Pipi Dlouhá Punčocha je rodinné stříbro. Nešel bych do toho, říká režisér Daniel Bergman
Na zlínský filmový festival dorazil švédský režisér Daniel Bergman. Syn legendárního filmaře Ingmara Bergmana tam uvedl snímek Nebojácná Kajsa. Letošní ročník organizátoři věnovali právě švédské kinematografii a vzpomínce na spisovatelku Astrid Lindgrenovou.
Setkali jsme se na rušné zlínské ulici před sídlem festivalu. Jak Daniel Bergman prozradil, v patnácti letech přestal chodit do školy a začal pracovat jako filmový technik. Mimo jiné také pod vedením svého otce.
A dva nebo tři filmy byly jeho. Ingmar jednou napsal televizní film, který nazval Nejlepší úmysly. A chtěl, abychom ho spolu režírovali. Já jsem odmítl. Byl v tom jakýsi mladický vzdor. Nechtěl jsem s ním být spojovaný. Bylo mi 24, byl jsem poměrně respektovaný jako představitel technických profesí ve filmu. Ale stejně jsem pak podlehl a o několik let později natočil jeho snímek Nedělňátka.
Před patnácti lety Daniel Bergman odešel od filmu a začal pracovat jako zdravotník u záchranné služby. Inspirovalo ho k tomu natáčení dokumentárního snímku z tohoto prostředí. Jak říká, je naprosto spokojený a nové povolání ho velmi obohatilo. Přesto už opět po filmařině pokukuje a má na stole tři projekty jedné švédské filmové společnosti.
Čím vás oslovila tvorba Astrid Lindgrenové. A měl byste chuť udělat remake Pipi Dlouhé Punčochy?
Já osobně ne. Je to jakési rodinné stříbro. Pokusili se o to kdysi Američané a dopadlo to strašlivě. Pipi měla šílený účes obrovské pihy, bylo to velmi akční a i ten kůň byl dost divný. Jinak naše filmy natočené podle předloh Astrid Lingrenové jsou i s dnešního pohledu velmi solidní. A je v nich velký kus srdce.
Co je charakteristické pro současnou švédskou filmovou tvorbu?
Určitě kriminálky. Ta scéna je velmi silná. Určitě znáte seriály jako Most a další. Hodně se točí pro televizi, jsou to televizní produkce.
Přivezl jste svůj snímek z roku 1989 podle Lindgrenové Nebojácná Kajsa, o čem je?
Je to o dívence, která musí pracovat za svou nemocnou babičku a je velmi odvážná. To je ostatně téma většiny příběhů Astrid Lingrenové. Děti, které jsou silné a umí vzít osud do svých rukou.
