Nejlepší filmy roku 2020, co jsme v kinech (ne)viděli: ženy malé, kráva první a smyčky časové
Uplynulé měsíce nebyly zrovna milosrdné k filmovým fanouškům a ani jejich tvůrcům. Kina zůstávala většinu roku zavřená, a tak lidé ve velkém přesunuli pozornost ke streamovacím platformám. Byť se premiéry očekávaných blockbusterů postupně odkládaly, přísun novinek tím neustal – a našlo se v nich mnoho dobrého. Jak snad ukáže i desítka snímků vybraných recenzentkou serveru iROZHLAS.cz, rok 2020 bude památný i díky filmovým zážitkům.
Asistentka
Normální den v kanceláři nejmenovaného filmového producenta pro Jane (Julia Garnerová) začíná i končí za tmy. Vlekoucí se čas vyplňují uštěpačné poznámky kolegů a telefonáty, během nichž se hlas divákem neviděného šéfa dožaduje omluvy. Jeho dveřmi mezitím prochází jedna pohledná mladá dívka za druhou.
Snímek Kitty Greenové je velmi současnou, silnou výpovědí o sexuálním obtěžování a toxickém prostředí na pracovišti. Jeho intenzita vychází ve velké míře z toho, že před nás předkládá řetězec zdánlivě primitivních činností zabalených ve stále čitelnější atmosféře strachu, osamělosti a stresu. Nevidíme všechno, ale vidíme akorát. A v nás bublá vztek.
Asistentku si můžete pustit na HBO GO.
Kajillionaire
Říct, že postavy Richarda Jenkinse a Debry Wingerové z krimi tragikomedie Mirandy Julyové zrovna neaspirují na rodiče roku (a to kteréhokoli), by nestačilo. Nejen, že své dceři (Evan Rachel Woodová) neudělali se jménem Starý Dolio úplně nejlepší podmínky pro život, ale ještě k tomu ji využívají k provádění všemožných podvůdků a krádeží, které jim pomáhají přežít z jednoho dne na druhý. Starý Dolio zatím doufá, že se někdy z jejich strany dočká i pouhého náznaku náklonnosti.
V Bambilionáři, jak se by anglický název snímku dal přeložit, není tradičního skoro nic. Možná i proto se mu daří navodit tak mimořádnou směs prožitků, kdy současně působí dojemně, lidsky i jako naprostá bizarnost.
Kajillionaire měl světovou premiéru na festivalu Sundance.
Láska za zvuku hudby
Mám teorii. Dobrý film poznáte podle toho, zda mu projde, když zcela neironicky použije skladbu Kung Fu Fighting. Je to nová teorie, kterou bezostyšně zakládám na pravděpodobně jediném pozitivním příkladu z uplynulých let, a to McQueenově Lásce za zvuku hudby (Lovers Rock).
V podmanivém střípku jedné noci, během které lidé nacházejí útočiště v hudbě, tanci a sobě navzájem, totiž nejde myslet na nic jiného, než jak dokonale do něj tento nastokrát obehraný hit Carla Douglase zapadá.
Láska za zvuku hudby je druhým filmem z antologie Sekerka. Všech pět jejích částí najdete na HBO GO.
Malé ženy
Nejnovější filmová adaptace románu Louisy May Alcottové, kterou režisérka a scenáristka Greta Gerwigová vdechla nový život prolínajícími se časovými linkami a ještě důkladnějším stíráním hranice mezi osobností autorky a jejím knižním alteregem, je bolestivou vzpomínkou na jiné časy. A nemyslí se tím pouze to, že Malé ženy měly v českých kinech premiéru na konci ledna, což klidně mohlo být před dvěma vlnami koronaviru nebo pěti lety.
Malé ženy najdete na HBO GO nebo v nabídce Google Play. Recenzi na snímek si můžete přečíst zde.
Never Rarely Sometimes Always
Nikdy, zřídka, občas, pokaždé. Čtyři slova, která takhle pospolu neznějí jako moc přesvědčivý název pro film – aspoň do té chvíle, než nezjistíte, na co odkazují.
Skrývá se za nimi totiž zdánlivě obyčejný, ale nikterak méně poutavý příběh o dvojici sestřenic a jejich společné cestě za ukončením nechtěného těhotenství, který nikdy neříká víc, než musí. A právě kdesi v tom hluboce realistickém prožitku a skoro až dokumentárním pohledu na odvíjející se situace nachází režisérka Eliza Hittmanová způsob, jak divákovi zasadit ránu přímo na solar.
Never Rarely Sometimes Always bylo ve světové premiéře uvedeno na festivalu Sundance. Na Berlinale mu připadla Velká cena poroty.
Než skončí léto
Filmů o dospívání, zamilování se a umírání jsme už viděli spoustu. Málokterý ale dokáže odzbrojit svou životní energií tak jako tragikomicky laděná prvotina dosud divadelní režisérky Shannon Murphyové.
Než skončí léto zahájilo filmovou přehlídku Tady Vary, hned poté vstoupilo do kinodistribuce. Nyní ho najdete ve filmotéce Aerovod. Recenzi na snímek si můžete přečíst zde.
Palm Springs
Možná je to posmrtný život, možná si jeden druhého představují. Možná jsou oba v kómatu nebo se jen zasekla počítačová simulace, ve které se nacházejí. Ať už je to s cynickou dvojkou postav Andyho Samberga a Cristin Miliotiové jakkoli, jisté je, že tahle lehce ztřeštěná romantická komedie Maxe Barbakowa, která s nečekanou hloubkou přemítá o vztazích mezi lidmi, k sobě samému i existování jako takovému, se obzvlášť v letošních lockdownových podmínkách trefila do černého.
Palm Springs mělo v kinech premiéru 13. srpna. Online si ho můžete přehrát na Aerovodu nebo v O2TV.
První kráva
Těžko byste asi letos na Berlinale hledali hřejivější, nenuceně vtipnější snímek než historické drama režisérky Kelly Reichardtové. Příběh o přátelství v těžkých časech, domácích koláčcích a jedné krávě, která stála na začátku jejich přípravy, je po obsahové i filmařské stránce pohlazením po duši, co jsme obzvlášť letos potřebovali.
První kráva se objevila v soutěžní sekci Berlinale. Na svém programu měl snímek i letošní neuskutečněný Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.
Smrt Dicka Johnsona
Může se člověk připravit na odchod blízké osoby? Nejspíš nikdy ne úplně. Pokud má ale k ruce filmový štáb, herce a kulisy, může si aspoň zkusit zinscenovat, jak by něčí smrt mohla vypadat. A to i v těch nejšílenějších podobách, které připomínají spíše scény z akčního trháku než reálný život.
Pro dokumentaristku Kirsten Johnsonovou představuje tahle břitce komická a místy až fantaskně snová hříčka způsob, jak se rozloučit se svým otcem, než se navždy ztratí za diagnózou Alzheimerovy choroby.
Ať už ho nechává se vzpomínkou na svou zesnulou manželku tančit v oblacích nebo na jeho hlavu shazuje klimatizaci, ve Smrti Dicka Johnsona se jí se sympatickou bezprostředností a originalitou daří zachytit křehkost lidského života, paměti a odcházení.
Smrt Dicka Johnsona je k vidění na Netflixu.
Sound of Metal
Favorit v kategorii nejlepšího filmového zvuku se zdá být pro letošek jasný. Hned vedle hereckých výkonů Rize Ahmeda a Paula Raciho je totiž právě zvuková stránka nejsilnějším hráčem dramatu Dariuse Mardera.
Poznáme to ještě dřív, než se Ahmedův potetovaný bubeník poprvé objeví v obraze. Nejdřív je to tón, který splyne v dunění nástrojů. Potom tlustá přikrývka přehozená přes realitu, který dává všem zvukům každodenního života zvláštní dutou kvalitu. A jak se muzikant potýká s nastupující sluchovou poruchou, jeho vnímání světa se rychle mění s tím, jak pro něj zní.
Sound of Metal si můžete pustit na Amazon Prime.
