Setkali jsme se na rušné zlínské ulici před sídlem festivalu. Jak Daniel Bergman prozradil, v patnácti letech přestal chodit do školy a začal pracovat jako filmový technik. Mimo jiné také pod vedením svého otce.
A dva nebo tři filmy byly jeho. Ingmar jednou napsal televizní film, který nazval Nejlepší úmysly. A chtěl, abychom ho spolu režírovali. Já jsem odmítl. Byl v tom jakýsi mladický vzdor. Nechtěl jsem s ním být spojovaný. Bylo mi 24, byl jsem poměrně respektovaný jako představitel technických profesí ve filmu. Ale stejně jsem pak podlehl a o několik let později natočil jeho snímek Nedělňátka.

Čím vás oslovila tvorba Astrid Lindgrenové. A měl byste chuť udělat remake Pipi Dlouhé Punčochy?
Já osobně ne. Je to jakési rodinné stříbro. Pokusili se o to kdysi Američané a dopadlo to strašlivě. Pipi měla šílený účes obrovské pihy, bylo to velmi akční a i ten kůň byl dost divný. Jinak naše filmy natočené podle předloh Astrid Lingrenové jsou i s dnešního pohledu velmi solidní. A je v nich velký kus srdce.

Co je charakteristické pro současnou švédskou filmovou tvorbu?
Určitě kriminálky. Ta scéna je velmi silná. Určitě znáte seriály jako Most a další. Hodně se točí pro televizi, jsou to televizní produkce.

Přivezl jste svůj snímek z roku 1989 podle Lindgrenové Nebojácná Kajsa, o čem je?
Je to o dívence, která musí pracovat za svou nemocnou babičku a je velmi odvážná. To je ostatně téma většiny příběhů Astrid Lingrenové. Děti, které jsou silné a umí vzít osud do svých rukou.

Roman Verner Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít