Princ Mamánek jako pohádka nefunguje, obsah má pro dospělé, pro děti jen děj a formu, říká psycholožka
Jan Budař chtěl podle filmové publicistky Věry Míškové natočit pohádku pro děti i dospělé. „Jenže se mu to rozpadlo pod rukama. Smísil několik pohádkových žánrů s jinými žánry. Začíná klasickým příběhem, seznámíme se s netradičním princem – je mu 39 let a plešatí – a král ho pošle do světa. Potud je to pohádka. Ale pak tam jsou pitvořící se čarodějnice jako od Zdeňka Trošky, chvíli je to horor a na konci zase pohádka.“
Zkombinovat všechny žánry a přidat k nim silnější sdělení se ale podle ní Budařovi, autorovi námětu, režisérovi a představiteli hlavní role, nepodařilo. Ani když připojil téma smrti. „V této pohádce je velký důvod se smrti bát. Celé to sdělení pro mě bylo nepříjemné,“ přiznává publicistka v pořadu Akcent Českého rozhlasu Vltava.
Zpracovat téma smrti se podle dětské psycholožky Václavy Masákové podařilo například pohádce Myši patří do nebe nebo Coco. „Tam je smrt přiblížena tak, aniž by musela děti strašit. To je podle mě velice dobrý způsob,“ soudí.
Psycholožka také upozorňuje, že ani dnes není téma smrti dětem tak vzdálené, jak si rodiče někdy myslí: „Jsou to třeba mrtví vojáci na obrazovkách televize. Smrt je něco, co patří k životu, ale tu konečnost, kterou to s sebou nese, tu si děti neuvědomují.“
Jan Budař natočil Prince Mamánka a obsadil se do hlavní role: Poctivě jsem hledal lepšího představitele
Číst článek
V současných českých pohádkách – včetně Prince Mamánka – chybí podle publicistky Míškové také velký střet mezi dobrem a zlem, silné morální poselství.
„Pohádka přece musí mít kladné a záporné postavy, které spolu bojují. Jenže Princ Mamánek bojuje jenom vnitřně sám se sebou. Myslím, že dítě není schopné z toho pobrat žádný morální rozměr,“ soudí.
S tím souhlasí i dětská psycholožka Masáková: „Pro pohádku je typický konflikt dobra a zla. Ale Princ Mamánek má vnitřní konflikt. A to je rovina, která může rezonovat u dospělých, ale ne u dětí. Potom se dá říci, že pro děti je děj a forma Prince Mamánka a pro dospělé je obsah.“
Fantasy pohádky
Publicistka Míšková upozorňuje, že současní rodiče a jejich děti mají sice rádi klasické české pohádky, ale u těch nových požadují třeba fantasy žánr.
„Mně se zdá, že dnešní diváci, děti i dospěl, by chtěli mít model klasické pohádky, ale v hávu fantasy,“ věří Míšková a dodává: „Nové trendy se ale začínají prosazovat hrozně pomalu.“
Dětská psycholožka Masáková si všímá stejného trendu: „Ukazují to některé pohádky z poslední doby, třeba Myši patří do nebe, Princezna zakletá v čase nebo Sedmero krkavců od Alice Nellis. Pokus byl i Princ Mamánek, ale úplně se to nepodařilo. Ale když nebudeme dělat nic, tak se to nezmění.“
Poslechněte si celou debatu.
