Agnieszka Hollandová: V Polsku už se trochu cítím jako persona non grata, ministr mě označil za Goebbelse
Režisérka Agnieszka Hollandová v exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál vzniklém na benátském festivalu reaguje na obvinění polského ministra z toho, že její film Hranice je prý jako nacistická propaganda. Vysvětluje, co chtěla snímkem říct o Evropě a uprchlické krizi na bělorusko-polské hranici, a pochvaluje si spolupráci s českým střihačem Pavlem Hrdličkou.
Hranice vypadá jako jeden z vašich nejurgentnějších a nejaktuálnějších filmů, které jste kdy natočila.
Vypadá to tak. Jsem překvapená, že se nám to podařilo natočit, a jsem skutečně hrdá, že to úsilí tolika lidí, moje nejdřív, protože to byl můj nápad, se skutečně podařilo natočit. I když to nejdříve vypadalo jako nemožné natočit to dnes jako fikci.
Rozhodli jsme se nežádat o peníze z polského fondu, protože jsme věděli, že je jednak nedostaneme a zároveň kdyby přijali naše požadavky, tak by to mohli využít a dělat nám skutečné problémy.
Takže jsme se rozhodli to dělat jako takový polounderground. A dopadlo to dobře. Máme film, to je nejdůležitější.
Ten film má dokumentární i procedurální rozměr, ukazujete to utrpení uprchlíků, čím si procházejí. Ale cílem byly spíše nějaké obecnější otázky nad temnou hodinou evropské humanity, mám pravdu?
Tam je několik dimenzí a nám záleželo především na tom, aby tam byla ta lidská, aby se ukazovaly osudy a volby jednotlivců. Volby, které jsou šíleně těžké a někdy tragické.
Takže jsme se rozhodli pro velmi intimní a zároveň epickou dimenzi a kvůli tomu je ve filmu několik pohledů a osudových linek, které sledujeme.
Migrační krize a krize uprchlíků narůstá a s klimatickou krizí bude ještě dále narůstat. Už nyní vidíme, jak je Evropa neschopná se s tím smířit, najít řešení a být určitým způsobem čestná, intelektuálně i politicky.
Reakce polské vlády
Tady na festivalu v Benátkách film sklízí velmi solidní ohlasy, ale v Polsku to zatím vypadá jinak. Co na to říkáte?
V Polsku je nacionalistická vláda a používá rasismus a strach před cizími lidmi a jiným jako velmi účinnou politickou zbraň. Takže se nebojí násilí, krutosti a lži, aby dosáhla svého cíle. Věděla jsem, že tomu tak bude, není to pro mě překvapením.
AGNIESZKA HOLLANDOVÁ
Respektovaná režisérka, autorka snímků Šarlatán, Evropa Evropa, Přes kosti mrtvých a mimo jiných i série Hořící keř, studovala na FAMU a mluví velmi dobře česky. V češtiny byl tak veden i rozhovor na festivalu v Benátkách.
Zároveň je Polsko rozpolcené, polovička obecenstva je určitým způsobem za mnou a polovička je proti. A cílem je přesvědčit a zasáhnout srdce těch, kteří váhají a nevědí nebo nechtějí vědět a najednou jsou konfrontováni s určitou pravdou, kterou zapírali, ale která, když dosáhne jejich srdcí, je může změnit.
Ale necítíte se v Polsku jako persona non grata, nebo ano?
Do určité míry ano. Nenávist, která je inspirována vládními médii, trolly a určitými politiky, kteří používají výrazy, jež by mě dřív nenapadly, jde do veřejného prostoru a může inspirovat násilné reakce obyčejných lidí nebo lidí, kteří jsou trošku mentálně postižení.
Agnieszka Hollandová v Hranici říká nepříjemnou pravdu o Polsku a Evropě
Číst článek
Není to legrace, je to skutečně špinavá válka. Ministr spravedlnosti, což je důležitá osoba, mě prohlásil novým Goebbelsem, který slouží Němcům, a používá stejnou propagandu. Jiní jeho kolegové zase tvrdí, že sloužím Putinovi.
Hluboké pouto se střihačem
Vy jste mluvila o těch několika perspektivách, které v tom filmu jsou – uprchlická, někoho, kdo se snaží pomáhat a někoho kdo je do toho vlastně zatažen – tak se chci zeptat na vaši spolupráci s českým střihačem Pavlem Hrdličkou, jak jste to dávali dohromady?
Pavel je instrumentálním pro úspěch toho filmu. Jednak bychom nebyli v Benátkách, kdyby nebyl on. Měl strašnou spoustu materiálů a velice málo času, zároveň jsme věděli, že je to složitý film bez jednoduché struktury.
Mám s ním velmi hluboké tvůrčí porozumění. Toto je náš čtvrtý společný film a pokaždé jsem nadšená z jeho citlivosti, talentu a hluboké pochopení, oč jde a kde jsou emotivní body toho příběhy. Miluju s ním pracovat, je to jeden z mých nejbližších partnerů.
