Pět modelů (ne)štěstí. Nový dokument Šťastně až na věky pozoruje různé typy partnerských vztahů

Manželé, milenka, polyamorní vztah, sexuálně otevřené soužití a osamělá žena, která hledá vztah po krachu manželství. To jsou hrdinky a hrdinové nového českého dokumentu Šťastně až na věky dokumentaristky Jany Počtové, která se tematice mezilidských vztahů dlouhodobě věnuje, píše filmový kritik Radiožurnálu Pavel Sladký.

Tento článek je více než rok starý.

Premiéry Pavla Sladkého Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mezi manželi, kteří svůj vztah sexuálně otevřeli dalším – dočasným – příležitostem, je patrný průběžný zápas s dopady tohoto rozhodnutí

Z dokumentárního snímku Šťastně až na věky | Zdroj: Bontonfilm

Dokumentaristka se ve své televizní a filmové tvorbě kromě jiného zaměřuje trvaleji na dva okruhy témat: zaprvé na cestování, o čemž svědčí dlouhodobá spolupráce na televizním seriálu Na cestě anebo film K2 Vlastní cestou o horolezkyni Kláře Kolouchové, a zadruhé, nejvýrazněji, na mezilidské vztahy.

Otázka „kolik podob může mít rodina?“ byla v podtitulu už jejího snímku Nerodič. Jiný její film prozkoumával život lidí žijících mimo pevné vztahy Generace singles. O své novince mluví Počtová dokonce jako o třetím díle vztahové trilogie.

Kalhoty dolů, pohádka začíná. Channing Tatum a Salma Hayek zvou na poslední striptýzový tanec

Číst článek

Šťastně až na věky je film, který časosběrným způsobem přibližuje život tradičního manželského páru, milenky, polyamorní vztah, otevřený vztah a život ženy, která vztah znovu po krachu manželství hledá.

V dokumentu všichni chtějí žít s někým, nikdo nechce být sám. Jde je o to, v jakém uspořádání. A také jestli se do současného stavu dostali vlastní volbou, nebo postupným vývojem věcí, se kterým jsou třeba spokojeni jen částečně. Nebo vůbec.

Počtová je ve všech příběhových liniích a v situacích s natáčenými lidmi velmi zřetelně přítomná, objevuje se před kamerou, klade dotazy, občas zvídavé, občas mírně pochybovačné. Snaží se ale přistupovat ke všem bezpředsudečně.

V jednotlivých konstelacích vždy velmi záleží na tom, z koho režisérka učiní hlavní původce vztahovou situací. Má tendenci k tomu, aby to byli ti slabší, pasivnější a hledající. Přes ně chce nahlédnout výhody i nevýhody uspořádání a hledat upřímné emoce. V rozhovorech vedených stranou, individuálně, se tito lidé také dokážou režisérce nejvíc otevřít.

Formální slabiny

Značnou nevýhodou filmu je jeho mechanická skladba. Šťastně až na věky působí prostě dojmem, že vzniklo na návštěvách u jednotlivých lidí vždy po zhruba tři čtvrtě roce, bez ohledu na to, jak se zrovna vyvíjela situace.

Narodily se děti, lidé se rozcházeli a zažívali nejrůznější těžkosti. Počtová bez ohledu na životní milníky po jistém čase přichází, zrekapituluje v několika empatických rozhovorech s protagonisty, co je nového, zastihne případně nějakou zrovna se odehrávající okolnost a zmizí. Na shledanou za rok, uvidíme, jak vám to zas funguje.

Je to chyba hlavně proto, že se film dost zaměřuje na těžkosti spojené s emočním prožíváním, ale i praktickou funkční rovinou různého vztahového uspořádání. Nikdo ve zkoumaných vztazích nepůsobí zvlášť spokojeně.

Zoufalství je všude. Někdy skryté pod povrchem, někde přijímané obdivuhodně vyrovnaně, někde ho osamělost vynáší na povrch zcela explicitně. Milence se mnohaletý poloutajený vztah postupně zcela rozpadá.

Nejdůležitější je, aby v tom byli všichni dobrovolně, říká psycholožka o konsenzuální nemonogamii

Číst článek

Exmanželem podvedená a opuštěná žena vypadá při vší respektu hodné vitalitě opakovaně naprosto zoufale. Její život přeplní frenetické online seznamování a následně další a další zklamání. Mluví o tom, že nechce slevit ze svých nároků, ale že život ji tvrdě nutí.

V polykule jeden ze zúčastněných po krátkém čase působí dojmem, že se ocitá dost na okraji dvojice, která si zařizuje život bez ohledu na něj. A tak přesouvá svoji pozornost jinam. Také mezi manželi, kteří svůj vztah sexuálně otevřeli dalším – dočasným – příležitostem, je patrný průběžný zápas s dopady tohoto rozhodnutí.

Titul Šťastně až na věky, když si to takto uvědomíme, vyznívá až ironicky. Všichni bojují, na některých se prožité útrapy podepisují i fyzicky. Zdá se, že jsme odsouzeni k tomu, abychom hledali, ale žádné uspořádání samo o sobě nemá šanci přinést štěstí.

Alternativy?

Otázkou také je, proč ve filmu chybí homosexuální vztah. Trans člověk je jedním v polyamorní skupině, queer lidé jsou tedy ve Štastně až na věky zastoupeni. Ale jinak snímek, který se zaměřuje právě na různorodost, působí možná až heteronormativně.

Jako by režisérka hledala „alternativy k tradičnímu vztahu“, který je nutně heterosexuální. A tak se nevyřčeně pořád vztahuje k monogamnímu katolickému páru, který například konzervativně mluví o tom, co je „ženská práce“ a co „mužská práce“.

ŠŤASTNĚ AŽ NA VĚKY

dokumentární film
ČR, 2022, 98 min

Režie: Jana Počtová
Kamera: Jakub Halousek

Gay nebo lesbický pár by ve filmu patrně ukázal, že jejich láska a soužití žádnou „alternativou“ k heterosexuálům nejsou.

Šťastně až na věky přivádí na plátna kin a na obrazovky námět, ke kterému každý divák snadno najde vztah. A k postavám si rychle vybuduje sympatie anebo antipatie. To je evidentní potenciál dokumentu, který osloví mnohé.

Zároveň jde ale o nezáživnou, televizně nasnímanou dokumentární podívanou. Široký záběr pětice různých vztahových konstelací jako by navíc aspiroval na určitou typičnost a společenskou reprezentativnost.

To by mohlo být zavádějící, je lepší se na film dívat jen jako na individuální příklady. V celkové společenské reprezentaci i ve formálním zpracování nakonec zápasí se stereotypy, i když přístup k jednotlivcům je dostatečně empatický.

Dokument Šťastně až na věky má v českých kinech premiéru 16. února.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme