Ačkoli snímek dává dohromady nepochybně originální zápletku spolu s některými z nejvýraznějších herců současnosti, fanoušky si bude získávat velmi těžko.

Důvodů pro to je řada, ale jen o části z nich se dá otevřeně mluvit bez toho, aby se neprozradilo příliš a přitom vystihla podstata celé té tvůrčí kreace – a tudíž i její problém. Neurčitost totiž může filmu dodat nádech atraktivního mystična, které si nezaslouží. A proto se o to řada zahraničních recenzí ani nepokouší.

Zde je pár základních faktů. Ticho před bouří vypráví o rybáři pronásledovaném vlastní minulostí a nepotlačitelnou touhou po dostižení legendárního tuňáka, kterému přezdívá Spravedlnost. A přitom současně nevypráví. Že to nedává smysl? Výborně, v tom případě jste ideálně naladěni na sledování filmu.

Dá se říct pouze to, že na ostrově Plymouth, na němž se Baker Dill (Matthew McConaughey) už neznámo kolik let ukrývá, všichni vždycky vědí všechno. Že zkroušený rybář vede marnou válku s obří rybou. Že si na provoz lodi s názvem Ticho před bouří půjčuje od své milenky (Diane Laneová). Dokonce i to, že ho minulý život konečně dohnal ve formě exmanželky Karen (Anne Hathawayová), která za ním přijde s nebezpečně lákavou nabídkou.

Výměnou za 10 milionů dolarů chce po Bakerovi laskavost, jež má dostat z přetrvávajícího pekla ji i jejich společného syna Patricka. Při zcela nevinně znějícím výletu na moře má shodit do vody jejího nového násilnického manžela (Jason Clarke) a nechat ho napospas žralokům.

Ani vševědoucí obyvatelé Plymouthu nicméně nepředpovědí nadcházející Zvrat, který si v kontextu třetího režijního počinu Stevena Knighta zaslouží velké písmeno.

Není to tak, že by se nějaký zvrat nedal předpokládat. Mnozí se za něj při pohledu na ploché charakterizace jednotlivých rolí dokonce modlí. Od chvíle, kdy se kamera začne trhaně točit kolem postavy Matthewa McConaugheyho, čímž se poprvé viditelně naruší dosavadní nastavený způsob vyprávění, je ale příchod autorského zásahu už poměrně předpověditelný. Málokoho však napadne, že by mohl přijít zrovna tento Zvrat.

Nesnažím se tím říct, že je kdovíjak grandiózní či inovátorský. Napadá mě dokonce jedna oblíbená série, kde by se zařadil mezi ty nejslabší. Tvrdím jenom, že s noirově laděným thrillerem, v němž McConaughey svým chraplákem prohlašuje mimo jiné i to, že je „šlapka bez háčku“ (hloubku tohoto prohlášení oceníme v angličtině), by si ho moc lidí nespojilo.

Je to tedy geniální, nebo šílené? Knight jde Zvratem proti pravidlům – obecným i svým vlastním. Rozboří jím totiž snímek jak příběhově, tak tonálně. Na část, která od samého začátku působila bizarně, naváže další, úměrně zvrácenou, ale zase v úplně jiném směru.

A herci vedení dvojicí držitelů Oscara se viditelně snaží své lidské karikatury sehrát uvěřitelně. Čímž, jak je potřeba zmínit, také významně pokoušejí naši přízeň k nim. Jenže Knight příležitosti přetáhnout nerozhodnou ručičku vah na stranu své geniality nevyužije. Ačkoli pracuje s těžkými tématy, jako jsou trauma či domácí násilí, nenechá je rozvíjet se dál za absurdní paradigma svého světa.

Snímek Ticho před bouří měl v českých kinech premiéru 31. ledna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít