Seniorka Marie (Iva Janžurová) má už na první pohled daleko do obávaného Muže beze jména s tváří Clinta Eastwooda. Podle slov své dcery (Jana Plodková) trpí depresemi, zvýšeným cukrem a stařeckým třesem. Celý život prohlašovala, že se konflikty dají řešit slušností a domluvou. Nyní, ve svých sedmdesáti letech, jí však začalo docházet, že ne všechny.

„Ne všichni lidé jsou slušní,“ vysvětluje svému bývalému studentovi (Pavel Liška), kterému kdysi se slovy „v kriminále zeměpis potřebovat nebudeš“ údajně ulevila při zkoušení. Teď si u něj chce sehnat zbraň – protože jak tvrdí, všichni kriminálníci nějakou mají.

Podnikatel Vlastimil Mach (Martin Hofmann) zbraň sice také má, ale ve vězení zatím nesedí. I když by si to podle Marie zasloužil, protože je nepřímým činitelem všech nepravostí, ke kterým v chatařské kolonii poslední dobou dochází. Jelikož má ale pod palcem místní starostku (Tatiana Vilhelmová) a většinu dámského obyvatelstva mladšího věku, nikdo si na něj netroufne.

Bajgar tak vytváří pro své vyprávění poměrně jasně čitelnou realitu, v níž je jedna strana sporu — slušní chataři — utlačovaná druhou — na dobré mravy nehledícím Machem a jeho věrnou skvadrou motobiatlonistů. Což je mimochodem sport, který sám vymyslel a který by podle něj také mohl svérázně suplovat domobranu.

Marie se tak jako správný hrdina pevného morálního přesvědčení a chladné rozvahy postaví do čela komunity, aby obhájila její zájmy. Smrti se nebojí, ani vězení — na to už toho zažila příliš. 

Opuštěný plácek, kde seniorka trénuje střelbu na prázdné plechovky, připomíná vyprahlou zem na divokém západě. Když se pak na skále jednoho dne zjeví postava Pavla Lišky, je poznat, že zdraví známým indiánským gestem z mayovek. Stylizace Marie do westernového pistolníka je pak dokončena opakujícím se motivem akustické kytary v hudebním podkresu.

Jak se ale Bajgarův snímek westernového žánru chytá, tak ho také staví na hlavu. Marii se mu nikdy nepodaří ukázat v roli hrdinky ve svém doslovném významu. A to už proto, že její postavě překvapivě nedává tolik prostoru. S heslem „učitelky v důchodu přece lidi nestřílejí“ navíc spoléhá, že obraz zdánlivě bezbranné seniorky s ukradenou brokovnicí pod svetrem vyvolá smích, a teprve až poté snad nějaké sympatie k jejímu záměru.

Teroristka je ve své podstatě černou komedií o emancipaci a pookřání uťápnuté důchodkyně, podobně jako byla Teorie tygra o nalézání kýžené svobody jednoho muže pod pantoflem. Na to ale Bajgar trochu nešťastně nastavuje sociální drama o boji malého člověka s politickou mocí a vypořádání se s křivdami. Jelikož přitom ale nechá své postavy máchat nabitou zbraní, pouští se na tenký led. 

Těšila jsem se, kdy konečně dojde ke konfrontaci Janžurové s charismatickým grázlem Martinem Hofmannem — pro kterého je údajně Mach prozatím posledním záporákem v hereckém repertoáru (jemuž sám přezdívá „festival sviní“) — a nebyla jsem zklamaná. Vrcholná scéna filmu je přehlídkou černého situačního humoru, který staví na kouzlu svých aktérů.

Palčivé morální dilema se tím ale nevyřeší. Snímek se totiž nedokáže rozhodnout, jestli ho má brát vážně, nebo ho na poslední chvíli zahrát jako absurdní frašku. A tak zkusí od každého trochu. Divácký zážitek z Teroristky proto vychází lehce schizofrenicky: jednu minutu se smějete a další vás z toho, co vidíte, nepříjemně mrazí. Alespoň to ale odpovídá tomu od začátku zrazujícímu názvu.

Snímek Teroristka měl v českých kinech premiéru 4. dubna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít