Do kin přichází nová komedie Holky na tahu. Snímek režisérky Lucie Aniellové, která se proslavila především prací na seriálu Broad City, vybízí po zhlédnutí k několika otázkám. Odkdy je neúmyslné zabití vtipné? Jaký má vlastně být žánr filmu? A kdo drží rodinu Scarlett Johanssonové ve sklepě?

Tento článek je více než rok starý.

Recenze Miami 8:42 22. června 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Utahovat si z nepříliš veselých témat dokáže málokterý snímek. Při té správné kombinaci lidskosti, upřímnosti a důvtipu ale dokážou ty nejlepší rozesmát své diváky i uprostřed pláče.

Nepsanými mistry tohoto specifického žánru bývají typicky nezávislé filmy, konkrétně třeba britská Třetí hvězda s tehdy ještě neznámým Benedictem Cumberbatchem nebo američtí My ostatní, které se oba zabývají motivem rodiny a smrti. Holky na tahu se ale rozhodly jít tak trochu proti společenským konvencím a založily zápletku na neúmyslném zabití člověka uprostřed drogového opojení. To je totiž zaručený trhač bránic.

Remake Pobřežní hlídky ukazuje, že Mitch Buchannon není postava, ale stav mysli

Číst článek

S čím se budete jako divák v těch ideálně znějících (ale ve skutečnosti nekončících) 96 minutách potýkat, napoví už samotný trailer. Pětice dívek si užívá mládí na rozlučce se svobodou lehce upjaté Jess (Scarlett Johanssonová), když jedna z nich při nešťastném manévru rozbije hlavu objednanému striptérovi. A kdyby už v tomto okamžiku nebyla úroveň humoru hluboko pod bodem mrazu, prázdné oči neznámého mladíka by ji dokonale pohřbily.

Zásadním problémem snímku totiž je, že se ve stejnou chvíli snaží uhrát drama i odlehčenost, ačkoli nezvládá ani jeden z žánrů sám o sobě. Čekaní na vtip přivádí diváka už po prvních dvaceti minutách k zoufalství, zatímco pseudoupřímné momenty mezi skupinou přátel vyvolávají spíše otrávené povzdechy než sympatie. O avizovanou lidskost tak předváděné karikatury ani nezavadí.

Snímek od režisérky amerického seriálu Broad City přitom nestaví na špatném námětu. Nechává své hrdinky vypořádat se s „galimatyášem“ ujetých situací, stejně jako to dělala řada výhradně mužských postav v tolika předešlých filmech.

Zatímco ale Scarlett Johanssonová šňupe kokain, Jillian Bellová explicitně popisuje své sexuální choutky a Kate McKinnonová předstírá australský přízvuk, dostanou se nejblíž k fungujícímu humoru vedlejší mužské postavy na „uklidněném" večírku s ochutnávkou vína.

Co tedy mohlo být dalším krokem vpřed z hlediska současné americké komedie, skončilo jako pekelně bolestivá, promarněná šance. Zase. Přitom mnozí z nás by si určitě přáli, aby Holky na tahu uspěly a alespoň částečně napodobily úspěch Žen sobě.

Snímek má přeci jenom v obsazení velké ženské talenty, cameo role si střihli komici Bo Burnham a Hasan Minhaj a tvůrcům se podařilo do děje zakomponovat homosexuální pár i bez toho, aby byl pouze součástí opakujícího se gagu. Pak je tu ovšem všechno ostatní.

Když pomineme fakt, že je každý dějový zákrut vidět na minuty daleko, musí se divák vypořádat také se škatulkovými charaktery (od té žárlivé kamarádky přes tu excentrickou kamarádku až po hypersexuální pár odvedle), přehlídkou vulgarismů a dějovou linkou založenou na dospělém muži v plenách. Než zažít znovu těch 96 minut s holkami na tahu, to radši podstoupit lobotomii.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít