Symetričtí mazlíčci v Andersonově novince Psí ostrov dobývají zpátky lidská srdce

Ze snímku Psí ostrov | Zdroj: Cinemart

Zahajující snímek letošního filmového festivalu v Berlíně po několika měsících konečně míří do českých kin. V pořadí druhá stop motion animace amerického detailisty Wese Andersona, ve které se skupina čtyřnohých a dvounohých postav snaží zvrátit rozhodnutí japonské vlády o vyvržení psů na místní Ostrov odpadků, mezitím stačila vyvolat diskuzi o tom, kde v umění končí pocta a začíná hrubé přivlastňování cizí kultury.

Recenze Megasaki / Ostrov odpadků (Japonsko) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Obrázky zubožených psů se v rychlém sledu střídají za zvuku doprovodného komentáře. Jeden čtyřnohý mazlíček má oči podlité krví, druhý krvácí z čenichu, třetí má oděrky po celé hlavě. Propagandistické video hlásá nárůst výskytu psí chřipky a varuje, že by nemoc mohla brzy proniknout i do lidského organismu.

Představitel japonského města Megasaki proto vyhlašuje karanténu, v rámci níž mají být všechna psí plemena bez výjimek vyhozena spolu se smetím ze země a shromážděna na nedalekém Ostrově odpadků.

Je to zvuk! Krasinského psychologický horor Tiché místo děsí ve znakové řeči

Číst článek

Na první pohled by v této krátké scéně hledal Wese Andersona málokdo. Jeho proslulou a tolikrát popsanou osobitou stylizaci lze ovšem rozpoznat v precizní osové souměrnosti jednotlivých záběrů. Tentokrát ji však přehlušuje výrazná japonizace celé sekvence. Ve výstražných obrazech převládá očividná inspirace tradičním grafickým designem a dřevorytem, v některých jsou dokonce přímé odkazy na známá díla.

Silný japonský vliv zůstane ve snímku přítomný i poté, co přejde do typické andersonovské konverzační komedie. V příběhu rozděleném do kapitol, který v celcích srší barvami a v detailech ožívá maličkostmi, tak diváci nepřijdou o charakteristickou jízdu kamery ani dichotomii světa dospělých a dětí.  

K tomu se ale přidá nový prvek vycházející z toho, že ve snaze donutit obyvatelstvo Megasaki, aby vzalo své bývalé čtyřnohé miláčky na milost, spolu komunikují mluvčí anglického, japonského a psího jazyka. Film tak hned zpočátku uvede, že všechny postavy – s výjimkou psů – budou mluvit svou vlastní řečí a vše kromě angličtiny bude nějakým způsobem překládáno. Když to tvůrci uznají za vhodné.

Ze snímku Psí ostrov | Zdroj: Cinemart

Plamenné projevy starosty Megasaki (Kunichi Nomura) proto buďto doplňují titulky, nebo je simultánně tlumočí ze své kabiny tlumočnice (Frances McDormandová). Podobně otitulkovaná je také řeč 12letého Atariho (Koyu Rankin), který na Ostrov odpadků přiletí hledat svého věrného kamaráda Flíčka (Liev Schreiber). 

Tvůrci se ale častokrát rozhodnou jeho řeč nechat vyplynout bez vysvětlení, čímž jen zdůrazní propast v dialogu s dalšími postavami. Těmi jsou pak zpravidla zástupci jedné z místních psích smeček (Bryan Cranston, Edward Norton, Bob Balaban, Bill Murray, Jeff Goldblum), kteří sice věrohodně vrčí, ale jinak plynule konverzují v angličtině.

Ze snímku Psí ostrov | Zdroj: Cinemart

Nicméně asi nejlepší gag vydá komunikační bariéra z japonských nápisů. Ty jsou totiž přeloženy hned vedle do angličtiny, a to jak na plakátech a cedulích, tak i například na čelenkách skupin protestujících za nebo proti psům.

Odráží se to však už ze skutečnosti, že je celá stop motion animace neskutečně hravá a kouzelná na pohled – od psí srsti, s níž si pohrává vítr, přes detaily definující každou z postav, až po skládku odpadu, kterou dokáže takto elegantně zobrazit snad pouze Wes Anderson.

Zkrátka ve Psím ostrově převládají elementy, které si nejde na první zhlédnutí nezamilovat. Ať už jsou to slovní hříčky (bratr z jiného vrhu, psí psanec), postava malého mopse s hlasem Tildy Swintonové, jenž jako jediný rozumí televizním zprávám, nebo energický soundtrack s příměsí tradičních japonských i andersonovských rytmů a melodií, který je zdaleka zapamatovatelnější než ten, co letos vynesl Alexanderu Desplatovi Oscara.

Na rozdíl od Fantastického pana Lišáka, Andersonovy předchozí stop motion z roku 2009, působí jeho psí óda vyspěleji, ponuřeji, ale také přímočařeji. Uvnitř příběhu velebícím vlastnosti a schopnosti těchto mazlíčků totiž příliš neskrývá alegorii na imigraci a xenofobii.

Avengers: Infinity War

akční fantasy
USA, 2018, 149 min
Režie: Anthony Russo, Joe Russo
Hrají: Robert Downey Jr., Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Chris Evans, Scarlett Johanssonová, Don Cheadle, Benedict Cumberbatch, Tom Holland, Chadwick Boseman, Zoe Saldana, Karen Gillanová, Tom Hiddleston, Paul Bettany, Elizabeth Olsenová a další

Hodnocení: 60 %

A zatímco někteří chválí Andersona a jeho spoluscenáristy Romana Coppolu, Jasona Schwartzmana a Kunichiho Nomuru za upřímné ztvárnění různých kultur, jiní je kritizují právě za to, že si místo své zamýšlené pocty japonskou kulturu přivlastnili. Argumentují přitom tím, že i kdyby se děj odehrával na kterémkoli jiném místě na světě, fungoval by snímek stejně dobře.

Podle kritiků jsou vyobrazení sumo zápasníků a hráčů na bubny taiko ve Psím ostrově jen pro efekt. Postava americké výměnné studentky (Greta Gerwigová), která vede studentské povstání podporující návrat psů do Megasaki, je zase stereotypní role bělošského zachránce.

Role Gerwigové ovšem trpí především syndromem andersonovských ženských hrdinek, které se ani za ta léta nedokázaly vymanit z archetypu milostných objektů pro mužské postavy. To už je dnes ale součástí Andersonových filmů podobně jako osová souměrnost.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme