Terapie obřadním masakrem. Slunovrat posouvá žánr rozchodového filmu na meditativní zážitek
Po Děsivém dědictví, který se ve velké míře odehrával ve tmě, zvolil režisér Ari Aster pro svůj nový film nepříjemně ostré letní denní světlo. Slunovrat sice asi lokální turistice ve Švédsku moc nepomůže, ale možná trochu nečekaně pomůže zahojit duše svých diváků.
Každý se s rozchodem vyrovnáváme jinak. Scenárista a režisér Ari Aster se třeba rozhodl své komplikované emoce z konce dlouholetého vztahu vložit do nového snímku. Kupodivu jím nebyl jeho loňský celovečerní debut Děsivé dědictví, kde stínal hlavy o sloupy kolem silnic, ale až jeho druhý film Slunovrat.
Jeho protagonistka Dani (Florence Pughová) je ve velmi nešťastném vztahu s Christianem (Jack Reynor). Oba vědí, že se dříve nebo později rozejdou. V tomhle stavu to totiž už moc dlouho nevydrží. Ani jeden se ale k tomu finálnímu kroku nedokáže rozhoupat. Pak najednou Dani dostane nepředstavitelnou emoční ránu. V tu chvíli Christian usoudí, že plánovaný rozchod bude muset počkat.
Francouzská komedie Ibiza zve na neškodnou rodinnou dovolenou
Číst článek
Tahle bolestivá a veskrze frustrující situace je přinutí vydržet spolu ještě několik dalších měsíců. Z jejich vztahu se mezitím stane záležitost zvyku. Oba jednají v rámci slušnosti a toho, co se od nich v dané roli očekává. Láska se tomu ale rozhodně říkat nedá.
A potom přijdou letní prázdniny, během kterých si Christianovi přátelé Josh (William Jackson Harpe), Mark (Will Poulter) a Pelle (Vilhelm Blomgren) plánovali mládežnický výlet do Švédska. Dani se k nim na poslední chvíli rozhodne přidat. Snad proto, aby přišla na jiné myšlenky. Možná jen sama doufá, že její přítomnost dokáže konečně narušit ten bizarní stav, ze kterého se s Christianem nezvládají osvobodit.
Ukáže se, že Pelle, rodák ze Švédska, měl pro své americké kamarády v plánu trochu něco jiného než flirtování s místními dívkami. Rovnou z letiště je totiž vede na sever do své rodné komuny Hårga, kde se chystá velkolepá pohanská oslava slunovratu, k níž dochází pouze jednou za 90 let.
Že zdejší společnost, ve které vládnou pevně stanovená pravidla podřízená hierarchii a tajemné knize všeho vědění, je ve skutečnosti náboženský kult, je jasné celkem brzy. Aster naštěstí každé ze svých postav dává dobrý důvod, proč v kmenu setrvat. Mužským postavám dizertaci z antropologie, pro kterou je Hårga ideálním předmětem. Dani zase nesnesitelný žal, který se u ní projevuje v panických záchvatech. Pro jistotu jim všem ještě podstrčí halucinogeny.
I zákonitosti hororu na sebe nenechají dlouho čekat. Lidé začnou beze stopy mizet. Dojde i na (Asterovo zřejmě oblíbené) páchání násilí na lidských hlavách. A to vše, netradičně pro žánr, za bílého dne.
Vytrvalé světlo, které mělo podle Ariho Astera ve filmu zářit tak otravně, až se stalo útočným, přitom není pouze vhodným společníkem bílých folklorních kostýmů a květinového motivu, ale také výborný způsob, jak vytvořit atmosféru nepokoje a neznámého nebezpečí. Ne nadarmo příchodu do Hårgy předchází chvilkové zmatení pohledu diváka pomocí obrácené perspektivy.
Slunovrat
mysteriózní drama
USA, 2019, 146 min
Režie:
Ari Aster
Scénář:
Ari Aster
Hrají:
Florence Pughová, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren
Hodnocení: 75 %
Ruku v ruce s tím jdou kulisy švédské primitivní komuny, kterou režisér nechal postavit ve spolupráci s filmovým architektem Henrikem Svenssonem v Maďarsku, paradoxně kvůli lepšímu přístupu k dennímu světlu. Společně také stvořili kulturu se zvrácenými, ale často také dosti komickými rituály, které mimo jiné obsahují strkání pubického ochlupení do pochybných masových koláčů nebo obřadní hrdelní zpěv. A to vše doprovodili malbami, do nichž přímo před zraky diváků ukryli celý děj snímku.
Jelikož události Slunovratu prožíváme primárně skrze Dani a americký přízvuk Britky Florence Pughové, jenž naštěstí neodvádí pozornost od množství emocí, kterými si její postava prochází, jeví se nám film možná trochu nečekaně jako příběh o hledání vnitřní síly a tlaku společnosti. Vlastně toho vnímáme skrze hereččinu mimiku tolik, že by to klidně mohla být epizoda z Příběhu služebnice.
Její reakce na okolí jsou naším vodítkem skrz Asterův narušený scénář. Cítíme tak drogový rauš i svůdnost a magičnost prostředí švédské Hårgy. Jejím prostřednictvím se také dostaví zvláštní pocit klidu. Pochopíme totiž, že ten opravdový horor v tomto vyprávění byl její vztah s Christianem.
Jakkoli tak mohl Slunovrat fungovat jako terapie pro svého autora, může mít podobně ozdravný účinek i pro své diváky. Já osobně jsem z jeho více než dvouhodinové projekce odcházela s pocitem, jako bych střídavě prováděla meditativní dýchání a mlátila do boxovacího pytle. A tím se v kině osvobodila od jednoho dávného břemena.
Snímek Slunovrat měl v českých kinech premiéru 1. srpna.