Čtveřice středoškoláků se ocitne v džungli v tělech vazouna s intenzivním pohledem, prťavého nosiče zbraní, bývalé společnice Doctora Who a Jacka Blacka. Co mohl – a podle očekávání mnohých také měl – být zcela zapomenutelný remake rodinného snímku z 90. let, se ale v jejich podání stal jedním z největších filmových překvapení roku.

Tento článek je více než rok starý.

Recenze Počítačová hra Jumanji 11:00 28. prosince 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jumanji z roku 1995 je jednou z těch rodinných komedií, co pravidelně každého půl roku běží v televizi a každý je zná, ale nejméně pět let neviděl od začátku.

Všichni si ale pamatují, že je v ní Robin Williams 20 let zavřený do stolní hry, několikrát se ozve hrůzu nahánějící bubnování a malou Kirsten Dunstovou honí po městě zabijácká zvířata.

Na divácký úspěch příběhu o hře, která celkem násilným způsobem dává morální lekci mladým lidem, se od té doby pokusil navázat například Jon Favreau v Zathura: Vesmírné dobrodružství nebo stejnojmenný animovaný seriál, o němž málokdo slyšel.

Veřejná pitva na mozku tvůrčího génia. Universum Brdečka skládá hold člověku skrytému za umělcem

Číst článek

Jumanji: Vítejte v džungli přichází o 22 let později jako remake, o který nikdo nežádal. Což však může být také jeho výhoda. Možná to totiž znamená, že nevznikl pod tlakem, ale prostě jen někdo přišel s námětem, který stálo za to odvyprávět. I když to tak na první pohled z upoutávek a vyjukaných promo fotografií rozhodně nevypadá.

Jelikož stolní hry už nejsou v módě, v remaku na sebe vezme postrach zvídavých dítek podobu videohry, která se jednoho dne dostane do rukou čtveřici středoškoláků. Stydlivý pařan, lamač dívčích srdcí, rebelka a sebestředná kráska si - netušíce nic podezřelého - zvolí své charaktery. Jakmile je ale hra vyhodí kdesi uprostřed džungle, rychle si uvědomí svou chybu.

Zatímco plachý Spencer se vtělením do své herní postavy stal chodící horou svalů (Dwayne Johnson), jeho spolužáci z nové podoby moc radost nemají. Ze sportovce s přezdívkou Chlaďák je totiž nyní podržtaška (doslova) nižšího vzrůstu (Kevin Hart), z outsiderky žena vamp v upnutém tílku a krátkých šortkách (Karen Gillanová) a ze školní krasavice – jak to sama podá – obtloustlý chlapík středního věku (Jack Black). A to ještě netuší, že na ně čeká smrtelné nebezpečí a jeden důležitý úkol ke splnění.

Předně je nutné říct, že aniž by to byl jeho primární záměr, tak Jumanji: Vítejte v džungli dělá větší čest videohrám než kterákoli herní adaptace v posledních letech. Jejich možnosti využívá do posledního detailu, od stanoveného počtu životů přes zvláštní schopnosti jednotlivých postav až po předepsané dialogy pro počítačem ovládané charaktery.

Přidáním videoherního elementu se navíc známá zápletka z Jumanji posunula zase o úroveň dál. V převrácení rolí, s nímž se hrdinové podstatnou část děje vyrovnávají, totiž zcela upřímně spočívá kouzlo celého snímku.

Ačkoli Hart hraje vlastně mládeži zpřístupněnou verzi sebe samotného, sledovat Johnsona, kterak se děsí veverek, nebo Gillanovou, jak skopává záporáky z jedoucích motorek, jen tak neomrzí.

O nejvíce komediálních momentů se ovšem postará Jack Black, který v roli náctileté Bethany zvládá být věrný své feminní nátuře, a přitom odolává pokušení jednoduše ji zahrát jako stereotyp. (Kdo by řekl, že jednoho dne prohlásím, že jedním z mých oblíbených filmových okamžiků bylo, když Jack Black s dětským nadšením volal na Karen Gillanovou, ať se přijde podívat na jeho penis, ale tady to je, navždy uloženo v útrobách internetu...)

Vůbec podstatná část nečekaného úspěchu Jumanji: Vítejte v džungli tkví v tom, že se nespokojí s prováděním věcí jednoduchým způsobem. Pracuje sice s předpověditelným dějem a o to jasnější morální lekcí, ale aspoň ji provede správně a vloží do ní srdce. Vsází na charakterovou komedii, nikdy se ale nesníží ke kadenci vulgarit, ke které tolik tíhnou současné americké komedie. A když svou protagonistku navlékne do kratičkého oblečení, dá k tomu důvod.

Zní to prostě. Někdy však stačí, aby příběh došel, kam měl, a důstojnost diváků i tvůrců přitom zůstala bez šrámu. Akorát že zrovna od Jumanji: Vítejte v džungli to člověk úplně nečekal.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít