Stali jsme se Sempého padělateli, říká režisérka první animované adaptace Mikulášových patálií
Generacemi čtenářů oblíbená dobrodružství nezbedného školáka Mikuláše se dočkala první animované adaptace. Filmaři jeho zidealizované dětství ve Francii 50. let minulého století proplétají se životy jeho autorů, spisovatele Reného Goscinnyho a kreslíře Jeana-Jacquese Sempého. „Chtěli jsme do kina nalákat celé rodiny,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz režisérka Amandine Fredon, která snímek přijela uvést na Festival francouzského filmu.
Malý Mikuláš ve vašem filmu vyskakuje ze stránek papíru, a vypadá přitom přesně tak, jak si ho pamatujeme z knížek. Jaká byla cesta k tomu, aby vypadal co nejautentičtěji?
Snažili jsme se být v animaci co nejvěrnější knižní předloze. Malý Mikuláš je černobílá ilustrace, takže jsme dlouze rozmýšleli, jakým způsobem ho máme přenést na filmové plátno. Nakonec jsme se rozhodli, že přidáme několik barevných cákanců, aby to bylo pro diváka zábavnější.
Ilustrace jsou navíc dost malé, což jsme se snažili zrcadlit i ve filmu, proto se tam neobjevují žádné větší detaily. Všechny postavy se pohybují v menších kádrech, aby animace byla co nejvíce podobná originálu, tedy kresbám Jeana-Jacquese Sempého.
KDO JE AMANDINE FREDON?
Francouzská režisérka a scenáristka Amandine Fredon se k animovanému filmu dostala skrz kresbu. Na svém kontě má několik televizních sérií (Ariol, Tu mourras moins bête) a snímek C'est bon. Celovečerní Mikulášovy patálie: Jak to všechno začalo, které režírovala spolu s Benjaminem Massoubrem, byl oceněn na letošním festivalu animovaného filmu v Annecy.
Náš původní nápad bylo smíchat archivní fotografie obou autorů se sekvencemi Malého Mikuláše. Chtěli jsme z toho udělat spíše dokumentární film, ale vzhledem ke špatné kvalitě fotografií se producenti rozhodli, že by bylo lepší, kdyby byl celý film animovaný. Tím jsme také chtěli autorům vzdát hold.
Měli jsme štěstí, že jsme měli k dispozici Anne Goscinny, dceru Reného Goscinnyho, a Jeana-Jacquese Sempého, takže jsme všechno skrze ně ověřovali. A ještě předtím, abychom ho přesvědčili, jsme Sempému ukázali náhledy naší animace, takže i její podoba prošla jeho schválením.
Sempé snímek viděl ještě před svou smrtí. Jak na něj reagoval?
Jean-Jacques Sempé byl vlastně vůbec prvním, komu jsme film ukázali. Byl v docela špatném zdravotním stavu, protože prodělal mozkovou mrtvici, producenti mu ho proto pouštěli v menších úsecích. Když mu ukazovali poslední scénu filmu, tak ho zároveň natáčeli, abychom viděli jeho reakci. Byl velmi dojatý, což dojalo i nás.
K čemu měl více připomínek, k animované podobě svých kreseb, nebo k animované podobě sebe samého?
Vzhledem k tomu, že René Goscinny i Jean-Jacques Sempé byly reálné, historické postavy, které jsme ale my osobně moc dobře neznali, takže jsme se prostě jakýmsi způsobem snažili imitovat Sempého styl kresby. Když jsme mu ilustrace ukazovali, tak se mu chvílemi zdálo, že je moc velký, chvílemi zase, že je moc krásný, a nutil nás to měnit. Nakonec se mu ale film jako celek moc líbil.
Museli jsme se až smát, jakými jsme se stali Sempého padělateli, protože se nám dařilo zcela napodobit jeho styl. Stálo nás to ale nejdřív hodně práce.
Mluvily jsme už o Anne Goscinny, která se také ve velké míře podílela na vzniku Mikulášových patálií. Jak vlastně k filmové adaptaci přistupovala? Chtěla spíše zachovat co největší věrnost osobnosti otce, nebo se přikláněla k tomu, aby se z něj stala svým způsobem fiktivní postava?
