Miloš Kopecký exceloval před diváky, potýkal se s bipolární afektivní poruchou. Narodil se před 100 lety
Baron Prášil, padouch Hogofogo, lakomec Harpagon nebo doktor Štrosmajer. To jsou některé z jeho mnoha divadelních, filmových a televizních rolí. Byl první, kdo nahlas vyzval komunistickou vládu, aby odstoupila. Legendární český herec s posmutnělýma očima po mamince, který dokázal rozesmát, se narodil před 100 lety, 22. srpna 1922.
Miloši Kopeckému bylo 19 let, když svou maminku, Židovku a modelku, která svého času předváděna róby v Paříži, doprovázel Prahou k Veletržnímu paláci. Židovské občany tam svolali, aby je odtud odvezli pryč a mnohé na smrt.
Kopeckého otec se s manželkou rozvedl, aby nepřišel o svoje kožešnictví. Miloš Kopecký pak vzpomínal, jak jeho matka kráčela na shromaždiště, jak šel za ní a hleděl na její ohnutá záda, která se otřásala pláčem.
A právě tehdy Miloš Kopecký utrpěl trauma a nezbavil se ho po celý život. Vyčítal si, že rozvodu rodičů nezabránil a nedokázal tak maminku ochránit.
Kdyby se jeho rodiče nerozvedli, maminka by pravděpodobně neskončila v Osvětimi, ale zůstala by v Terezíně, kde by měla větší šanci válku přežít. Jako poloviční Žid musel Miloš Kopecký sám do nacistického pracovního tábora, kde stavěl železnici.
Od gramofonu na divadelní prkna
Po válce začal Miloši Kopeckému nový život. Otec si sice přál, aby převzal rodinné kožešnictví, syna to ale táhlo mezi bohémy. Nejprve trávil večery v Kolektivu Tvar, původně recitačnímu souboru, jehož členové se věnovali i divadlu.
Před 300 lety se narodil ‚skutečný‘ baron Prášil. Německého šlechtice ve filmu ztvárnil Miloš Kopecký
Číst článek
Nakonec zamířil do Divadla Větrník, kde působili zejména herci soukromé školy E. F. Buriana, třeba Vlastimil Brodský nebo Stella Zázvorková. Miloš Kopecký ale zprvu nestál vedle nich na jevišti, obsluhoval totiž gramofon a občas tahal oponou. Ale postupně se na divadelní prkna propracoval.
Na pódiu Kopecký exceloval. V zákulisí ale míval takovou trému, že třeba kolegovi drtil ruku tak, až mu způsobil modřiny. Někdy kvůli depresím do divadla ani nedokázal přijít. V manické fázi ohromoval ženy, v depresivní nedokázal vyjít z ložnice.
Pletky s politikou
Kopecký exceloval zejména v rolích záporných postav. Legendární jsou jeho výkony coby padouch Hogofogo v Limonádovém Joeovi nebo jako věčně opilý feldkurát Otto Katz v Dobrém vojáku Švejkovi.
Také ale podepsal antichartu. A poté, co se proslavil rolí doktora Štrosmajera v seriálu Nemocnice na kraji města, zazvonil u něj telefon. Měl číst průvodní slovo k protiimigrantskému televiznímu seriálu Krok do neznáma. To bylo v roce 1984 a Kopecký se bál, že se znelíbí a přestane dostávat role.
Krok do neznáma hanil emigranty a šířil zavádějící informace o Západě a o podmínkách v uprchlických táborech. A tváří tohoto všeho se stal národem milovaný herec.
To bylo velké zklamání. Kopeckému chodily výhružné dopisy, měl nepříjemné telefonáty, lidé mu nadávali, další zase přecházeli na druhý chodník. Když ho potkali na ulici, už pro ně zkrátka nebyl slušným člověkem.
‚Věděli jsme, co děláme.‘ Před 45 lety se sešli umělci v Národním divadle k podpisu Anticharty
Číst článek
Možná si to o sobě nemyslel ani on sám. A pak mu režim oznámil, že dostane titul národní umělec. Ten se po válce uděloval známým umělcům a těm, kteří významně obohatili národní kulturu. Kopecký se vymlouval a nechtěl titul přijmout, ale odmítnout ho nedokázal.
O tři roky později, v roce 1987, ale Kopecký vystoupil na Svazu českých dramatických umělců v pražském Paláci kultury.
Přečetl tam text, který odmítal předem ukázat ke schválení, jak bylo zvykem. Jeho projev pak koloval mezi lidmi natočený na pásce. Nahrávku se podařilo dokonce dostat až do mnichovského rádia Svobodná Evropa.
V projevu totiž Miloš Kopecký vyzval komunistickou vládu, aby odstoupila.
Když přišel listopad 1989, potýkal se s rakovinou. Po operaci žaludku se přesto z nemocnice vyplížil, a v nemocnici při sledování televize najednou zjistili, že jejich pacient dělá revoluci.
Čtyři manželky a jiné ženy
Miloš Kopecký. Muž, který se nezmítal mezi extrémy jen v politice. Jednou nemohl vstát z postele, když byl skolený depresí sám doma v zatemněném pokoji.
‚Léčba psychiatry je empirická.‘ Nové poznatky mezi spojením serotoninu a depresemi terapii nezmění
Číst článek
A jindy zase jako bavič celé společnosti exceloval a oslňoval ženy.
Poprvé se oženil s herečkou Stellou Zázvorkovou, se kterou se potkal v Divadle Větrník. K oltáři ji přivedl na invalidním vozíku, byla to recese a odkaz na jedno jejich společné švejkovské představení. Narodila se jim dcera Jana, v patnácti si ale vzala život.
Druhou ženou Kopeckého byla řidička tramvaje Kateřina Soukupová, ale ani toto manželství nevydrželo. Poté měl poměr s talentovanou režisérkou Věrou Chytilovou.
Své třetí manželce Janě Lichtenbergové byl nevěrný hned po svatební hostině.
Čtvrtou Kopeckého ženou se stala tanečnice z divadla ABC Jana Křečková. Ta se dokázala smířit i s jeho stavy, které s sebou nesla bipolární afektivní porucha, dříve maniodeprese. Manželství jim vydrželo od roku 1966 do konce Kopeckého života, tedy 30 let.
Dvě dcery
Kromě milenek a manželek vstoupily do Kopeckého života také dvě dcery, Jana a Barbora.
Jana byla dcerou známých herců Kopeckého a Stelly Zázvorkové. Potýkala se s úzkostmi, špatně zvládala popularitu rodičů a trpěla i jejich nedostatečnou pozorností. V 15 letech si pustila plyn, Stella Zázvorková dorazila domů později než jindy a dceru už nezachránila.
Miloš Kopecký se později přiznal, že své dcerce dával dárky k narozeninám a k Vánocům ve spěchu, často v autě nebo v divadelní šatně a zpětně toho litoval.
Se svou čtvrtou ženou Janou si moc přál mít zase dceru a narodila se jim Barbora. Ta později vzpomínala, jaké jí otec dával rady do života. Manželství podle něj není pro člověka přirozené, není tu prý od toho, aby člověka udělalo šťastným.
