Česká Popelka okouzluje i diváky na Blízkém východě. Smí koulovat prince

Filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku, která vznikla v koprodukci s německými filmaři, obletěla od premiéry málem celý svět. Oblíbili si ji diváci napříč Evropou, ale i v Asii, Americe nebo dokonce na Blízkém východě, kde emancipovaná Popelka učarovala třeba tím, že směla zkoulovat prince.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Libuše Šafránková a Pavel Trávníček ve filmu Tři oříšky pro Popelku | Zdroj: Barrandov Studio

Spisovatel a novinář Václav Nekvapil spolu s Miroslavem Graclíkem více než rok pracoval na knize o filmové Popelce ze 70. let a domnívá se, že základem úspěchu této filmové pohádky je skvělý příběh, vynikající parta herců, krásné kostýmy a netradiční zimní prostředí, v němž se příběh odehrává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Eva Kézrová zjišťovala, proč film Tři oříšky pro Popelku oslovil diváky na celém světě

„My jsme se shodli na tom, že je to právě ten mix herců. Sešli se tam jak staří ostřílení mazáci – třeba pan Libíček nebo pan Menšík, tak i mladí a nadějní herci, kteří věkem prokázali, že patří k opravdové špičce. V rámci natáčení se vytvořila úžasná atmosféra díky lidem, kteří mají rádi svoji práci. A to je hrozně důležité,“ říká Nekvapil.

Autorství pohádky o Popelce je připisováno bratrům Grimmům nebo Boženě Němcové. Ve skutečnosti je ale Popelka dědictvím lidové slovesnosti. Scénář k té česko-německé napsal František Pavlíček, protože byl ale na počátku 70. let na černé listině, v titulcích byla jako scenáristka uvedena Bohumila Zelenková.

Režisérem pohádky měl být původně Jiří Menzel a Popelku si měla zahrát Jana Preissová, ta ale kvůli těhotenství nemohla roli přijmout. A jiné mohly být i kulisy celého příběhu. Pohádka se totiž původně měla natáčet v létě.

Pokud jde o samotný příběh filmového zpracování, Radomír Kokeš z Ústavu pro film a audiovizuální literaturu Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v něm identifikuje dvě výrazné naratologické vrstvy. V té jedné, v níž jsou prezentovány autority jako třeba královský pár nebo zlá macecha, se princ i Popelka jeví jako postavy velmi pasivní. Ve druhé vrstvě se ale divákovi odhalují jejich soukromé životy, kde naopak vystupují daleko činoroději.

Eva Kézrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme