Lidé pořád věří na čarodějnice. A když ne, tak mají ve vesnici divnou ženu, říká Nvotová o filmu Světlonoc

„Nechtěla jsem vytvořit svět, kde jsou muži proti ženám a ženy proti mužům, protože tak to úplně není,“ říká režisérka Tereza Nvotová. Za svůj druhý hraný snímek si z festivalu v Locarnu přivezla cenu za nejlepší film v sekci současná kinematografie. V něm hlavní hrdinka, která se vrací do malé slovenské vesnice, snaží najít odpuštění a vnitřní svobodu, nachází ale i stereotypy a všudypřítomné násilí.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rasismus, misogynie, sebevražda, homosexuální láska, mateřství, znásilnění, duševní poruchy, vina, odpuštění, sebepřijetí, houby, vlci, žáby a hadi, to všechno jsou témata a motivy, kterými se snímek Světlonoc zabývá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jakou roli hraje ve filmu příroda a jak probíhal casting zjistíte v rozhovoru

„Možná i proto jsem ten film tak dlouho stříhala, asi rok,“ uznává Nvotová. „Snažila jsem se najít způsob, jak to vyprávět tak, aby to nebylo úporné v tom smyslu, že já vám něco kážu. To vážně nemám ráda. A zároveň aby to bylo srozumitelné a divák se pořád mohl napojit na příběh nějakých lidí.“

Všechna témata se přitom týkají života ženy. „V nějakém stadiu. Každá žena to zažívá. Není to o tom, že se tváříme jako chuděrky. Ale spíš to ukazuje, že společnost není vyrovnaná. A že se odmalička střetáváme s událostmi, které nás potom nastrkají do rolí, ve kterých často sami nechceme být,“ přemýšlí filmařka.

Inspirovalo mě ženské prožívání toho, kdy se cítíme být svobodné, říká autorka oceněného filmu Světlonoc

Číst článek

V tomto směru je podle ní o něco víc vyhraněná společnost na slovenském venkově než ve městě.

„Nechtěla jsem vytvořit svět, kde jsou muži proti ženám a ženy proti mužům, protože tak to úplně není. Ani sexismus a misogynie není o tom, že jsou na nás muži zlí. Velkou roli v tom mají i samotné ženy, které řeší, jak samy sebe podporovat.“

Bosorky nejsou středověký přežitek

Celá příprava filmu Světlonoc začala podle Nvotové tím, že si scenáristka Barbara Námerová přečetla knihu od antropoložky Tatiany Bužekové, která se zabývala magickým myšlením na venkově. A zjistila, že na mnoha místech lidé stále věří na bosorky-čarodějnice.

„Přemýšlely jsme nad tím. Není to jen středověký přežitek. Ne v každé dědině věří na bosorky, ale vždycky tam mají divnou ženu. Je tam někdo, na koho svalují vinu, protože je jiný, divný, nedělá to, co by v tradiční společnosti měl,“ upozorňuje Nvotová a dodává:

„A podívejte se i na mediální prostor. Když někdo nežije podle tradičních rolí, hned začne být urážený.“ 

Cena pro Světlonoc. Film Terezy Nvotové získal Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu

Číst článek

„Moje filmy asi spojují témata osobní svobody a manipulace, ale není to tak, že bych je primárně hledala,“ zdůrazňuje autorka, kterou zná publikum i díky dokumentům Ježíš je normální nebo Mečiar.

„Spíš je to tak, že témata a příběhy, které mě fascinují a které chci zpracovávat, tak jsou nakonec hodně vypráví o osobní svobodě, o tom, jak najít své místo ve společnosti a co s tím, když to společnost nepřijímá.“

Její hraný debut Špína si získal několik ocenění a přinesl na česká a slovenská plátna kin ženský pohled na znásilnění a jeho rozsáhlé dopady a souvislosti.

Záhady, tajemství a nepřátelství

S hrdinkou filmu Světlonoc se Nvotová tentokrát vydala do temné malé slovenské vesnice.

„Vrací se proto, že dostala dopis od starosty, aby přišla vyřešit dědictví po matce. Ale když přijde, zjistí, že matky dům vyhořel, starosta tam není a všichni se diví, jak se tam dostala. Protože si mysleli, že je mrtvá,“ popisuje.

Záhady a tajemství z dětství hlavní postavy Šarloty a její sestry Tamary se začnou prolínat s tvrdým nárazem na předsudky nepřátelství místních. „Společnost stále není vyrovnaná a od malička se setkáváme s událostmi, které nás strkají do určitých rolí, ve kterých ani nechceme být,“ říká Tereza Nvotová.

Film bude letos na podzim ve slovenské i české distribuci a publikum se tak setká se stylizovaným portrétem současné společnosti, s hororovými momenty i symbolickými obrazy v krajině.

Už podle dosavadních reakcí vím, že se na film umí často napojit ženy, a muže zase baví, že je to něco jiného než drama,“ dodává autorka. Od porotců v Locarnu se dozvěděla, že její film ocenili za silnou vizi a filmové zpracování, téma pověrčivosti i sexismu a misogynie současnosti.

Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.

Tereza Havlínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme