Když se něco pokazí, rozmrazíme pečivo. Nová francouzská komedie od tvůrců Nedotknutelných ukazuje, jak si udržet smysl pro humor, i když vám zrovna na svatbě jeden z číšníků svádí nevěstu.

Recenze Zámek Courances (Francie) 11:15 15. listopadu 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Recenzovat filmy dokáže být skutečně obtížné. Nejen, že musíte týdně zhlédnout tři až čtyři nové filmy, ale ještě na ně musíte mít názor, a přitom snést fakt, že se čtenáři budou i po přečtení vašeho článku stále pídit po postřezích Mirky Spáčilové.

Nic však nedokáže filmové novináře vystresovat tolik jako příspěvek na sociální síti od známého v následujícím znění: „Chci si dát dnes večer oraz. Poradíte mi nějaký film?“

Možností je nekonečně mnoho. Jenže jeden film je příliš depresivní pro odpočinek po práci, další i přes své žánrové zařazení není vůbec vtipný a v tom dalším zase hraje ten herec, co to zkoušel na nezletilé chlapce. A tak cynik uvnitř recenzenta nakonec usoudí, že teď filmy stejně stojí za starou belu.

Pokud se ovšem v komentářích k takovým příspěvkům objeví s jistotou jeden film, pak jsou to Nedotknutelní Erica Toledana a Oliviera Nakacheho. Snímek francouzské tvůrčí dvojice z roku 2011, v němž se opatrovníkem ochrnutého aristokrata stane živelný mladík s prořízlou pusou, se tehdy stal celosvětovým hitem; a svou návštěvností překonal v zemi původu dokonce Avatar Jamese Camerona.

Toledanova a Nakacheho novinka s názvem Dokud nás svatba nerozdělí splňuje všechny parametry k tomu, aby se zapsala do srdcí diváků i pod facebookové statusy. Je poměrně nenáročná ke sledování, má příjemnou stopáž a ačkoli není zdaleka tak drzá jako Nedotknutelní, dokáže často a upřímně rozesmát.

Ideální prostředky a ušlechtilý nápad nestačily. Clooneyho Suburbicon doplácí na přehnané ambice

Číst článek

Střízlivé, vkusné, elegantní

Max (Jean-Pierre Bacri) je postarší ředitel svatební agentury. Dnes ho čeká zajistit hladký průběh obřadu na romantickém zámečku ze 17. století. Nejenže se musí potýkat s despotickým ženichem, který bazíruje na tom, aby vše bylo střízlivé, vkusné a elegantní, ale ještě přitom musí zvládnout partu zaměstnanců, kteří se neúmyslně podílejí na tom, aby to dopadlo přesně naopak.

Fotograf (Jean-Paul Rouve) užírá z táců pro hosty, jeden z číšníků (Vincent Macaigne) balí nevěstu a na poslední chvíli povolaný DJ (Gilles Lellouche) má problém pochopit, že nikdo nepřišel kvůli jeho cover verzi Erose Ramozzottiho. A nejen z těchto důvodů je tak dnešek možná poslední Maxovou profesní štací.

Už tento krátký popis naznačuje, že v porovnání se šest let starým diváckým hitem je Dokud nás svatba nerozdělí celkem neškodnou zábavou. I přes svůj lehčí kalibr a jednodušší zápletku ale vytříská z charakterové a situační komedie maximum.

Díky zkušeným tvůrcům se ansámbl výborných herců pohybuje ve filmu jako v precizně sezkoušené divadelní hře. Vtipy i tempo fungují, postavy jsou ve věčném pohybu a zvyšující se intenzita bicích v hudebním podkresu značí, že příběh graduje do groteskního finiše s ženichem zavěšeným na balonu.

Toledano s Nakachem navíc věděli přesně, jaký snímek natáčí. Dokud nás svatba nerozdělí má totiž v době, kdy toho ve světě není moc k smíchu (což zahrnuje politickou situaci, ale i jiné hollywoodské komedie), ukázat divákům, jak si zachovat smysl pro humor. A přesně to se jejich přehlídce bizarních charakterů a situací také daří. Vzniká tím veskrze hřejivá podívaná, která nikoho neurazí a ani se kvůli ní nemusí rozmrazovat pečivo.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít