Herečka Greta Gerwigová ve svém režijním debutu Lady Bird přirovnává pozornost k lásce. Prostřednictvím své náctileté hrdinky pak píše milostný dopis o domově, rodině a dospívání se všemi jejich krásami i ošklivostmi.

Recenze Sacramento 14:41 1. března 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Loni v listopadu se debutový snímek Grety Gerwigové dostal do nezáviděníhodné pozice. Na agregátoru filmových recenzí Rotten Tomatoes totiž překonal animák Toy Story 2 v čele žebříčku nejlépe hodnocených snímků, když mu 164 kritiků za sebou dalo takzvané svěží („fresh“, tedy v měřítku stránky pozitivní) hodnocení.

Nezáviděníhodná pozice to byla především proto, že Lady Bird v té době viděli pouze američtí kritici a vybraná část festivalových návštěvníků. A přesto se tenhle malý film jedné herečky a scenáristky náhle musel vyrovnat s perfektním skóre a tíhou diváckých očekávání.

Za ty měsíce, než se snímek dostal do české distribuce, se pochopitelně řada věcí změnila. Lady Bird přišel o své stoprocentní skóre, přičemž první krok udělal jakýsi Cole Smithey, na kterém si následně smlsly sociální sítě (od té doby tragikomedie Grety Gerwigové získala další tři zkažená – neboli „rotten“ – hodnocení). Film ale na druhou stranu také získal Zlatý glóbus pro nejlepší komedii/muzikál a herečku v hlavní roli a v lednu navíc pět nominací na Oscara.

Na dosah dětskému ráji. The Florida Project utíká před trpkou realitou do milosrdného podhledu

Číst článek

Na poměrně jednoduchý příběh o náctileté dívce ze Sacramenta je tak kladeno možná až příliš nároků, což si vybírá svou daň. Hodnocení Lady Bird na ČSFD v tuto chvíle hraje modrou barvou, tedy označením pro snímky s procentuálním průměrem pod 70 %. To znamená, že uživatelé, kteří se ke snímku (ať už jakoukoli legální či nelegální cestou) ještě před jeho tuzemským uvedením dostali, byli zklamáni tím, co viděli.

A není těžké pochopit proč. I přes svou pověst téměř bez poskvrnky totiž Lady Bird není nijak přelomový. Dokonce si troufnu tvrdit, že v posledních letech vznikly daleko vizuálně zajímavější filmy o dívčím dospívání a hledání sebe sama (nabízí se třeba Deník puberťačky z roku 2015). Žádný ale nejspíš nikdy nezaujal kritickou veřejnost tolik jako právě debut Gerwigové.

V určitém smyslu jsou přesně o tom Oscary – kde pokud se o vašem snímku nemluví, tak pro něj zákonitě nikdo nebude hlasovat. A v tomto ohledu je výhrou, že se Lady Bird probojovala do hledáčku převážně postarších bělošských akademiků, kteří by jinak o film o teenagerce nejevili žádný zájem. Zejména proto, že nabízí daleko víc.  

Co Greta Gerwigová skrze Christine (Saoirse Ronanová), její věčné hádky s matkou (Laurie Metcalfová), komplikované přátelství s Julií (Beanie Feldsteinová) a lapálie s chlapci (Lucas Hedges, Timothée Chalamet) primárně vytváří, je upřímný obraz dospívání, které je hlavně díky dramatické nátuře své protagonistky povýšeno do komické roviny.

Christine je typicky nespokojený teenager, který brojí proti světu, protože nefunguje podle jejích představ. Nesnáší, odkud pochází. Nesnáší to, že její rodina nemá peníze. Nesnáší svou matku, protože jí neustále něco vyčítá. Hlavně však nesnáší své jméno, a tak okolí nutí, aby jí říkalo Lady Bird.

A zatímco sledujeme Christininu válku s katolickou školou, akné či mužským pohlavím, odvíjí se před námi snímek o matce, která se ze vší lásky snaží, aby z její dcery vyrostl dobrý člověk. A vedle toho domov, jenž je stejnou mírou spojuje i rozděluje.

Právě tyto podkresové motivy jsou tím, co scénář Gerwigové povyšuje. Zásluhu na nich ovšem sdílí s představitelkami svých hlavních hrdinek, díky kterým tyto nuance fungují. V nejlepší formě se pak talent všech tří ukazuje v konverzačních scénách, kde na sebe Metcalfová s Ronanovou dokážou v otázkách několika málo vět začít křičet a hned nato přejít do sdíleného nadšení.

Úspěch Gerwigové tkví v tom, že spolu s jedním z nejsympatičtějších obsazení uplynulého roku dala dohromady snímek, který může rezonovat s každým, protože na pozadí specifického lidského příběhu nese univerzální poselství. Že věnovat něčemu pozornost znamená mít rád. Že domov nám chybí, až když ho opustíme. A že Saiorse Ronanová se svými třemi oscarovými nominacemi v teprve 23 letech se nejspíš stane Meryl Streepovou své generace.

Nakonec Lady Bird je vyznáním lásky k dospívání – i se všemi jeho škaredostmi. Stejným způsobem si lze i přes své nedostatky zamilovat debut Gerwigové. Jen mu musíme dát příležitost, aby mohl být nedokonalý.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít