V Pretty Woman se Richard Gere potkal s prostitutkou v podání Julie Robertsové na Hollywood Boulevardu, když potřeboval poradit cestu. V Notting Hillu se zase prodavač knih s tváří Hugha Granta seznámí s Julií Robertsovou v metaroli filmové hvězdy tak, že ji na ulici polije džusem.

Drama Ildikó Enyediové přistupuje k romanci trochu jinak – a to nejen tím, že do hlavní role neobsazuje Julii Robertsovou. Její protagonisté Endre (Morcsányi Gáza) a Mária (Alexandra Borbélyová) se totiž nejdříve poznají ve snu, zatímco oba v těle jelenů pijí z tůně.

Ani jejich reálné setkání ovšem neztrácí na bizarní kvalitě. Aniž by si uvědomovali své snové spojení, představí se na pracovišti – na jatkách. Postarší Endre, místní ekonomický ředitel s chromou rukou, do té doby vede celkem jednotvárný život. S příchodem rezervované kontrolorky kvality ale jeho dny dostávají nový smysl. A ačkoli oba stojí o to, aby se sblížili, jejich vztah je během na dlouhou trať.

O těle a duši totiž koneckonců není jen dramatem odehrávajícím se na místě, z jehož stěn se denně smývají nánosy krve. Představuje také docela ojedinělou, ale neméně milou lovestory mezi charaktery, kterým se normálně ve filmech nedává příležitost k zamilování.

Endre jako postarší muž nekonvenčního vzhledu je kapitolou samou o sobě. Nelze ovšem pochybovat, že mnohem zajímavější postavou je Mária, žena víceméně nepopsaná dospělými vztahy. Jako vysoškolsky vzdělaný člověk spadající kamsi na spektrum lehčího autismu se potýká s nejobyčejnějšími úkony společenského života. Nadále navštěvuje terapeuta pro děti a v precizně srovnané kuchyni si se slánkami nacvičuje dialogy, které by mohla v práci vést.

Alexandra Borbélyová přitom nejvíc pracuje s Máriiným obličejem - v jejím podání zdí, přes kterou komunikuje její vnitřní konflikty. Zdařile tak zprostředkovává fakt, že Mária není bezcitná, jak se může na první pohled zdát, ale že své emoce pouze ještě nedokáže vyjadřovat. V jistém smyslu je Mária enigmou příběhu i jejím luštitelem. A jakmile si k ní divák najde cestu, najde i zalíbení k celému filmu.

Skoro až poeticky to tak vychází, že se snímek O těle a duši dá stejně těžce milovat jako jeho protagonisté. Pro některé snad příliš lyrický nebo netradiční, pro jiné zase příliš maďarský. Jeho vypravěčskou a vizuální hodnotu mu však nelze upřít. Navíc: v jakém jiném filmu jste kdy viděli dva lidi se zamilovat a následně vykrvácet krávu.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít