Dokud vzpomínáme, neumřeli. Animák Coco v sobě skrývá krásné poselství, které dojme i cyniky

Z filmu Coco | Zdroj: Falcon

Poté, co zanimovali auta, hračky, emoce, rybičky nebo dokonce kuchařsky zdatné krysy, napadlo konečně někoho ve studiu Pixar, že by mohli odvyprávět příběh nebělošské rodiny. A udělali to navíc ve filmu, který své malé diváky postraší a velké promění v nestabilní hromádku emocí.

Recenze Mexiko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na svátek Día de los Muertos neboli Dne mrtvých se v Mexiku scházejí celé rodiny, aby uctily památku těch, kteří s nimi už nejsou. Staví oltáře s jejich fotografiemi, zdobí si domy květy měsíčku a přinášejí oblíbené pokrmy a nápoje k hrobům, protože věří, že se mrtví přijdou k místu svého posledního odpočinku posilnit na cestu posmrtným životem. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě doopravdy nezemřel.

Malý Miguel by se na svátek Dne mrtvých rád zúčastnil soutěže pro hudebníky. Z celého srdce totiž obdivuje slavného zpěváka Ernesta de la Cruze – dokonce se potají sám naučil všechny jeho písničky. Jenže právě hudba je to, co jeho rodina nesnese. A to kvůli tomu, že jeho pradědeček-muzikant kdysi opustil jeho „babi“ Coco a její maminku, která pak místo truchlení vložila svou energie do založení rodinné výrobny bot.

McDonaghovy Tři billboardy kousek za Ebbingem hledají lidskost v návalech vzteku

Číst článek

Tvrdohlavý chlapec se ale rozhodne rodině vzepřít a vzít kytaru z de la Cruzovy hrobky. Tím, že okradl mrtvého, ho však stihne prokletí. Miguel se tak rázem ocitne mezi kostlivci, kteří přes květinový most míří ze země mrtvých navštívit své příbuzné na Zemi.

Mladý muzikant je nadšený, že tak získal příležitost potkat svého idola, kterého ještě v mladém věku zabil na jevišti zvon. Než se ale k němu dostane, musí se vypořádat se svými starostlivými mrtvými příbuznými a jakýmsi Hectorem, který se snaží dostat svou fotografii do světa živých, aby neumřel navždy.

Z filmu Coco | Zdroj: Falcon

Ačkoli je novinka studia Pixar především beletrizovanou podobou mexických zvyků a legend, českým divákům nebude připadat kdovíjak neznámě. Přece jen, tradice kolem dušiček se od těch ke Dni mrtvých tolik neliší, ačkoli obsahují zásadně méně barev a fantaskních zvířat, která mají provázet zesnulé posmrtným životem.

Ve stejném duchu se pak nese i jednoznačně nejslabší část snímku, a to předfilm s názvem Vánoce s Olafem (čímž se myslí ten sněhulák, a ne to, jak trávil uplynulé svátky současný premiér v demisi). V něm dobrosrdečná postavička hledá mezi obyvateli Arendellu ideální vánoční tradice pro své kamarádky Elsu a Annu. Na rozdíl od obvyklých pixarovských kraťasů je ale nehledá pár minut, ale rovných 25 minut.

COCO
animovaný film
USA, 2017, 105 min
Režie: Lee Unkrich, Adrian Molina
V českém znění: Šimon Fikar, Alena Vránová, Jaroslava Pokorná, Josef Pejchal, Jan Šťastný, Zuzana Slavíková a další
Hodnocení: 75 %

Navzdory celkem přímočaré zápletce se dá říct, že Coco zaujme hlavně dospělé. Podobně jako V hlavě totiž nabízí vyzrálé vyprávění s úměrným počtem písní, které často překonává hranice typického rodinného animáku. Nabízí přitom hezký způsob, jak se na plátně mohou vidět lidé, jejichž příběhy bývají často v globálních projektech přehlíženy. Na děti přece jen mohou kostlivci a umírání působit trochu strašidelně.

Na jednu stranu je škoda, že film s tematikou Vánoc a listopadového vzpomínání na zesnulé přichází do kin až na konci ledna. Své poslání ovšem předá stejně dobře nezávisle na době uvedení, protože je univerzální. Zasáhne totiž nejzranitelnější část našich srdcí – to nehojící se prázdné místo, které po sobě svým odchodem zanechávají naši nejbližší.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme