'Bít tě nebudu, protože jsi holka.' Studentka natočila setkání s nacionalistou, film uvedou v Jihlavě

Osobní dokument studentky íránského původu, která v Petřínských sadech konfrontuje mladého odpůrce imigrace, zvítězil v letošním ročníku amatérských filmů My Street Films. Autorka Širín Nafariehová v rozhovoru pro server iROZHLAS.CZ prozrazuje, že pro ni bylo těžké sestavit film tak, aby z mladíka nedělala „blbce“. Snímek bude k vidění na konci října na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Širín Nafariehová | Foto: My Street Films

„Co bys dělal, kdybych byla z Íránu?“ ptá se v krátkém snímku Černý most (k vidění zde) studentka Širín Nafariehová mladíka, kterého potkala na protiimigrantské demonstraci. „Fyzicky bych tě nenapadl, ale nebavil bych se s tebou,“ odpovídá jí Lukáš a dodává, že sice imigranti mohou mít dobré vlastnosti, ale umí se mistrně přetvařovat.

Když mu pak Širín prozradí, že ona i její kamarádky, se kterými si celou dobu povídal, jsou alespoň zčásti cizinky, Lukáše to evidentně rozhodí. Jen chvíli předtím přitom bez ostychu mluvil o rušení vietnamských večerek nebo ukazoval prostředníček na americkou vlajku na budově ambasády.

„Nadávat ti za to nebudu a bít tě taky nebudu, vzhledem k tomu, že jsi holka. Asi už se s tebou ale nebudu tolik bavit,“ prohlásí nakonec Lukáš, a dokonce přizná, že je sám ze Slovenska. Pozvání na pivo ale odmítne a z místa se rychle sbalí. Autorce dokumentu pak v SMS napíše: „Odpusťte ty mý názory, zamyslím se nad nima.“

Váš snímek byl do soutěže My Street Films vybrán na základě námětu. Můžete přiblížit, jak vznikl?
Přihlásila jsem se do soutěže námětů s původním plánem, že budu natáčet o spolužačkách ze třídy, které jsou poloviční nebo úplné cizinky. Nějak vzniklo to, že jsme se dostaly na demonstraci proti cizincům a za obranu národa. Tam jsme potkaly Lukáše, který nás zaujal. Potom mi můj lektor Ivo Bystřičan poradil a vlastně mě i trochu ponoukl k tomu, abych s Lukášem natočila víc.

ŠIRÍN NAFARIEHOVÁ

Širín je studentkou pražského Gymnázia Evropská. Porota ve složení herečky Petry Nesvačilové, zakladatele projektu Humans of Prague Tomáše Prince a vedoucí projektu My Street Films Diany Tabakov ohodnotila její film jako „upřímný, autentický, a ačkoli hovoří o složitých tématech, jako je multikulturalismus a xenofobie, nechybí v něm humor typický pro českou dokumentární tvorbu.“ V krátkém snímku také vystupují její spolužačky, které pocházejí z Ukrajiny, Holandska nebo z USA. Film uvede také letošní Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava.

Jak dlouho film vznikal?
Natáčení samotné trvalo dva dny. Jeden na demonstraci a druhý s Lukášem. Ale celkově příprava zabrala asi půl roku. Sama jsem si to stříhala, protože jsem ale nikdy předtím film nestříhala, bylo to pro mě něco úplně nového. Docela těžké bylo i naučit se s programem…

Ze začátku jsem ani nevěděla, jak to chci pojmout. Při střihu pak bylo těžké i to, že jsem nechtěla Lukáše přímo nějak očernit. Nechtěla jsem z něj udělat blbce. Hodně jsem přemýšlela nad tím, které scény tam dám a které zase ne. A s tím mi pomáhali lektoři z My Street Films Ivo Bystřičan a Viola Ježková.

Na demonstraci už jste šly s tím, že si tam někoho vyberete?
Můj nápad byl, že půjdeme na tu demonstraci a budeme se lidí normálně ptát. Budeme dělat, že tam jdeme taky. V tu dobu jsem měla berle, takže ani nebylo v plánu prozrazovat, jaký původ mám, protože jsem se bála, že bych jim neutekla (směje se).

Měla jsem připravenou jednu otázku: Co bys dělal, kdybych byla z Íránu? Na mně to ani není poznat. Jsem spíš po mámě – ale celkově naše rodina v Íránu není tak tmavá, spíš vypadají jako Evropani. Takže byla výhoda, že to na první pohled na mě nikdo nepoznal.

