Alkoholismus, násilí a nahota. Rakouský režisér čelí obvinění ze zneužívání dětí při natáčení
Jedna z nejvýznamnějších postav evropské kinematografie, rakouský režisér Ulrich Seidl, je vyšetřován kvůli údajnému zneužívání dětí a porušování morálních a etických norem. To se podle týdeníku Der Spiegel dělo v průběhu natáčení Seidlova nejnovějšího dramatu Sparta. Režisér nařčení týdeníku odmítá. Film Sparta společně s druhou částí diptychu, tragikomedií Rimini, v říjnu uvedl Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava.
Informace o údajném zneužívání nezletilých herců při natáčení druhého ze snímků Sparta přinesl německý týdeník Der Spiegel. Podle něj jeho reportéři zjistili, že režisér filmu Ulrich Seidl cíleně nechal děti na place ve věku devět až 16 let v nevědomí o tématu projektu, tedy pedofilii.
„Při natáčení byli děti vystaveny alkoholismu, násilí a nahotě bez dostatečné přípravy a adekvátní podpory,“ píše týdeník.
Jako příklad zmiňuje mimo jiné kontroverzní scénu s nyní třináctiletým (v době natáčení devítiletým) nehercem Marianem. Ten je ve filmu konfrontován postavou svého otce, přinucen dát si panáka nespecifikovaného alkoholického nápoje spolu s hlavní postavou – pedofilem Ewaldem.
Marian, který týdeníku popsal scénu jako „reálnou“, přitom sám pochází z rodiny násilnického alkoholika. Režisér Seidl měl tyto okolnosti znát. „Věděl přesně, jak na Mariana zapůsobit, aby vznikla emocionální reakce,“ řekl pro Der Spiegel asistent, který podotkl, že Seidl chtěl natočit reálné emoce, a proto vybral do specifické role právě Mariana.
Bez dostatečného vysvětlení a popisu scény měl režisér natáčet s dětmi obnažené scény ve sprše. Týdeník píše o specifické scéně, kdy děti a představitel Ewalda Georg Friedrich na sebe navzájem házejí ručníky, Fridrich kompletně nahý.
„Necítil jsem se pohodlně s tím, že mě někdo natáčí bez kalhot a trička,“ popisuje jeden z chlapců. „Proč jsem v té scéně musel být nebo proč ji natáčet, to mi nikdo nevysvětlil,“ uvedl.
Kultura (ne)zasahuje
Pár dní po zveřejnění reportáže spustily oficiální vyšetřování jak rumunská policie, tak Rakouský filmový institut. Světová premiéra Sparty se měla odehrát 9. září na filmovém festivalu v Torontu, kde uvedení filmu následně zrušili.
Konference o etice v dokumentárním filmu
Jihlavský festival letos zhostil první ročník celodenní Konference o etice v dokumentárním filmu. Hlavním tématem konference byla moc a mocenské vztahy v dokumentu. Smyslem konference bylo vyvolat dialog o důležitých etických otázkách i podnítit nový prostor pro diskuzi. Konference se zúčastnili např. režiséři Vít Klusák či Adéla Komrzý, novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková a akademik a expert na mediální etiku Jan Motal.
„Považujeme pana Seidla za důležitou osobnost současné kinematografie a doufáme v brzké vyjasnění událostí přinesené týdeníkem Der Spiegel,“ stojí ve vyjádření festivalu. Spartu měl uvést v sekci Současný světový film.
Premiéru si tak Sparta odbyla až o pár týdnů později na festivalu v San Sebastianu. S důrazem na platnost presumpce neviny a odkaz na oficiální vyšetřování schválil projekci ředitel festivalu José Luis Rebordinos. Film následně promítly i festivaly ve Vídni, Hamburku, New Yorku či Montrealu.
O uvedení filmu rozhodoval také Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, kde se odehrál také první ročník konference o etické zodpovědnosti filmařů v dokumentárním filmu. Projekce Sparty zde nakonec vedení festivalu schválilo.
„Popsané situace jsou pro nás nepřijatelné a je dobře, že na ně média upozornila. Film jsme se ale rozhodli uvést, protože Ji.hlava uvedla i Seidlovy předchozí filmy, také známé svou kontroverzností. Tím, že snímek promítneme, může pokračovat diskuse o etické zodpovědnosti filmařů a filmařek. Ve světě filmu totiž nejde zdaleka o jediný případ, ostatní tvůrci a tvůrkyně jen třeba nebyli pod drobnohledem. A diskuse a společenské nároky mohou zažité stereotypy změnit,“ vysvětluje v oficiálním vyjádření ředitel festivalu Marek Hovorka.
