezi distributory panuje obava, že by na podzim mohla přijít další vlna proticovidových opatření.
„Loňská zkušenost byla v tomto smyslu velmi frustrující, když se na podzimní ‚žně‘ připravovala řada slibných titulů, které se pak dočkaly sotva pár týdnů kinodistribuce,“ podotýká Petrželková.
„I kdyby nastávající podzimní sezona proběhla dobře, tedy bez lockdownu, distributoři nemůžou čekat, aby pak byli nuceni nasadit příliš titulů najednou. To by bylo pro všechny spíše kontraproduktivní.“
Zpráva pokračuje pod tabulkou.
Úspěch filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel neznamená, že se Bontonfilm také nepotýká se ztrátami. Stačí se podívat na dvě jeho české červencové premiéry, autorsky vyhraněného Mstitele a rodinný film Mazel a tajemství lesa, které v programech kin zapadly.
„Oba filmy na aktuální bezprecedentní přetlak v kinech doplatily. Stejně jako velká řada jiných. Jejich nasazení do kin se prostě nevyplatilo, zde nemůže být jiná odpověď,“ přiznává Ondřej Kulhánek a zároveň namítá, že zdaleka nejde jen o problém kinoprůmyslu.
Kurosawa, Cimrmani i Muž se zaječíma ušima. Co nabídne program letošní ‚Filmovky‘?
Číst článek
„Obecné očekávání bylo, že lidé vezmou zábavu a další služby útokem, ale návrat hostů, klientů a diváků je spíše pozvolný,“ podotýká.
Urvat si pro sebe kousek divácké přízně v přehršli titulů se od čtvrtka pokouší další dvě české novinky od Bontonfilmu, dokument Zákon lásky o boji za uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry a stylizované drama Okupace.
Optimální místo v kalendáři pro nasazení filmu vždy společně hledá distributor s producentem. Musejí přitom vzít v úvahu partnerské závazky, festivalové premiéry, konkurenci, kampaně a další faktory.
„Zákon lásky jde do kin díky logickému propojeni s probíhajícím Prague Pride, kde je předpoklad, že téma filmu bude dobře rezonovat. Start Okupace byl pak přáním producentů,“ vysvětluje šéf distribuce Bontonfilmu.
Pirátství a kanibalizace
Na otázku, zda by ušlé ztráty mohl nahradit rychlejší přesun distribuovaných titulů na streamovací platformy a další formy Video on Demand (VOD), tedy online videopůjčoven, odpovídají oslovení distributoři jasně: jak u čeho, ale nikde ne úplně.
„Nahradit ztráty z kin bohužel VOD distribuce úplně nedokáže. Příjmy z ní jsou výrazně nižší, je to zhruba desetina oproti normální kinodistribuci. Přesto je to zatím velmi dobrý způsob podpory distribuce,“ uvádí Petrželková z Artcamu.
Za příklad dává VOD uvedení dokumentu Země medu, zahajovacího filmu loňského festivalu Jeden svět, který Artcam nasadil online už během prvního jarního lockdownu. Na VOD platformy se pak vracel souběžně s kinodistribucí „Diváci přišli jak do kina, tak online,“ říká Petrželková.
Streamovací služby potichu zrušily svá zkušební období. K získání nových uživatelů už je nepotřebují
Číst článek
Svou významnou roli v tom podle ní hraje fakt, že artové a dokumentární filmy na rozdíl od mainstreamové produkce nezaznamenávají tak monstrózní ztráty z tržeb kin. Artoví diváci jsou navíc více zvyklí a ochotní sledovat filmy online legálně, a předplácet si nejen zahraniční služby, jako je Netflix, ale i české VOD platformy DAFilms, Aerovod nebo Edisonline.
Právě pirátství a nelegální sledování filmů online zmiňuje jako obrovskou tragédii pro celý filmový byznys i Ondřej Kulhánek. Poukazuje přitom na americkou akční komedii Zabijákova žena & bodyguard, která v českých kinech své místo také nenašla. Důvodem však nebyl pouze přetlak nabídky, ale především stahování filmu z internetu.
I když nešlo konkrétně o případ snímku s Ryanem Reynoldsem a Samuelem L. Jacksonem, nelegální sdílení filmových kopií ve vysokém rozlišení je stinnou stránkou takzvaných multi-platform release, tedy paralelního uvádění titulů po různých distribučních kanálech (například současně v kinech i na VOD), která nyní prosazují hlavně velká hollywoodská studia.
„O prospěšnosti a finálním ekonomickém dopadu se teď hodně diskutuje a analyzuje se výsledný finanční dopad takového paralelního uvedení. Například u Black Widow studio Disney anoncovalo za první víkend výnosy z jejich služby Disney+ ve výši 60 milionů dolarů (zatímco v amerických kinech to bylo 80 milionů dolarů). V dalších týdnech se ale dostavil strmý propad kino tržeb v řádech vyšších desítek procent,“ popisuje Kulhánek úspěšnost studiových experimentů, které už daly za vznik prvnímu vysoce medializovanému soudnímu sporu.
„Mnozí analytici (propad tržeb) přisuzují právě efektu VOD releasu, zpirátění filmu a tudíž dochází možná více ke kanibalizaci těchto distribučních cest, než k jejich synergickému propojovaní.“
Spielbergova firma Amblin Partners podepsala smlouvu s Netflixem. Má dodávat několik filmů ročně
Číst článek
Televizní prodej je u české tvorby passé, protože jsou filmy díky složitému systému financování výroby prodány do televize v rámci koprodukce či předprodejů, čímž je tento segment blokován na několik let a nenabízí jiné možnosti monetizace. Podle Kulhánka tím pádem není možné případné ztráty z kina zásadním způsobem kompenzovat.
„DVD je mrtvé a VOD se díky absenci ochrany majitelů práv a licencí ze strany státu nedokáže tržně porvat se substitutem pirátských kopií, které má každý zadarmo k dispozici v nejlepší kvalitě,“ míní. „Toto by měla být role státu, neboť je to jasný negativní důsledek pandemie a restrikcí, kterým jsme museli čelit.“
I přesto ale šéf distribuce Bontonfilmu nevidí budoucnost černě. Pevně věří, že se situace uklidní a diváci se vrátí ke svým běžným návykům. Bude to ale podle něj souviset s obecným přístupem k epidemii a s tím, zda se lidé naučí s covidem žít a média a politici upustí od toho, co nazývá „dlouhodobou masáží strachu“.
„Možná zde bude skupina lidí, kteří se k normálu nevrátí a i kinotrh přijde odhadem o deset až dvacet procent svých standardních návštěvníků, ale i to se v průběhu měsíců může změnit. Vše je však podmíněno klidnou epidemickou situací,“ uzavírá Kulhánek.