Z filmu Černý most studentky Širín Nafariehové | Foto: My Street Films

Zajímavostí je, že za námi Lukáš přišel sám. Říkal: Tý jo, konečně taky někdo mladej na demonstraci! A byl rád a začal si s námi povídat. Nejdřív nechtěl být natáčený vůbec, a potom přistoupil na to, že si ho budu natáčet na diktafon. Potom ještě svolil fotku.

Sám si na nás vzal číslo. Původně jsem ani nezamýšlela, že by to s ním nějak mohlo pokračovat. Musím se přiznat, že to pro mě bylo docela nepříjemné. Říkala jsem si, že kdyby to nevyšlo, tak bych se vrátila k původnímu plánu a natáčela o holkách.

Jak jste ho nakonec přesvědčila k natáčení?
Řekla jsem mu, že dělám reportáž o různých názorech. Ptal se, jestli jsme z FAMU. Řekla jsem, že ne, tak se mu ulevilo. Řekla jsem, že nepatřím k žádné televizi, že jenom dělám školní projekt, že mě tyhle názory zajímají a že nestojím na žádné straně. Potom svolil. Takže jsme spolu šli ven.

MY STREET FILMS

My Street Films se zrodil v roce 2014 jako projekt internetového dokumentárního portálu DAFilms.cz. Pilotní ročník se zaměřil na pražské ulice, jejichž příběhy a atmosféru zachytily desítky přihlášených filmů, které postavily základy online filmové mapy. Projektu se účastní přední čeští dokumentaristé, kteří do filmové mapy přispívají svými autorskými snímky, ale zároveň jako lektoři konzultují přihlášené filmové náměty. Na online filmovou mapu může svůj krátký snímek do 10 minut přihlásit kdokoli. Filmy přihlášené do 15. září 2017 byly zařazeny do hlavní soutěže.
Zdroj: MyStreetFilms.cz

A ta esemeska, která hraje velkou roli v závěru vašeho dokumentu, přišla rovnou po tom setkání?
Ano, přišla hned ten den. On si ještě chtěl přidat holky na facebooku. Bylo hodně zajímavé, že to napsal. Musím se přiznat, že jsem ráda (směje se). Třeba změnil názor nebo o tom začal přemýšlet.

Potom už jste se nesetkali?
Ne, ale volala jsem mu, jestli mu nevadí, že film bude na stránkách My Street Films a možná i v Jihlavě na festivalu. Řekl, že mu to nevadí. Shodli jsme se, že se musíme ještě jednou vidět, zajít třeba na kebab… Bral to docela v pohodě.

Kde se podle vás v lidech bere to, že dokážou člověka odsoudit na základě jeho původu?
Myslím, že je to xenofobie, strach z neznáma. Slyší v médiích, že se na ně něco valí, něco velkého, nemůžou se tomu ubránit. Ti lidé jsou zlí, chtějí jim ublížit. Nechci to říct zle, ale je to základní pud člověka, který máme každý. Strach vždycky převládal. Dějiny byly tolikrát důkazem, že strach dělá hodně. Mění lidi.

S některými lidmi jsem se třeba úplně přestala bavit kvůli tomu, jaké měli názory. Doteď mě překvapuje, že lidé sdílejí nebo píšou nenávistné komentáře, a přitom mě znají. Říkají, ty seš něco jiného. A přitom to není pravda. Je hodně zajímavé, co může strach s lidmi udělat. Také k tomu myslím hodně přispívají politici populistickými názory, které se sice hezky poslouchají, ale přitom je to úplná utopie – a hlavně tolikrát lež.

Většina lidí, co mě zná, o mém původu ví. A buď o tom se mnou diskutují, nebo raději mlčí (směje se). Musím se přiznat, že mě to hodně mrzelo, možná jsem se někdy dokonce hádala zbytečně, ale byla jsem docela v šoku, jak lidé reagovali. Možná si to beru hodně osobně. Ta reakce celkově mi přijde hodně zvláštní.

Pracujete už na něčem dalším? Váš snímek si totiž říká o pokračování.
Zatím nic v plánu nemám. Asi by ale něco mělo vzniknout. Je to hodně zajímavé, ale musím říct, že zároveň i hodně vyčerpávající. Jak člověk zpracovává ten film, tak hodně šťourá i v sobě. Vidí se, jak reaguje na podněty v okolí, a hodně o věcech přemýšlí. Je to náročné. Nějaké odlehčující téma by nebylo špatné (směje se).

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme