Čínští prostituti slouží svým rodinám a žijí s pocitem viny, říká režisér filmu Moneyboys
Čínský režisér C. B. Yi uvedl v Česku queer snímek Moneyboys, který pojednává o mladých prostitutech. Hlavní hrdina Fei se potýká s postoji své venkovské rodiny i s vlastním svědomím, když opustí přítele v nelehké situaci. „Ti mladíci žijí v patriarchální společnosti, v konfuciánském komunismu, a vědí, že jim za prostituci hrozí velké tresty. Ale stejně to riziko podstupují,“ říká režisér pro Radio Wave. Film bude součástí i festivalu Mezipatra.
Co vás zaujalo na tématu moneyboys, tedy mužské prostituce v současné Číně?
Už 30 let žiju ve Vídni. Odešel jsem z Číny s rodiči jako teenager a vrátil jsem se tam poprvé až kvůli studiím na vysoké škole. Když jsem tam byl, zjistil jsem, že mám řadu spolužáků, kteří na studia nemají peníze. Jeden z nich například měl nemocnou matku, tajně si vydělával jako moneyboy a prodával své tělo. Přišlo mi, že hodně mých tamějších vrstevníků nežije pro sebe, ale žije pro svoje rodiny, pro stát, pro nějaký větší celek.
Říkal jsem si, že by můj filmový debut mohl být zasazený právě v Číně. Člověk by měl, myslím, debutovat něčím, k čemu cítí blízký vztah. Zaobíral jsem se mimo jiné otázkou, jak by vypadal můj osud, kdybych v Číně zůstal. Asi bych nestudoval filmovou režii a asi bych také žil víc pro celek. V Číně je člověk malý mraveneček v obrovské mase celého mraveniště.
Existují filmy o ženské prostituci, ale minimum filmů o LGBT komunitách a ještě méně o moneyboys. Zaujalo mě, že tito lidé ti mladíci žijí v patriarchální společnosti, v konfuciánském komunismu, a vědí, že jim za prostituci hrozí velké tresty. Ale stejně to riziko podstupují, protože většina z nich se obětuje pro své rodiny. Chtěl jsem zjistit proč.
Polovina z moneyboys jsou homosexuálové a žijí dlouhodobě s pocitem viny, protože jim společnost říká, že nejsou normální. Snaží se ostatním sloužit. Být dobří kluci, chovat se dobře, vydělávat peníze své rodině, vysloužit si lásku a respekt. A přesně to dělá náš hlavní hrdina Fei.
Film se natáčel na Tchajwanu a ne v pevninské Číně. Tam by podobný snímek nebylo možné bez nějakých výrazných změn udělat?
To bych neřekl. Čína nevydává žádné oficiální zákazy. Ale existují oficiální doporučení pro produkce, aby se vyhýbali hlavním postavám, které by byly LGBT. Homosexualita v Číně každopádně není trestná.
A promítal se váš film v Číně?
Ne.
Ani na festivalu, nebo jednorázově při nějaké příležitosti?
Film se promítal pouze na hongkongském filmovém festivalu. Takže by šlo říct, že se v Číně promítal…
Pro mě je váš film silně melancholický. Možná kvůli pocitům viny hlavní hrdiny, a to jak vůči rodině, tak třeba vůči bývalému příteli, kterého Fei opustil v nelehké situaci. Jak to vidíte vy?
Všechny události jsou založené na příbězích skutečných prostitutů, které jsem posbíral. Melancholie ve filmu určitě je. Snažil jsem se budovat specifickou atmosféru. Proto jsem se snažil natáčet v nepřerušovaných záběrech, abych vznikající atmosféru nenarušoval.
Kdybychom se spolu bavili o něčem osobním, nebo intimním a vám by to bylo nepříjemné, snažil byste se situaci přerušovat. Odváděl byste řeč jinam, nebo byste se díval stranou. A to vlastně dělá střih. Já jsem se s kamerou rozhodl naopak soustředit a neuhýbat, atmosféru zachovávat. Film je také hodně formalistický.
‚Učitelé neví, jak na sexuální výchovu.‘ Nový podcast pomáhá pedagogům mluvit o sexualitě i genderu
Číst článek
Řada evropských recenzí zmiňovala, že jste žák Michaela Hanekeho. Jeho filmy jsou pomalé, s výraznou distancovanou formou, která má analytické parametry. Z vaší formy ale necítím analytickou distanci, ale empatii. Měl na vás tedy Haneke vliv?
Ano, měl na mě výrazný vliv. Rozhodně bych byl schopný natočit film, jaký dělá Haneke. Ale pro tento příběh jsem volil víc emocionální formu. Snažím se své postavy chápat, ukázat solidaritu. Někteří se opravdu obětují. Proto jsem o nich chtěl natáčet.
Haneke je nesmírně inteligentní a chce ukazovat, co existuje za problémy, co ve společnosti nefunguje. Já jsem chtěl vyprávět o své zemi a jejích lidech automaticky jsem vyhýbat tomu, že bych na ně byl sarkastický, nebo drsný. Chtěl jsem ukázat tváře lidí, kteří existují všude na světě a přinést jim naději. Doufal jsem, že premiéra v Cannes jim ukáže, že se s nimi solidarizují lidé na celé světě.
Myslím si vlastně, že na to, aby člověk mohl pomáhat ostatním, nebo se pro něco obětovat, musí sám být zdravý v dobrém stavu. Všichni musíme překonat svá traumata a poznat sami sebe, abychom mohli být přínosem pro ostatní. Fei neví, proč se trápí a obětuje.
Váš další plánovaný projekt spadá do oblasti sci-fi?
Ještě ne, nejdřív chci dokončit trilogii, ve které jsou Moneyboys prvním dílem. Druhý film se bude odehrávat ve Vídní a je to film o dospívání. Vyprávíme o vykořeněnosti a stesku po domově. Náš hlavní hrdina vyrůstá bez otce a má potíže se studii. Hledá někoho, kdo mu otce nahradí.
A tenhle film už máte natočený?
Ne, zatím ne. Jsme ve fázi castingu. Vloni jsem založil vlastní produkční společnost a rozjeli jsme přípravnou fázi produkce. Získali jsme podporu a připravujeme mezinárodní obsazení. Mířím dost vysoko s herečkami a herci a věřím, že to dobře dopadne, za rok vám budu schopný říct, jak to s celým filmem bude.
No a třetí film se bude odehrávat na konci šedesátých let ve Francii. Takže jde o úplně odlišné příběhy. Všechny ale jsou o mladých mužích, kteří jsou v životě a ve společnosti ztraceni.
Poslechněte si celý rozhovor.