Jak víte, scénář psala Anne společně s Michelem Fesslerem. Nejdřív se do něj snažila dostat co nejvíce informací o otci. Chtěla, aby to bylo velmi osobní. Se spolurežisérem Benjaminem Massoubrem jsme se snažili spíše do snímku zapracovat Goscinnyho dětství a cestu do Argentiny, takže jsme přečetli celé množství rozhovorů, abychom vydolovali všemožné informace, co se daly sehnat.
Anne se naše nápady líbily, ale měla trochu problém odpoutat se od představy otce co nejvíce zosobnit. Snažili jsme se mu vzdát poctu tím, že jsme se co nejvěrněji drželi reality. Ve filmu proto na jeho pracovním stole stojí věci, které tam reálně míval, a některé věty, které ho uslyšíte říkat, jsou úryvky převzaté z jeho rozhovorů. Snažili jsme se zůstat věrní i přesto, že jsme jeho a Sempého životy pro náš film pouze interpretovali.
Jeden animovaný film za 10 let? I tak vypadá život animátora Aurela Klimta, teď chystá Válku s mloky
Číst článek
Měla Anne Goscinny i nějakého favorita na to, kdo by měl jejího otce ve filmu dabovat?
Anne měla jasno už od začátku. Chtěla pro otce hlas herce Alaina Chabata, který pracoval na filmu o Asterixovi (původně komiksové sérii z pera Reného Goscinnyho, pozn. red.).
Do role Jeana-Jacquese Sempého jsme se rozhodli obsadit Laurenta Lafittea, protože jsme hledali někoho, kdo bude zároveň umělec, a přitom trochu neohrabaný. Zároveň pro nás bylo důležité, aby oba herci nahrávali ve studiu zároveň, protože ten scénář je postavený tak, že spolu jejich postavy hodně komunikují. Chtěli jsme, aby tato dynamika byla cítit i skrze jejich hlasy. Bylo to poprvé, co spolu oba herci vystupovali, a rovnou na animaci.
Co se týče dětských rolí, tak jsme nahrávali s reálnými dětmi. Roli Mikuláše ztvárnil Simon Faliu, ten hraje také v Nové hračce, kterou tu na festivalu uvádí James Huth. Simonovi je 13 let, ale je to velký profesionál, protože jeho rodiče jsou také dabéři. Mimo to také zpívá hlavní píseň našeho filmu. Chvílemi jsme si dokonce říkali, že možná zpívá až moc dobře, že by se měl trochu krotit.
Dvě reality, dvě barevné palety
Chtěla bych se ještě na chvíli vrátit ke scénáři. Jak jste přemýšleli nad tím, jak dějově spojit na jedné straně Mikulášovo velmi zidealizované dětství ve Francii a na druhé nepříliš šťastné dětství autorů?
Ano, to byla jedna z nejnáročnějších věcí na realizaci filmu. Snažili jsme s Benjaminem Massoubrem najít nějakou logickou linku, kterou bychom to všechno propojili, jejich současný život, flashbacky (záblesk minulosti, pozn. red.) do jejich dětství, a k tomu Mikulášovy příhody i to, jak ke svým tvůrcům promlouvá. Nechtěli jsme, aby to bylo moc rozkouskované. Vzhledem k tomu, že Benjamin je střihač, tak umí s filmem pracovat takovým způsobem, aby pro diváky vytvořil emotivní zážitek.
Předěl mezi oběma dějovými linkami je znatelný i v použití barev. Výrazná je v tomto ohledu třeba scéna z nacistické okupace Paříže, kdy je obraz celý ponořený do temně rudé, což je něco diametrálně odlišného od pastelových barev Mikulášova světa.
Poměrně rychle jsme náš animátorský tým rozdělili na dvě skupiny: jedna se věnovala dvojici tvůrců a druhá Mikulášovi. U Mikuláše jsme se rozhodli držet spíše té bílé a pastelových barev, aby se to co nejvíce podobalo knižnímu předobrazu. U tvůrců nám byl zase vodítkem právě Jean-Jacques Sempé a jeho ilustrace pro magazín The New Yorker. Snažili jsme se imitovat jeho práci se světlem a barvami.