Pedofilie je tabu. Skandalizace natáčení filmu ublížila, tvrdí vyšetřovaný režisér Seidl
Číst článek
Sám režisér veškerá obvinění, která týdeník uveřejnil, odmítá. „Děti byly pod neustálým dohledem, nás či učitelů. Kdyby se někteří z nich necítili v bezpečí, nespolupracovali by s námi po dobu zimních i letních natáčení. Žádné z dětí jsem nenutil dělat před kamerou něco, s čím by nesouhlasily,“ uvádí v oficiálním prohlášení Seidl.
Následně reagoval i na údajné zamlčení tématu filmu rodičům a dětem. „Všechny nezbytné aspekty filmu jsem rodičům dětí v konverzacích jeden na jednoho (s tlumočníkem) vysvětlil před natáčením. A to včetně motivace postavy Ewalda a jeho vztahu k dětem,“ tvrdí režisér.
Italo disco
Ulrich Seidl je považován za jednu z nejvýznamnějších postav současného evropského filmu. Jeho projekty stírají hranice mezi dokumentem a fikcí, často k dosažení cíleného výsledku používá do rolí ve svých filmech neherce či reálné postavy personifikující své charaktery na plátně. Je autorem chválené, ale i kontroverzní trilogie Ráj či paralely o životech pracovních migrantů Import/Export.
Seidl se po několika letech vrací ke kinematografii fikce ve dvou filmech, natáčených zároveň a rozdělených až v postprodukci. První z nich, Rimini, sleduje stárnoucího zpěváka šlágrové hudby Richieho Brava, který má vrchol své kariéry již dávno za sebou. Ve stejnojmenném italském letovisku, které své kouzlo zanechalo v 80. letech, pronajímá Richie svoji vilu plnou vzpomínek a ocenění. V mezičase přespává v opuštěných hotelích a poskytuje sexuální služby fanynkám v důchodovém věku.
Jakkoli ironicky synopse snímků působí, poskytuje Rimini upřímný, kontrastní náhled a paralelu do života Richieho, alkoholika a gamblera, kterému jedna nečekaná návštěva obrátí život vzhůru nohama.
Zasazení do zimního Rimini dává filmu velkou sílu. Přímořské italské letovisko tu svoji totiž ztratilo – v zimních měsících obzvláště. Každodenní scenérií se tu stávají kompletně zamlžené, pochmurné ulice, nedobrovolný domov pro několik osob, pravděpodobně migrantů. Rimini spíše působí jako město duchů, s občasnou návštěvou dálkového autobusu plného seniorů, těšících se na vystoupení jejich kdysi oblíbené šlágrové ikony.
Nechtěné objevy
Druhá část diptychu Sparta se zaměřuje na Richieho bratra Ewalda (společně se setkávají na pohřbu své matky). Ewald se pod tíhou nově objevené, nechtěné touhy, kdy jej sexuálně přitahují děti, stěhuje od přítelkyně do malé rumunské vesničky. Opuštěnou školní budovu se snaží proměnit v komunitní centrum pro děti. Skrze naplňující práci s nimi se tak Ewald velmi specifickým způsobem snaží s pedofilní touhou bojovat.
Zatímco Richie Bravo v divácích vyvolá soucit a pochopení pro charakter stárnoucího šlágrového zpěváka, u jeho bratra Ewalda je čeká podstatně náročnější práce. Pedofilního čtyřicátníka Seidl, jak je u jeho tvorby zvykem, nevykresluje jako špatného člověka či zápornou postavu. Samozvaný trenér juda dává chlapcům na vesnici volnočasové vyžití, které je pro některé zároveň únikem před tvrdou, někdy až tyranizující výchovou v rodinách.
Neotřelá povaha Seidlovy filmové tvorby, kdy je hranice mezi fikcí a dokumentem patrná jen velmi těžko, je ve Spartě viditelná výrazněji než v první, více narativní části. Paradoxně tím ztrácí některá rozhodnutí a chování hlavního hrdiny na smysluplnosti. Ewaldův vnitřní souboj s poruchou sexuální preference je sice viditelný a intenzivní, na plátně ale jako charakter neprochází žádným znatelným vývojem a dramatický konec tak v kontextu Ewaldovy nedokončené proměny působí až odbytě.
Kontroverze provázející Seidlův poslední snímek znatelně ovlivní celkové vyznění filmu. Uvědomuje si to i sám režisér. „Lidé to budou mít v hlavě před projekcí i během ní, nebudou se na film dívat tak, jak by se dívali bez nich,“ řekl serveru iROZHLAS.cz Seidl.
Snímek Rimini uvedla distribuční společnost Film Europe do českých kin 3. listopadu. Snímek Sparta se dočká kinopremiéry v roce 2023.
