'Ahój' nebo 'Tady každej krade a ty jenom koukáš, pitomče'. Připomeňte si Formanovy filmy v ukázkách

Jako jeden z nejsmutnějších dní pro českou i světovou kinematografii vnímá chvíli odchodu režiséra Miloše Formana děkan pražské FAMU Zdeněk Holý. „Opustil nás tvůrce, jehož dílo je zvláště z období české tvorby stále nedoceněno,“ popisuje Holý. Připomeňte si Formanovy celovečerní filmy a s nimi i hlášky a scény, které se staly kultovními.

Video Connecticut (USA) / Praha (Aktualizováno: 15:55 14. 4. 2018) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miloš Forman | Foto: Repro YouTube | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant řekl, že Formanovy filmy ovlivňují již několikátou generaci diváků, ale i filmařů. „Zejména mladí lidé se k nim vracejí a nacházejí v nich podvratnou sílu humoru a docela drsného realismu bez příkras,“ uvedl.

„Právě s těmito nástroji dokázal Forman nejlépe vypovědět příběhy obyčejných, bezmocných, ponížených lidí, které osud dostal do konfrontace s autoritami a s různými podobami moci,“ připomněl Bregant.

'Odešel největší filmař, kterého kdy měla tahle země.' Smrt oscarového režiséra Formana zarmoutila svět

Číst článek

„Dnes, kdy se v společenských a politických souvislostech nejen v Americe ukazuje, že generační propast existuje a je docela vážná, dostávají Formanovy filmy zase nové významy. Ne proto, že by zobecňovaly generační konflikt, ale proto, že na něm ukazují, jakou moc má banální zlo,“ připomněl ředitel archivu.

Podle Holého je Formanova americká kariéra plná obdivuhodného profesionalismu a boje za svobodu nespoutaného jedince. Jeho filmy vzniklé před odchodem z Československa podle něj zase charakterizuje český skepticismus oproštěný od idealizace lidského údělu. Dal povstat filmům, jako jsou Lásky jedné plavovlásky, Konkurs nebo Hoří, má panenko.

„Sleduji-li dnes kdejakou reality show nebo nejlepší komiky dneška, málokdy si nevzpomenu na Formana a jeho filmy ukazující lidské pachtění se zvláštním sentimentem i komediálním nadhledem,“ doplnil.

Konkurs (1963)

Osm let po škole a žádný dlouhodobější projekt – v takové situaci byl v roce 1963 Miloš Forman. V tehdejším NDR si koupil malou ruční kameru a rozhodl se spolu s kamarádem Miroslavem Ondříčkem natáčet zákulisí divadla Semafor. Tam byl svědkem konkursu na novou zpěvačku. A tenhle nápad se mu zalíbil natolik, že se rozhodl natočit jej jako svou celovečerní prvotinu.

Suchý se Šlitrem svolali konkurs jen kvůli natáčení. Všechny jeho účastnice byly skutečné nic netušící uchazečky. Až na dvě. Jednou z nich byla Věra Křesadlová. Ta tehdy příležitostně zpívala s bigbítovou kapelou a na jednom koncertě si ji právě Miloš Forman pro Konkurs vyhlédl. A po Konkursu začala Veřa Křesadlová v Semaforu skutečně hrát.

Prostředí konkursu Forman použil i ve svém prvním americkém filmu Taking Off. Ten ale u tamních diváků úplně propadl.

Černý Petr (1963)

Lásky jedné plavovlásky (1965)

Snímek Lásky jedné plavovlásky byl druhým celovečerním filmem Miloše Formana. Vsadil přitom na pouhá tři herecká jména – Hanu Brejchovou, Vladimíra Pucholta a Vladimíra Menšíka. A taky na neherce Josefa Šebánka a Miladu Ježkovou. Na natáčení ve Zruči nad Sázavou, které trvalo několik měsíců, Forman vzpomínal jako na jedny ze svých nejšťastnějších dnů u filmu.

A šťastný mohl být Miloš Forman i po natočení. Film Lásky Jedné plavovlásky zahajoval festival v New Yorku v roce 1966. Byl v nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční snímek. Porota na festivalu v Benátkách Haně Brejchové přiznala třetí místo za nejlepší ženský herecký výkon. Hana za sebou nechala dokonce takovou velkou hvězdu, jakou tehdy byla Claudia Cardinalová.

Za námětem filmu je skutečná příhoda. Miloši Formanovi ji vyprávěla mladá dívka z Varnsdorfu, která naletěla jednomu inženýrovi. Než ji svedl, dal jí falešnou adresu, aby za ním přijela do Prahy. S velkým kufrem, ztracenou a opuštěnou ji potkal Miloš Forman.

Dobře placená procházka (1966)

Dobře placená procházka. To je název jazzové opery v televizní podobě Miloše Formana, se kterou chtěl Jiří Šlitr prorazit na Broadway. V Semaforu měla 64 repríz. Hvězdami představení byly v té době velmi populární Eva Pilarová, Naďa Urbánková a Hana Hegerová, stejně jako autorská dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr.

Jiří Šlitr jako advokát, kterého nelze nemilovat, psaly kritiky ještě před deseti lety. V jeho jazzové opeře pro televizní inscenaci vybrali tvůrci z divadelních alternací Hanu Hegerovou jako Tetu a Evu Pilarovou jako Vanilku.

Pro americké publikum nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu s anglickými titulky. Jiří Šlitr si pak s sebou příběh o lásce a penězích vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu. Film představoval po USA a pracovalo se na překladu libreta do angličtiny. Nakonec ale vedle tehdejších broadwayských produkcí jako Cabaret nebo Hair Dobře placená procházka neuspěla.