Je pravda, že scéna okupace Paříže je velmi temná, taková pochmurná. Úplně se odlišuje od Sempého ilustrací, ale to byl záměr. Zvolili jsme červenou barvu, abychom se určitým způsobem vzdálili přítomnosti a zdůraznili ten rozdíl.
Pro scény, které se například váží k jejich pobytu v New Yorku nebo v Argentině, jsme brali jako inspiraci Sempého ilustrace, v nichž New York zachytil. Argentinu jsme museli určitým způsobem vytvořit z ničeho. Vycházeli jsme ale většinou z jeho barevných palet.
Zmínily jsme, že původní ilustrace Mikulášových patálií jsou černobílé. Ve filmu je zajímavý prvek, že než postavičky opustí obraz, tak ztratí svou barvu. Co stojí za tímto nápadem?
Původně jsme na okraj obrazu nechtěli dávat barvy vůbec. Snažili jsme se improvizovat s postavičkami, které byly celé vybarvené, ale všimli si, že ve chvíli, kdy se snaží vyjít z obrazu, tak je to zvláštní, protože za nimi už nic jiného není. Připadalo nám to nepřirozené a nedynamické. Nechali jsme proto strany bílé, aby když postavičky budou odcházet z obrazu, tak se vytratí i jejich barva. Tím vznikla představa, že je to živá kresba.
Samozřejmě jakmile jsme se tak rozhodli, tak jsme se museli vrátit k našim původním plánům a celé je přepracovat, ale ve výsledku jsme s tím hrozně spokojení, protože se to tím začalo lišit od jiných animací.
Univerzální příběh pro všechny
Jak byste definovali, pro koho film vlastně je? Přeci jenom diváci dokumentu a animace nejsou zrovna skupiny, které se standardně prolínají.
To je dobrá otázka, protože přesně kvůli tomu se nám na začátku nedařilo sehnat financování filmu. Lidé, kteří ho chtěli financovat, nám tvrdili, že se musíme rozhodnout, jestli chceme dělat animaci pro děti nebo pro dospělé. My jsme ale chtěli dělat animaci pro širokou veřejnost. Aby to bylo přístupné všem a divák měl vícero možností četby a vnímání toho filmu, stejně jako se to děje u knih o Malém Mikulášovi. Chtěli jsme, aby do publika přicházeli celé rodiny – rodiče, prarodiče, děti – a aby si každý mohl něco odnést jak ze života Mikuláše, tak jeho tvůrců. Aby se každý něčemu přiučil.
Bylo to neuvěřitelné, vzpomíná oscarový režisér Dudok de Wit na pozvání do Studia Ghibli
Číst článek
Naše partnery nebylo jednoduché přesvědčit, takže producenti museli za toto naše rozhodnutí tvrdě bojovat. Nakonec jsme ale dostali příjemné ohlasy na to, že jsme se tu diváckou cílovou skupinu rozhodli nesmíchat.
Mikulášovy patálie jsou celosvětovým fenoménem a vy jste už s vaším filmem dobrý kousek světa navštívili. Bylo něco, co vás na jeho přijetí v zahraničí překvapilo?
Je pravda, že mě docela překvapilo, když jsem zjistila, kolik překladů Mikulášových patálií ve světě existuje. Podle mě je to totiž dosti francouzský fenomén, který odkazuje na nějakou národní tradici. Je to pro nás hodně nostalgická postavička. Proto jsme si mysleli, že bude náročné film prodat do zahraničí. Nakonec jsme ale zjistili, že i v asijských zemích jde o velmi oblíbené příběhy.
Myslím si, že je to právě kvůli tomu, jak René Goscinny ve svých textech kladl důraz na Mikulášovy vztahy s rodiči, prarodiči a kamarády. V tom je ta síla, to je právě to, co dělá Mikulášův příběh univerzálním po všech různých koutech světa. S Benjaminem Massoubrem jsme si říkali, jestli budou pro současnou generaci srozumitelné scény, jako je třeba ta, kde Mikulášův tatínek přinese domů první televizi. Ale protože ve filmu a ve scénáři jsou důležitější mezilidské vztahy, tak to mluví ke všem.
Animovaný snímek Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo má v českých kinech premiéru 8. prosince 2022. V předpremiéře ho uvedl Festival francouzského filmu.
