Svobodná kritika v zemi nepokojů. Filmový festival seznamuje návštěvníky s atmosférou v Íránu
Poté, co íránské úřady zatkly víc než 3700 lidí, zatím největší protesty od roku 2009 v zemi utichly. Při násilnostech v desítkách íránských měst zemřelo přes 20 lidí. V Česku – tento týden v Praze a od pondělí pak v Brně – se na dění v zemi mohou podívat návštěvníci Festivalu íránských filmů. Víc než dvě desítky snímků nabízejí pohled na to, jak se v Íránu žije a jaká je atmosféra, která nedávno přerostla v masové demonstrace.
„Možná to začalo kvůli ekonomickým problémům, ale teď je v tom o hodně víc,“ říká herečka a scénáristka Maryam Moghaddamová. „ Je to jen jeden z desítek, stovek problémů. Národ nepovstane kvůli jediné věci. Lidi si stěžují skoro na všechno,“ myslí si.
Protesty v Íránu jsou zřejmě u konce, vláda s parlamentem jedná o jejich příčinách
Číst článek
Moghaddamová společně s režisérem Behtašem Sanaíhou představují v Česku svůj dokumentární film Neústupná diplomacie pana Náderího – snímek o muži, který se výrobou tří koberců míru snaží usmířit íránské politiky s těmi americkými.
„Paradoxně je lepší vyrobit dokumentární film. S hraným je to složitější. Náš poslední film jsme točili ve dvou, ale na hraný potřebujete víc lidí - kameramany, herce, další,“ vysvětluje režisér Sanaíha, proč zvolili právě tento žánr.
„Dokumentární filmy se méně kontrolují. Vědí, že je nesleduje tolik lidí, takže nad nimi není taková kontrola,“ jmenuje režisér další důvody svého rozhodnutí.
Siahnámoí neboli očerňování
„Nezávislí filmaři a umělecká studia stejně jako všude na světě chtějí svým způsobem v něčem kritizovat. Může to být ekonomická situace, může to být politika, ale třeba i duševní nemoci nebo to jak se lidé chovají. A chtějí to dělat svobodně. V oficiálních, státem podporovaných filmech to ale být nemůže,“ popisuje režisér Behtáš Sanaíha situaci íránských filmařů ve vztahu k tamnímu režimu islámských duchovních.
Začátek konce íránských ajatolláhů?
Číst článek
„Mají na to zvláštní slovo siahnámoí – očerňování, zastiňování. Jakmile kritizujete cokoli, nebo i jen třeba ukazujete někoho, kdo jednoduše není šťastný, tak podle nich zastiňujete a jako filmař ztratíte podporu. Chtějí po vás, abyste pořád ukazovali, že jsme šťastní lidé a daří se nám,“ doplňuje jeho slova Maryam Moghaddamová.
Jak říkají, film se společensky kritickým scénářem od úřadů ani nedostanou povolení natočit a k divákům se takový snímek dostane jen pomocí nelegální distribuce. „Šíří se to svépomocnou nezávislou a zakázanou sítí. Můžete tam vidět jak íránské, tak zahraniční filmy, jsou to tisíce filmů.“
Zakázané satelity
Stejně tak jsou podle Moghaddamové lidé v Íránu skeptičtí i vůči informacím od státních médií. „Myslím, že většina lidí se dívá na zprávy mimo oficiální státní televize. Sledují satelitní vysílání, třeba perskou verzi BBC, CNN, Hlas Ameriky a další. Skoro každý má satelit, i když je to zakázané,“ říká íránská herečka a scénáristka.
„Se satelity to máte jako s hidžáby – policie kontroluje, jestli mají ženy zahalené vlasy, ale jakmile projde, ženy si vlasy poodhalí. A stejně tak se satelity. Policie jednou za čas přijde a v některé ulici je zabaví, ale lidé si je pak hned pořídí znovu,“ popisuje Moghaddamová. Věří ale, že se Íránci represemi režimu nenechají zastrašit.