Hoří, má panenko (1967)

Komedie Miloše Formana Hoří, má panenko, která se někdy označuje za nejlepší český film, vznikala ve složitých podmínkách. Ani její další cesta filmovým světem nebyla snadná. Italský filmový magnát Carlo Ponti, který na natáčení dal peníze, je chtěl zpátky.

Miloš Forman s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem se ocitli v tvůrčí krizi. Zasekli se při psaní scénáře a odjeli za inspirací do Krkonoš. Tam přišla – ale z nečekané strany. Stalo se tak na hasičském bále ve Vrchlabí. Tam se pak i točilo. A tentokrát bez jediného profesionálního herce.

Producent Carlo Ponti film zkritizoval jako zesměšňující parodii a chtěl vrátit peníze. 80 tisíc dolarů ale Miloš Forman neměl. Za tento dluh mu dokonce hrozilo až desetileté vězení. Snímek se následně dostal do nominací na Oscara. To mimo jiné Formanovi vytvořilo podmínky pro jeho emigraci do USA.

Taking Off (1971)

Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Přelet nad kukaččím hnízdem je mimořádným dílem světové kinematografie. Má to tři hlavní důvody: spojuje v sobě psychologické drama, výborný scénář a výjimečné herecké výkony. Nejprestižnější filmové ceny Oscar a Zlaté glóby mu právem patří.

Při předávání cen americké filmové Akademie 29. března 1976 byl Miloš Forman hlavní hvězdou Hollywoodu. Jeho Přelet nad kukaččím hnízdem dostal Oscara ve všech pěti hlavních kategoriích. To se stalo teprve podruhé v historii předávání Oscarů. 

Natáčelo se v psychiatrickém zařízení Oregon State Hospital. Přesně o něm se píše i v románu Kena Keseyho, podle kterého Forman film natočil. V komparzu se objevili i pacienti kliniky s mentálním postižením. Herci a štáb se museli ještě před natáčením naučit, jak s nimi pracovat.

Vlasy (1979)

Muzikál Vlasy viděl Miloš Forman v divadle na Broadwayi a byl z něj nadšený. Psal se rok 1967 a v režisérově hlavě se narodil sen Vlasy jednou natočit. Ale získání autorských práv k filmu trvalo dlouhých deset let.

Muzikál zaujal Miloše Formana barevností a pocitem svobody, který z něj pramenil. Původní autoři ale Formanovi moc nevěřili, a tak se natáčení dlouho odkládalo. Nebylo ale lehké film prosadit ani z jiných důvodů. Forman jako režisér neměl předtím zkušenosti s muzikálem. Snad žádný z jeho snímků nebyl ze začátku tolik podceňovaný.

Ragtime (1981)

Miloš Forman znal román spisovatele Edgara Lawrence Doctorowa a líbilo se mu, jak je napsaný. Hlavně to, že se v něm objevuje plno postav. Takže by se podle něj dalo natočit filmů několik a každý úplně jiný. Forman si ale vybral postavu mladého černošského klavíristy Coalhouse Walkera Juniora. Jeho střet s arogantní mocí a ponižováním mu připomínal léta prožitá v komunistickém Československu.

Jednu z rolí si měl ve filmu Ragtime zahrát Jack Nicholson, ale měl tou dobou jinou práci. Nakonec v jednom obraze vystoupí – a to v malé roli piráta. Miloš Forman dal příležitost také svým českým přátelům – Janu Třískovi a Pavlu Landovskému.

Ragtime trvá bezmála dvě a půl hodiny. Přitom měl být ještě o dvacet minut delší o příběh Emmy Goldmanové. Samotnému autorovi románu ale ve snímku nechyběl, tak ho producent vyškrtl. Miloš Forman to považoval za nesmírnou chybu a filmu to podle něj hodně ublížilo.

Amadeus (1984)

Valmont (1989)

Pomsta, intriky a hra s city druhých – na tom stojí snímek Valmont Miloše Formana. Na konci 80. let ale přišly do kin dva filmy se stejným námětem – Nebezpečné známosti režiséra Stephena Frearse a právě Valmont. První film vycházel z divadelního představení, Formanův scénář vznikl podle románu. 

„Valmont byl propadák a to by mě jindy uvrhlo do deprese,“ popsal tehdy Miloš Forman, „ale v Československu zrovna padl komunistický režim a prezidentem se stal můj někdejší mladší spolužák Václav Havel.“

Formanův příběh začali kritikové chválit až později. Ocenili třeba, že jeho pohled je plastičtější, nechává postavy žít běžný život nebo že dává prostor pro takový detail, jako je vrznutí parket.

Lid versus Larry Flynt (1996)

Svoboda, morálka a pornoprůmysl. To je hřiště, na kterém se pohybuje společnost a jednotlivec v případu Lid versus Larry Flynt. A také stejnojmenný film, jehož scénář si původně Miloš Forman nechtěl ani přečíst.

Adeptů na hlavní roli pornomagnáta bylo hned několik. Sám Larry Flynt měl o obsazení také jasnou představu. Když se ho ptali, kdo by ho měl hrát, vybral si Michaela Douglase. Producenti filmu zase viděli v hlavní roli Toma Hankse nebo Billa Murrayho. Woody Harrelson, který si Larryho Flynta nakonec zahrál, považuje právě tento snímek za nejlepší ve své kariéře.

Další hvězdou filmu byl Edward Norton. V době natáčení už patřil mezi uznávané a slavné herce. Vedlejší roli Larryho právníka vzal proto, že chtěl spolupracovat právě s Milošem Formanem.

Muž na měsíci (1999)

Goyovy přízraky (2006)

ČTK, Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme