Problémissky dávají zkratkovitou zprávu o ženském hnutí, apartheidu a jednom ročníku soutěže krásy

Keira Knightley a Gugu Mbatha-Raw jako Sally Alexander a Jennifer Hosten ve snímku Problémissky | Zdroj: Bioscop

Nové britské komediální drama Problémissky se inspiruje skutečnými událostmi kolem vyhlášení Miss World 1970. Přelomový ročník soutěže krásy, v té době sledovaný sto miliony diváků po celém světě, narušil protest hnutí za práva žen.

Recenze Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Je mým potěšením, že dnes večer mohu být tady s vámi, na tomhle dobytčím trhu,“ žertoval před korunovací nejkrásnější ženy světa Bob Hope (Greg Kinnear).

Ze všech špatných důvodů nezapomenutelná narážka, kterou moderátorovi – už tehdy legendárního statusu – nahodila nápověda uprostřed živého přenosu, nemohla v dramatizaci událostí z roku 1970 chybět.

Protože ceremoniál Miss World ve vyprávění logicky připadá až na závěr, jako diváci už víme, co se za jeho slovy skrývá. Měli jsme možnost přihlížet regionálnímu kolu soutěže, kde dívky s natupírovanými účesy, zataženými břichy a vyšpuleným pozadím předstupují před porotu. Jejich nástup přitom oznamují míry jejich poprsí, pasu a boků místo jména.

A sledovali jsme koneckonců i předcházející scénu ze slavnostního večera, kdy se pózující missky na pokyn otočily zády k publiku, aby mohla porota zhodnotit estetickou kvalitu jejich hýždí.

Greg Kinnear jako Bob Hope ve snímku Problémissky | Zdroj: Bioscop

Z úst Boba Hopea není přirovnání k dobytčímu trhu reflexí ani prozřením, nýbrž pouhým dloubnutím do výrazu, kterým akci počastovaly feministky. Ty se svůj protest rozhodly oznámit dopředu, k jejich hlavnímu kroku se ale během Hopova monologu teprve schylovalo. Kamery ho v rámci živého vysílání přenesou do celého světa. Hnutí za práva žen, v té době stále relativně nová skupina, tím získá nebývalou publicitu.

Jejich demonstrace, v porovnání s jinými ještě docela nevinná, vstoupí do dějin televizní produkce i aktivismu. Snímek Philippy Lowthorpe tak připojí další kapitolu do britské filmové ságy dobře míněných, nenáročných (komediálních) dramat o boji za rovnoprávnost.

Hvízdající rumunští Kanáři zvou za noirově laděnou kriminální zápletkou na španělský ostrov

Číst článek

Podobně jako další snímky v tomto subžánru se i Problémissky pokouší zobrazit události z různých úhlů pohledu. Jeden nabízí studentka historie Sally Alexanderová (Keira Knightleyová), která se z nového člena ženského hnutí velmi brzy stane jeho tváří. Jejím protipólem je přitom mnohem zapálenější Jo Robinson (Jessi Buckley).

Na druhé straně pak stojí samotné soutěžící, nejvýrazněji pak Miss Grenada Jennifer Hostenová (Gugu Mbatha-Raw) a Pearl Jansenová (Loreece Harrisonová), černošská zástupkyně apartheidem rozdělené Jihoafrické republiky, jejichž zkušenosti byly kvůli tmavší barvě pleti o to odlišnější.

Cením snahu scenáristek Rebeccy Fraynové a Gaby Chiappeové ukázat na přetrvávající problém takzvaného bílého feminismu, kdy emancipovanější postrádají perspektivu těch, co nemají jejich privilegia a možnosti. Co jedni berou za urážku, proto může být pro druhé vítězstvím a pokrokem.

Ze snímku Problémissky | Zdroj: Bioscop

Docela dojemná je i tečka za celým příběhem, kdy postavy doslova získají tváře svých reálných předobrazů. Snímek díky tomu ale není ani o trochu přesvědčivější v tlumočení toho, co stálo za jejich přesvědčením a činy.

Chybí mu pulzující srdce Pride, který pojednával o společném protestu gayů a velšských horníků v polovině 80. let. Nedosahuje ani intenzity Sufražetky, kde se ženy vrhaly do cesty dostihových koní v boji za volební právo.

Problémissky

drama
Velká Británie, 2020, 106 min
Režie: Philippa Lowthorpe
Scénář: ,
Hrají: Keira Knightley, Greg Kinnear, Gugu Mbatha-Raw, Jessie Buckley, Suki Waterhouse, Keeley Hawes, Rhys Ifans, Lesley Manville

Hodnocení: 55 %

Vlastně jaké to štěstí, že nám dnes mohou připadat snahy demonstrantek na Miss World jako malicherné a roztomilé ve své neradikálnosti. Na relevantnosti kritiky, kterou před 50 lety vznesly na tento památník konzervativní společenské kratochvíle, by to ovšem nemělo nic měnit.

Problémisskám se to i přesto „daří“. Tím, jak zkratkovitě nakládají s otázkami sexismu, rasové diskriminace nebo apartheidu, jako by šlo jen o co nejzhuštěnější prohlášení, které se dá vtěsnat na transparent. Zdůrazňují jejich význam pro příběh, který zachycují, současně ale nestráví příliš času tím, že by je rozvinuly v něco více než snadno zapamatovatelný bonmot. O nic komplikovanější než heslo na Wikipedii.

Odvyprávět ho uspokojivě a komplexně nejspíš není ve 110minutové filmové stopáži ani možné. Snímek ale nechává počínání svých protagonistek vyznít směšně.

Třeba jako ve scéně, kdy zhustí požadavky ženského hnutí do jediného monologu, během kterého v detailech zabírá tváře přihlížejících, jak odhodlaně kývají nebo mumlají souhlasná slova. A pak to završí nejohranější znělkou všech emancipačních okamžiků – písní Respect od Arethy Franklin. Podobné tvůrčí zákroky podrývají jakýkoli dobrý záměr filmu.

Snímek Problémissky měl v českých kinech premiéru 28. května.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme