McDonaghovy Tři billboardy kousek za Ebbingem hledají lidskost v návalech vzteku

Frances McDormandová v hlavní roli snímku Tři billboardy kousek za Ebbingem | Zdroj: Cinemart

Když policie nemůže zjednat nápravu krutého činu, vezme rozhořčená matka s tváří Frances McDormandové spravedlnost do vlastních rukou. Nový snímek irského režiséra předkládá divákům tragikomický řetězec zloby a násilí. A je zároveň překvapivé i zcela výmluvné, že takový příběh na zahraniční novináře tolik zapůsobil.

Recenze Ebbing (Missouri) Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Když se zmíní jméno irského dramatika, scenáristy a režiséra Martina McDonagha, vybaví se mi hned dvě věci: hláška Colina Farrella o tom, jak by musel být retardovaný, aby ho oslnily belgické Bruggy, a výjev z Osiřelého západu, jak Marek Taclík praská hlavou Jaroslava Dulavy (a naopak) pytlíky brambůrků. Jeho v pořadí už třetí celovečerní snímek má potenciál zanechat po sobě další kultovní scény.

Do paměti cinefilů se ovšem ironicky laděný příběh o matce, která se dožaduje spravedlnosti za znásilnění a smrt své dcery, zapsal už jako velké překvapení letošních předávání Zlatých glóbů, odkud si Tři billboardy kousek za Ebbingem odnesly čtyři hlavní ceny, a staly se tak jedním z favoritů blížících se Oscarů.

V cizích rukou by to bylo fiasko. Pod Wrightovou taktovkou lehkovážná poloha Nejtemnější hodiny funguje

Číst článek

Všechno začne tím, že si Mildred (Frances McDormandová) pronajme tři billboardy stojící u opuštěné silnice kousek za Ebbingem v Missouri a nechá na ně napsat vzkaz pro náčelníka policie (Woody Harrelson). „Znásilnili ji, zatímco umírala. Pořád žádní zatčení. Jak je to možné, náčelníku Willoughby?“ hlásá černé písmo na výrazně červeném pozadí.

Svým způsobem se tak vyrovnává s vlastní bolestí a vztekem a zároveň přebírá kontrolu nad vyšetřováním, které se za posledních sedm měsíců nikam nepohnulo. Narazí však na nepochopení z řad místních obyvatel a nepříliš kompetentního policejního sboru, jehož členové často řeší agresí svá soukromá traumata.

Sam Rockwell a Frances McDormandová ve filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem | Zdroj: Cinemart

Tři billboardy kousek za Ebbingem nabízejí kromě dlouhého názvu typicky mcdonaghovskou přehlídku komplikovaných, ale zcela bizarních postav, ve které vedlejší roli ztvárňuje smršť sprostých slov, černý humor nebo třeba také jeden lilipután.

Celá existence jejich maloměsta je přitom sociální kritikou, jež může někdy připadat už lehce za hranou. Zatímco ve svých předchozích filmech McDonagh víceméně kopal kolem sebe, tady se cíleně pouští do řady palčivých témat současné společnosti, jako je sexuální násilí, policejní brutalita nebo homofobie. Obzvlášť jeho uchopení rasismu se dočkalo v zahraničí kritické odezvy, protože nechává nejmenovanou mlátičku černochů projít morálním prozřením, a stát se tak postavou, s níž máme sympatizovat.  

S lidskými karikaturami se ale obecně řečeno velmi špatně soucítí. Zvláště když role Sama Rockwella vlastně jen díky jeho hereckým kvalitám nesplývá s postavou toho retardovaného bratra ze Scary Movie, co strkal přirození do hadice od vysavače.

TŘI BILLBOARDY KOUSEK ZA EBBINGEM
dramedie
USA, 2017, 115 min
Režie: Martin McDonagh
Hrají: Frances McDormandová, Woody Harrelson, Sam Rockwell, Abbie Cornishová, Caleb Landry Jones, Peter Dinklage, Lucas Hedges
Hodnocení: 70 %

Frances McDormandová brilantně ztvárňuje neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, kterou jí McDonagh napsal na tělo. Její výkon dojme nemálo diváků, protože je uvěřitelná ve své bolesti i ve svém hněvu. Příjemným překvapením je pak také Caleb Landry Jones, který po docela zapamatovatelné roli ve filmu Uteč předvádí, že umí příjemně zahrát i něco jiného než psychopaty.

Tři billboardy kousek za Ebbingem nejsou dokonalé. Ukazují ale několik zásadních věcí: že vulgarity znějí snesitelněji v irském přízvuku; že všechny scény s počítačově vloženou srnkou, ať už jakkoli hluboké, jsou komické; a že filmu opravdu stačí jenom jeden konec. Především pak také to, že vztek je velmi sobecký a nikdy nic nevyřeší, a bude jen dál plodit vztek, dokud ho nepřekazí něco jiného.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme