Labuda byl jedním z nejtalentovanějších herců a mým posledním partnerem na jevišti, vzpomíná Vašáryová
Byl jejím posledním partnerem na jevišti a ještě před pár dny mu přála vše dobré do nového roku. Podle Magdy Vašáryové měl Marián Labuda obrovský talent a na jevišti s ním nebyl hluchý moment.
Vzpomenete si, jaké bylo vaše první setkání s Mariánem Labudou?
Poznala jsem ho mnohem dříve, než jsem vůbec začala hrát, protože byl mladší než má sestra, ale já jsem znala všechny, kteří tehdy studovali herectví. Takže jsem ho poznala, když mu bylo 18-19 let a poté jsem se s ním potkala a hrála s ním v divadlu na Korze. Později jsem s ním přešla na Novou scénu, když nás počátkem normalizace zrušili z politických důvodů. Hrála jsem s ním na Nové scéně, v Národním divadle a hrála jsem s ním mé vůbec poslední představení. Právě před čtyřmi dny, když jsme se potkali naposledy – 1. ledna jsme natáčeli pro ČT24 vzpomínku na rozdělení státu - jsme o tom mluvili. On byl vlastně můj poslední partner na jevišti.
Zemřel známý slovenský herec Marián Labuda. Bylo mu 73 let
Číst článek
Jaké bylo jeho herectví? Své role ztvárňoval velice uvěřitelně, působil naprosto přirozeně.
On patřil mezi ty herce, ze kterých tryská talent. To bylo zcela neuvěřitelné. Byl určitě jeden z nejtalentovanějších herců za posledních 50 let, kteří se zde narodili. Myslím, že i to všechno, co udělal, je toho důkazem, protože on mohl hrát komedie, mohl hrát tragédie, mohl hrát cokoliv. Jako jeho partnerka jsem to nejlíp cítila, protože tam nebyl hluchý moment, on prostě šel s vámi. Byl velice invenční a hlavně ten talent, ten byl obrovský. Na konci je u herce ten talent rozhodující.
Co bylo panu Labudovi bližší – film nebo divadelní scéna?
Myslím, že mu to bylo úplně jedno. Zda nahrával v rozhlasu, nebo dělal pro televizi, pro film, hrál v divadle, to bylo úplně jedno. Byl, řekla bych, velice univerzální herec.
U českých diváků byl velmi oblíben jako komediální herec, možná proto v roce 2015 prohlásil, že by raději zemřel v Čechách. Měl totiž pocit, že si ho v jeho rodné zemi lidé neváží a že je tam vnímán spíše jako zapadlá hvězdička z dob minulých. Byly jeho obavy na místě?
Četla jsem ten rozhovor, ve kterém si stěžoval. Marián trpěl už dlouhá léta cukrovkou ve velice těžkém stádiu, takže už měl trochu problémy s pohybem a možná trochu i s pamětí, takže postupně opouštěl představení v divadle. Myslím, že cítil, že už odchází jako divadelní herec a to mu bylo velice líto. Samozřejmě to bylo líto i jeho partnerům, ale Marián často vypadával, takže už představení nešlo udržet.
Jakou vzpomínku si na něj budete chtít uchovat?
Možná, že tu poslední, protože jsme stáli ve vile Tugendhat a já jsem už odcházela, on ještě čekal na auto a objali jsme se, přáli jsme si do nového roku vše nejlepší a on mi ještě kýval. To je moje přání ‚Všechno nejlepší do nového roku Marián‘ vydrželo jenom čtyři dny.
