Diagnóza: spisovatel. Krobot v novém filmu přemítá nad stárnutím i tvorbou

Miroslav Krobot ve filmu Muž se zaječíma ušima | Foto: In Film Praha | Zdroj: Bioscop

Čerstvě po uvedení v Uherském Hradiště, kde se postaral o slavnostní zahájení Letní filmové školy, a se dvěma cenami z Varšavského mezinárodního filmového festivalu na kontě vstupuje do kin nový snímek Martina Šulíka. Titulního Muže se zaječíma ušima si v něm zahrál Miroslav Krobot.

Tento článek je více než rok starý.

Recenze Čekárna na veterině Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Příběhy o spisovatelích vždy provází nějaká krize. Někdy je to krize identity, jindy krize tvorby. A ve speciálních případech pak krize tvorby a identity najednou.

Role autora je tak pro autory samotné odjakživa nesmírně zajímavá. Existuje totiž určitá představa, že jde o někoho, který chápe lidský úděl jako málokdo. Naslouchá lidem a rozumí jim, a je tudíž svým způsobem vševidoucí. Navíc umí životní pravdy skládat do moudrých vět, zachytit krásu světa v poetických obrazech a nechat promluvit němé, niterní i skryté.

Na krizi nahotou. Hartl ve filmové adaptaci svého bestselleru řeší strasti čtyřicátníků

Číst článek

Jak ale ukazuje Muž se zaječíma ušima, v některých případech může jít spíše o diagnózu. 

Psaní je zřejmě to jediné, čemu Josef (Miroslav Krobot) skutečně zvládl ve svých šedesáti letech přijít na kloub.

Právě bytí spisovatelem proto zdánlivě podřídil i svůj osobní život. Je Slovákem, který mluví česky. Nahrává si setkání s druhými, aby později mohl použít jejich slova – takto autentické promluvy by údajně sám nevymyslel. Hovoří o lásce jako o nejhlubší podstatě lidského života, a přesto jí sám nejspíš nikdy moc nerozdal.  

Zlom přinese barevná krabice a sada náhradních klíčů na kuchyňském stole. Josef bude otcem. Jeho mladší přítelkyně (Alexandra Borbély) je ale rozhodnutá dítě vychovávat sama.

Josef jí proto chce dokázat, že to s ní myslí vážně. To ale znamená, že se nejdřív musí vypořádat s vlastní minulostí. Vydá se proto navštívit své dvě dospělé děti (Táňa Pauhofová, Tomáš Turek) a manželku (Zuzana Kronerová), kterou musí po dvaceti letech odloučení poprosit o rozvod. Jeho nejlepší přítel (Oldřich Kaiser) – jediný člověk, který doslova mluví jeho řečí, tedy česky – mezitím končí v blázinci.

Oldřich Kaiser ve snímku Muž se zaječíma ušima | Foto: Titanic / In Film | Zdroj: Bioscop

Desátý film slovenského režiséra Martina Šulíka, který do českých kin naposledy uvedl Tlumočníka s Jiřím Menzelem (tam se pro změnu hlavní hrdinové kromě té vlastní vyrovnávali ještě s národní minulostí), je hrátek s významy plný.

Poměrně srozumitelný klíč k nim ale dává do reality vpletená příběhová linka Josefova nového románu. V něm muž k večeři spořádá zajíce, kterého předtím srazil autem, a ráno se probudí s extrémně citlivým sluchem. Dokonale tak slyší nejen i ten sebemenší zvuk, ale i myšlenky druhých lidí.

Záhy pochopí, že jde o dar, který mu sice umožní porozumět ostatním lépe než dříve, ale zároveň z něj dělá společenského vyvrhele. Není pochyb, že přesně tak Josef vnímá sám sebe – a že samota pro něj představuje odpovědnost, kterou prostě musí jako pozorovatel druhých nést.

Muž se zaječíma ušima

tragikomedie
Slovensko / Česko, 2020, 104 min
Režie: Martin Šulík
Scénář: ,
Hrají: Miroslav Krobot, Oldřich Kaiser, Táňa Pauhofová, Alexandra Borbély, Zuzana Mauréry, Zuzana Kronerová

Hodnocení: 75 %

Ze slov, se kterými se v monolozích vedených v jakémsi dokumentárně zpovědním stylu přímo na kameru svěřují postavy Josefova života, vyplývá, že mezi tím, jak se spisovatel vidí sám a jak ho vidí jeho okolí, je podstatný rozdíl. A že nahrávat si někoho nutně neznamená skutečně naslouchat, co říká.

Josef je vyveden z omylu nadvakrát. Jednou jako stárnoucí muž, jednou jako spisovatel. A scénář Marka Leščáka a Martina Šulíka nachází mezi oběma polohami skoro až samozřejmý průnik. Pro Krobota, jeho charakteristický cynismus a odměřený výraz, je to figura jak ušitá.

Neznamená to ale, že by herci ve vedlejších rolích přišli zkrátka. Mnozí z nich totiž v Muži se zaječíma ušima nabízí to nejlepší, co jsme od nich v posledních letech mohli viděli.

Podobně sebevědomě působí i audiovizuální stránka filmu, kde kamera Martina Štrby a s ní i hudební a zvuková podoba vyprávění hrají jasný prim. Všechno dohromady to vyvolává pocit senzorického pomatení a tísně. Co chvíli přijde záškub – zkrat, co naruší pořádek. Ve stejné míře z toho ovšem kouká i příznačná snaha autora najít vždy co nejoriginálnější a nejkrásnější úhel.

Snímek Muž se zaječíma ušima zahájil Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. V českých kinech měl premiéru 12. srpna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme