Za malý vztah mladých k vlastenectví mohou rodiče a škola, říká režisér Václav Marhoul
„Když jsem přišel na FAMU, začal jsem opravdu dělat filmy. Za pět let jsem jich vyprodukoval 54. Mě to strašně bavilo a vůbec jsem nechodil na přednášky. Byl jsem hodně problematický student,“ říká o sobě host Osobnosti Plus, scenárista, režisér, herec a manažer Václav Marhoul.
„Povinnosti mě přinutily k tomu, abych začal práci plánovat na nějaké časové ose. Ke každému bodu této osy jsem si přiřadil úkol, který musím udělat, a vydrželo mi to doteď,“ dodává v souvislosti se svým sklonem k pedantství a puntičkářství.
Režisér se věnuje také manažerské práci a vzpomíná, kdy zjistil, že produkce a reklama hraje ve filmové branži obrovskou roli.
„Poučil jsem se na Mazaném Filipovi. Tam jsem udělal neuvěřitelnou chybu, že jsem se hloupě a naivně domníval, že když film natočíte a je hotový, tak ho teprve v tuto chvíli nabízíte na trh. A nepochopil jsem tenkrát, že už je pozdě, že už nikoho nezajímá. Film musíte prodávat dva nebo tři roky před prvním natáčecím dnem. A neustále musíte pod tímto kotlem topit,“ vysvětluje.
‚Bouchnou mi saze'
Václav Marhoul je proslulý tím, že ve své práci nedělá kompromisy. „Myslím, že je to moje charakteristika obecně. Může to být vlastnost, která je někdy dobrá a někdy je úplně kontraproduktivní,“ říká a vzpomíná na konkrétní situaci.
„Třeba před čtyřmi lety v Cannes jsem se setkal s potenciálním francouzským a izraelským koproducentem svého nejnovějšího filmu. Poté, co jsem oba dva navštívil a dlouze s nimi o tom hovořil v Tel Avivu a v Paříži, jsem tedy přijel do Cannes na – z mého pohledu – závěrečné jednání.“
„Oni mi ovšem řekli: ‚Václave, všechno platí, my do toho dáme milion eur, ale film bude barevný, bude o polovinu levnější, bude se v něm mluvit anglicky, ty budeš jenom režírovat a my budeme dělat produkci. Tak jestli bys mohl zareagovat.‘ Tak jsem je v setině sekundy poslal do ******, protože takové kompromisy nedělám. V takové chvíli jsem jako kamna, kterým bouchnou saze.“
‚Je to vina rodičů a školy'
Marhoul má také hodnost majora aktivních záloh a problematika obrany a válečných konfliktů se ho dotýká nejen jako filmaře. „Často se setkávám s tím, že se mě lidé ptají, co si myslím o malých ambicích mladé generace k vlastenectví. A já jim říkávám: Co jim to vlastně vytýkáte? Mladým lidem nemůžete vytknout vůbec nic. Můžete to vytknout jejich rodičům i škole,“ vysvětluje svůj názor a dodává, že ho to mrzí.
Vedle Harveyho Keitela i Barry Pepper. Režisér filmu Nabarvené ptáče získal známého herce ze Zelené míle
Číst článek
„Například když bylo výročí okupace, tak podle nějakého výzkumu snad třetina mladých nevěděla, že vůbec nějaká proběhla. Ale spíš než důsledek mě zajímá příčina. A ta je velmi nemilá, velmi smutná. Protože z vlastní zkušenosti otce čtyř dětí vidím, jak se učí ve škole dějepis. A asi také rodiče, kteří žijí nějakou novou myčkou nebo pračkou, tak od těch se děti v rodině také nic moc nedozví.“
'Můj film není pro český trh'
Václav Marhoul se zmínil i o svém novém filmu, který vychází z knižní předlohy Jerzyho Kosińského a který bude mít v Česku premiéru v roce 2019. „Nabarvené ptáče, popravdě řešeno, není pro český trh,“ uvažuje režisér, který k filmu o opuštěném židovském chlapci v době druhé světové války napsal i scénář.
„V tom jsem se jen dopustil logické úvahy. Je pravda, že v Čechách už vyšla tři vydání, ale pořád je to v malém nákladu. Domnívám se, že tady to přečetlo tak šest nebo deset tisíc lidí. Ve světě to přečetlo osmdesát milionů lidí. Vycházím hlavně z toho, že Nabarvené ptáče je světový bestseller,“ dodává.
