Vyprávění o cestě na oběžnou dráhu zůstává ve snímku Proxima oběma nohama pevně na zemi

Eva Green a Zélie Boulant-Lemesle ve snímku Proxima | Zdroj: Aerofilms

V tiše strhujícím dramatu, který na začátku července uvedla přehlídka Tady Vary, se musí astronautka Sarah (Eva Green) odpoutat od své malé dcery Stelly (Zélie Boulant-Lemesle), aby si splnila odvěký sen.

Tento článek je více než rok starý.

Recenze Hvězdné městečko (Rusko) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Při výpravách do vesmíru se, stejně jako v případě řady dalších věcí, se ženami nepočítalo. A ukazuje se to dodnes.

Známou historkou je třeba ta o Sally Ride, první americké astronautce, které se inženýři z NASA během příprav zeptali, zda v rámci zásob odpovídá stovka tamponů na jeden týden. Když odpověděla, že ne, zmenšili jejich počet na padesát.

Ride před svou první cestou na palubě raketoplánu Challenger čelila všetečným otázkám na to, zda se nebojí o své reprodukční orgány a zda plánuje mít dítě. Populární moderátor Johnny Carson přitom na její účet vtipkoval, že se start musel odložit, aby astronautka stačila najít ladící kabelku k botám.

Zdálo by se, že od roku 1983 uplynulo dost času na to, aby se z přítomnosti žen ve vesmíru stala mnohem obvyklejší věc. Pokud je událost z loňska, kdy se na několik měsíců musel posunout první ryze ženský výstup do volného prostoru jenom proto, že na Mezinárodní vesmírné stanici chyběly vhodné skafandry, něčeho důkazem, pak leda toho, že to ještě nejspíš nějakou dobu společnosti zabere.

Cesta za morální pevností je v tragikomedii Havel dlážděná nevěrou a prázdnými papíry

Číst článek

Ve snímku Proxima, pojmenovaném podle fiktivní vesmírné mise, se podobné situace stávají realitou pro Sarah (Eva Green). Francouzská astronautka je jedinou ženou posádky, která má strávit rok na oběžné dráze. Ze strany amerického kolegy (Matt Dillon) proto poslouchá komentáře o tom, jak bude tam nahoře potřebná, jelikož slyšel, že Francouzky dobře vaří. Nejen proto Sarah cítí tlak odvést svou práci na 100 procent. Jeden mužský náhradník navíc čeká právě na to, až udělá chybu.

Takové věci jsou však pro ženy v převážně mužských profesích stále na denním pořádku, a proto i ve filmu Alice Winocour působí jako součást šumu – jistě otravného a neodbytného, ale po chvíli se dá přejít, že vám věčně zní v uších.

Nakonec příprava na opuštění Země je pro všechny stejně obtížná. Astronauti odolávají nepřirozeným podmínkám, které lidské tělo nezvratně ovlivní. Dobrovolně se přitom zavírají do stísněných prostorů, v nichž jsou vystřeleni daleko z povrchu zemského, na který se už nemusí vrátit. Není proto nijak zvláštní, že při tréninku simulují stav bez kyslíku nebo omezenou možnost pohybu.

Eva Green a Matt Dillon ve snímku Proxima | Zdroj: Aerofilms

Ne náhodou se proto filmové dramatizace vesmírných výprav stávají studiemi toho, co všechno je člověk schopen překonat i jak vypadá, když se vzdálí své lidskosti. Vnitřní rozkol postav se tu dostává do kontrastu s rozměrem kosmu, jeho temnotou a osaměním. Je to zdánlivě nevyčerpatelná metafora.

Winocour zachycuje velmi autentickou zkušenost astronauta bez toho, aby její hrdinka opustila Zemi. V jejím osobním příběhu totiž nachází specifické psychologické dilema, se kterým se třeba Ryan Gosling v Prvním muži potýkat nemusel. Protože Sarah je svobodná matka a následování jejího kariérního snu znamená, že musí na dlouho dobu opustit svou sedmiletou dcerku Stellu (Zélie Boulant-Lemesle).

Proxima

drama
Francie / Německo, 2019, 108 min
Režie: Alice Winocour
Scénář:
Hrají: Eva Green, Zélie Boulant-Lemesle, Matt Dillon, Lars Eidinger, Alexej Fatějev, Sandra Hüller

Hodnocení: 75 %

Mateřství představuje zvláštně padnoucí srovnání s tréninkem pro cestu do vesmíru. Když si Sarah nechává dělat odlitek svého skrčeného těla, které poslouží jako forma pro její sedadlo ve vesmírném modulu, není těžké od toho v myšlenkách zabloudit k představě podobně stuleného dítěte v matčině břiše. I ono se musí svěřit do něčích rukou, které mu mají zajistit bezpečné přežití.

Odráží se to ale i v dalších vizuálních motivech, jako je třeba společné plování matky s dcerou v bazénu nebo poutání se dohromady pomocí lana mezi astronauty.

Proxima je velmi fyzický film. A v tom, jak metodicky zobrazuje přípravu astronautů, získává až dokumentární kvalitu. Pozitivně tomu přispívá také fakt, že se natáčelo na skutečných lokacích, jako je Evropská kosmická agentura v Kolíně nad Rýnem nebo Hvězdné městečko nedalo Moskvy.

Skrývá se v něm ale tichá síla, která vás dokáže vymáchat v emocích s podobnou intenzitou jako cvičná centrifuga pro astronauty. Zápolení s komplexem viny a hledání rovnováhy mezi zdánlivě neslučitelnými rolemi v podání Evy Green navíc nikdy nepůsobí afektovaně. Jejímu výkonu věříte sílu i hluboký cit – a k tomu i bezproblémové přecházení mezi francouzštinou, němčinou, angličtinou a ruštinou.

Snímek Proxima měl v českých kinech premiéru 30. července.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme