Spisovatel a novinář Václav Nekvapil spolu s Miroslavem Graclíkem více než rok pracoval na knize o filmové Popelce ze 70. let a domnívá se, že základem úspěchu této filmové pohádky je skvělý příběh, vynikající parta herců, krásné kostýmy a netradiční zimní prostředí, v němž se příběh odehrává.

„My jsme se shodli na tom, že je to právě ten mix herců. Sešli se tam jak staří ostřílení mazáci – třeba pan Libíček nebo pan Menšík, tak i mladí a nadějní herci, kteří věkem prokázali, že patří k opravdové špičce. V rámci natáčení se vytvořila úžasná atmosféra díky lidem, kteří mají rádi svoji práci. A to je hrozně důležité,“ říká Nekvapil.

Autorství pohádky o Popelce je připisováno bratrům Grimmům nebo Boženě Němcové. Ve skutečnosti je ale Popelka dědictvím lidové slovesnosti. Scénář k té česko-německé napsal František Pavlíček, protože byl ale na počátku 70. let na černé listině, v titulcích byla jako scenáristka uvedena Bohumila Zelenková.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Režisérem pohádky měl být původně Jiří Menzel a Popelku si měla zahrát Jana Preissová, ta ale kvůli těhotenství nemohla roli přijmout. A jiné mohly být i kulisy celého příběhu. Pohádka se totiž původně měla natáčet v létě.

Pokud jde o samotný příběh filmového zpracování, Radomír Kokeš z Ústavu pro film a audiovizuální literaturu Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v něm identifikuje dvě výrazné naratologické vrstvy. V té jedné, v níž jsou prezentovány autority jako třeba královský pár nebo zlá macecha, se princ i Popelka jeví jako postavy velmi pasivní. Ve druhé vrstvě se ale divákovi odhalují jejich soukromé životy, kde naopak vystupují daleko činoroději.

Eva Kézrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít