Festivalové snímky rádi zobrazují obyčejné lidské životy v bizarních situacích. Zatímco v maďarském dramatu O těle a duši, letošním vítězi z Berlinale, se muž a žena zamilují poté, co se ve snu jako jeleni setkají v lese u tůně, ve snímku Čtverec se život hlavní postavy Cristiana, kurátora v muzeu moderního umění, převrátí naruby, když začne pracovat na uvedení stejnojmenné výstavy.

Čtverec má být podle autorky exponátu svobodná zóna, kde vládne starost o druhé a důvěra a kde mají všichni stejná práva a povinnosti. Nedlouho poté, co je jeho kopie vytesána do dlažebních kostek před budovou muzea, je v něm Cristian okraden velmi inovativní dvojicí zlodějů.

Cristian, typický zástupce vyšší střední třídy, který řídí Teslu a bydlí ve velkém bytě v lepší části města, se rozhodne své věci najít přes lokátor v telefonu a pomocí v opilosti sepsaného siláckého dopisu (už méně silácky kvapně vhozeného do všech schránek v domě) je vymámit zpět. Ani ho nenapadne, jaké škody tím nejen pro sebe napáchá.

Už první okamžiky filmu, kdy v obraze zůstává tma podkreslená hlasitou diskotékovou muzikou, krásně naznačují, jaký pocit v nás má Čtverec vyvolat. Šok. Pobavení. Možná i trapnost.

Ze všech emocí ovšem nakonec převládne nelibost. Ani ne tolik z toho, jak se příběh vyvrbí, ale z toho, co z pozice ad absurdum zachycuje: společnost prostoupenou předsudky, sobeckostí a nepřekonatelnými problémy v komunikaci. Östlund chce, aby nám bylo nepříjemně, protože jsme součástí jeho bizarního světa, který možná není tak přehnaný, jak by se mohlo zdát.

Rozhodně to ale není kvůli nedostatku snažení. Čtverec totiž vedle diskuze o lidech a umění zvládá být i silným konkurentem na nejbizarnější postkoitální dialog mezi postavami na širokém plátně, ve kterém nechybí naplněný kondom ani šimpanz ve vedlejší místnosti.

Claes Bang jako Cristian je charismatický elegán, který suverénně proplouvá všemi svými polohami – jen to přecházení ze švédštiny do dánštiny nejspíš moc českých diváků nedocení.

Kromě Elizabeth Mossové, čerstvé držitelky Emmy za roli v seriálu Příběh služebnice, která po delší době hraje postavu, již je dovoleno se smát, ve filmu hostuje také britský herec Dominic West nebo slavný pohybový kouč Terry Notary. Jeho několikaminutová scéna, kdy jako opičí muž běhá mezi honosně vzhlížejícími hosty slavnostní večeře, je zosobněním všech nepříjemných emocí, které si Östlund přál v divácích probudit.

A přesto švédský režisér nevychází se svým důvtipným dílem bez poskvrnky. Jeho snímek pro vyhraněné publikum sice rozesmává a překvapuje až do samotného konce, v průběhu své 140minutové stopáže ale zbytečně představí několik zajímavých motivů, jen aby se ve výsledku rozhodl, že se spokojí s následováním pouze jednoho.

Čtverec je tak vlastně takovým muzeum absurdních situací a osobnostních karikatur, které si jako mnohé výstavy moderního umění se zájmem prohlédneme, ale jejich hlubší smysl stejně nepochopíme.

Čtverec uvedl v předpremiéře festival Be2Can. Do širší distribuce zamíří 12. října.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít