Kontaktovali nás chlapi, kteří měli doma stejně staré dcery, říkají herečky z dokumentu V síti

Deset dní strávily tím, že se na internetu vydávaly v rámci unikátního dokumentu V síti za nezletilé dívky. Oslovilo je přes 2 tisíce dospělých mužů, kteří si nechtěli jen povídat. Ani jedna na začátku netušila, jak moc je tato zkušenost poznamená. Promluvily o ní společně na Radiožurnálu. Hosty Lucie Výborné byly herečky Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá.

Host Lucie Výborné Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kdybych se vás teď jako rodičů zeptala, jestli dvanáctiletou holku pustíte na diskotéku, anebo jestli ji necháte samotnou v pokojíčku, co zvolíte jako bezpečnější variantu?
Těžká: Myslím, že určitě ta diskotéka. Bohužel.
Dlouhá: Já myslím, že asi ta diskotéka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Během natáčení filmu herečky oslovilo na 2 458 mužů. „Téma se netýká jenom dětí a rodičů, ale celé společnosti,“ říkají protagonistky

Proč?
Těžká: Protože na diskotéce jste třeba s kamarádkou nebo s kamarády, kdežto v tom pokojíku na sociálních sítích je dívka nebo chlapec sám a to, co se tam na něj chrlí, není úplně pěkné.

Můžu si myslet, že když jsem žena, mám za zády štáb a mám kontakt s predátorem, který se na mě snaží útočit po síti a vylákat nějaké sebeuspokojování nebo erotické fotografie, tak to zvládnu? Že nad tím mám kontrolu?
Pithartová: Já si myslím, že jo, protože my jsme zažily nějakou míru šoku nebo traumatu, ale pořád jsme dospělé ženy a nejsme dvanáctileté děti, které si to prožívají ve svém dvanáctiletém myšlení. Takže si myslím, že se to dalo zvládnout.

Dokument V síti, který měl premiéru v pátek, jste natáčely čistých 10 dní...
Těžká: Ono to tak vypadá, ale není to tak. Natáčení v ateliéru probíhalo 10 dní, ale my jsme si následně vzaly pracovní telefony a notebooky domů, a ještě jsme pokračovaly v konverzacích. Zajímalo nás, kam až to ti predátoři dotáhnou. Potom na to ještě navazovaly osobní schůzky. Vlastně se natáčelo od listopadu a poslední záběry vznikaly někdy v dubnu.

Opravdu vás zajímalo, kam to jsou schopni predátoři dotáhnout, nebo jste po tom všem, co jste měly za sebou, byly tak unavené, až jste si v nějakou chvíli řekly, že už nechcete pokračovat?
Těžká: Mě to třeba fakt zajímalo.
Pithartová: No, to mě ne.

Ale dotáhla jste to...
Pithartová: Dotáhla. Měly jsme pocit týmové spolupráce, proto jsme z toho nechtěly odejít a chtěly to dotáhnout do konce. Ale je to takové rozporuplné, že to chcete kolektivně vědět, ale sám byste do toho už nešel a nepokračoval.

Štáb oporou

Pomohlo vám hodně, že jste byly tři?
Dlouhá: Já myslím, že to byla určitě výhoda. Byly jsme si vzájemnou oporou.

Jak taková opora vypadá? Já si totiž vůbec neumím představit okamžik, kdy sedím v pokojíčku, s někým chatuju, první, co uvidím, je jeho penis, a ještě u toho na mě kouká štáb.
Dlouhá: Těch 10 dní bylo asi nejlehčích. Tam byli opravdu všichni. Mohly jsme z pokojíčku odejít a mluvit o tom. Pro mě osobně bylo nejtěžší pak psaní z domova a vím, že jsme si s holkama hodně volaly mezi sebou a dělaly jsme si psychickou oporu i mimo studio.
Těžká: Ono to bylo vlastně těžký i v tom, že studio není váš domov, ale tu špínu si najednou taháte někam, kam chodíte odpočívat, kde jste rády a kde to máte útulné a najednou tam děláte takové věci.

Terezo, Vy jste vdaná, že?
Těžká: Ano.

Takže to je naprosto bizarní situace, že vy tam „pracovně chatujete” s nějakým oplzlým chlapem a vedle sedí váš manžel?
Těžká: Dělo se to dost často. Dokonce se nám stávalo, že on už spal a já jsem v rohu pokoje vedla skype hovor. To bylo super, protože si myslím, že jsem měla naopak oproti holkám dost velkou výhodu, protože jsem na to nebyla sama. Můj muž mě neuvěřitelně podporoval, tehdy to byl ještě můj snoubenec, a to dokonce tak, že když viděl, že už je toho na mě moc, tak zabušil na dveře jako můj táta, abych šla na večeři. Bylo to super. I když je to docela bizarní.

2458 mužů

Za 10 dní vás oslovilo 2458 mužů. To je neuvěřitelné číslo, které se asi nedá úplně unést. Věděly jste, jak se chovají dvanáctileté holky? Jak by odpověděla dvanáctiletá holka, kdyby u toho počítače seděla a někdo řekl: „Pojď, já ti teďka něco ukážu“?
Pithartová: Já jsem si myslela, že jo, ale měly jsme od Víta, od Báry a od produkce úkol, abychom se vžily do role a zkontaktovaly dvanáctileté děti. Já jsem navštívila svoji základní školu a bylo mi umožněno strávit s nimi hodinovou přestávku. I se svojí sestřenkou jsem to probírala a zjistila, že jsem byla totálně mimo, protože tam začaly řešit youtubery a věci, které jsem už vůbec neznala.

Dokument V síti o zneužívání dětí na internetu líčí důmyslnou past na sexuální predátory i diváka

Číst článek

Co mě čeká, když půjdu na konkurz, budu s tím souhlasit a poprvé budu sedět na nějakém skypovém hovoru a budu si myslet, že si budu s tím chlapíkem třeba 10 minut jenom tak povídat?
Pithartová: Chtěla jsem to brát tak, že to jsou taky lidi, a třeba o ně projevit zájem. Taky jsem si myslela, že jde o lidi, kteří jsou hodně frustrovaní a mají komplexy. Potom se to ve vás překlopí, protože přece jen ubližují dětem a to není v pořádku. Bojovala jsem a styděla se, že se musím koukat na tak explicitní a intimní věci před hodně lidmi. Zároveň si myslím, že to dodalo autentičnost mému hereckému výkonu, a můj stud tak nebyl hraný, ale byl můj. A dvanáctileté holky se stydí.

Neumím si představit takové obrovské množství masturbujících chlapů, kteří mají asi pocit, že to je úplně normální...
Těžká: Myslím si, že největší nebezpečí je v tom, že když si představím svůj první skype, tak jsem byla vyděšená, ponížená, styděla jsem se, bylo mi z toho blbě. Vůbec jsem nevěděla, jak s tou informací naložit.

Ale můžete to vypnout...
Těžká: Ano, ale to jste v takovém šoku, že vás to ani nenapadne. My jsme věděly, že tu možnost máme, ale prostě tam zůstanete sedět a vůbec nevíte, co máte dělat.
Pithartová: Dokud vám to nikdo neřekne, ať to položíte, tak je to těžké.
Těžká: A když si představím padesátý nebo šedesátý podobný hovor, tak pak už vám to přijde jenom jako další takový člověk. A je hrozně důležité si uvědomit, jak to poznamená náctileté děti, a že si na to strašně rychle člověk zvykne a strašně rychle se obrní, až mu to přijde normální.

Mně přijde úplně nenormální, že z 2458 mužů byl jediný rytíř. To se stalo, Anežko, vám, že?
Pithartová: To se stalo mně a já vůbec nevím, jestli o tom můžu mluvit, nebo ne.

Policie kvůli dokumentu V síti vyšetřuje sexuální predátory. Jeden už od soudu odešel s trestem

Číst článek

Proč ne?
Pithartová: Protože spousta lidí ten film ještě neviděla. Nemůžeme dělat spoiler.
Těžká: Zásadní scéna. Je to takové tajemství.

Líčení a IP adresy

Pojďme k technikáliím. Markéta Barbora Potužníková vás maskovala skoro hodinu a půl denně, což mi teda přijde, že není potřeba, protože, Terezo, vám je 24 a vypadáte na 15, možná na 16.
Těžká: Jé, děkuju.

Anežka a Sabina to samé. 22 a 20 let. Jste daleko starší, než vypadáte. Proč vás maskovali tak dlouho?
Těžká: Protože ono se zdá, že stačí, když budeme jenom nenamalované, ale tak to není. Od odborníků jsme věděly, že dvanáctileté dívky mají úplně jiné rysy v obličeji nebo se jinak prokrvují, červenají se jinde než dospělé ženy a tady tohle všechno Bára hodinu vystihovala. Samozřejmě také zjistila, že když máme různě stažené vlasy v culíkách a copánkách, tak vypadáme zase o něco mladší. Takže vlastně všechny tyhle věci vymýšlela, aplikovala na nás a následně pak ještě začal dlouhý proces a boj o oblečení, protože já jsem chtěla tričko, které má Anežka, Anežka chtěla to tričko, které má Sabina a tak dále. Když 10 dnů hrajete dvanáctiletou dívku, tak se pak tak trošku začnete i chovat.
Pithartová: Chtěly jsme se cítit pohodlně a mít na sobě věci, které máme rády. Měly jsme i pyžámka a různé úbory na různé situace.

Jedna jste z Plzně, druhá z Ústí nad Labem, třetí z Kladna. Co IP adresy? Co kdyby byl někdo z těch predátorů mimořádně zdatný a chtěl vás vyčmuchat a najednou by zjistil, že ty tři počítače sedí vedle sebe v nějakém studiu?
Dlouhá: No, bylo to udělané tak, že naše počítače "mluvily" z IP adresy, odkud jsme pocházely. Takže já jsem psala z Ústí.
Pithartová: V těch městech se vždycky sledovalo, jaké je počasí, a podle toho se dělala světla v našem pokojíčku.

Nemohu se zbavit dojmu, že chlapi, kteří s vámi byli v kontaktu, byli do jisté míry primitivní, omlouvám se. Inteligence u nich nebyla úplně na vysoké úrovni. Myslíte si, že by mohli jít až do takových detailů?
Těžká: Nemyslím, že byli úplně primitivní. Měly jsme tam třeba studenty medicíny, lidi, kteří byli velice inteligentní. A o to úspěšněji zvládali manipulovat. Není pravidlem, že to jsou hloupí a oškliví muži. Naopak tam byli i mladí, velice pěkní kluci, u kterých si dovedu představit, že se do nich dívka nebo i chlapec zamilují. I jeden z největších predátorů byl naprosto milý, protože používal techniku, že začne jako kamarád. Když natáčení skončilo, tak jsme si všechny ženské ve štábu řekly, že je sympatický a šly bychom s ním na kafe.

VIDEO: Je doma máma? Tomáš Klus se ve videoklipu k filmu V síti proměnil v internetového predátora

Číst článek

Psycholožka Renata Androvičová měla za úkol vám během dokumentu vysvětlit, proč se ti muži chovají tak, jak se chovají. Povedlo se jí to? Proč se chovají z velké většiny jako predátoři? 
Pithartová: Renata je sexuoložka a vysvětlovala nám, jaký je rozdíl mezi pedofilem, hebefilem a muži, kteří nás kontaktovali a často ani nespadali do žádných kategorií. Tedy že jsou takzvaně psychosexuálně normální, nevím, jestli to jde vysvětlit. Myslím si, že to téma celkově není ani dostatečně prozkoumané a až teď se otevírá. Hrozně pomáhá, když se k tomu přidávají odborníci a vysvětlují to z odborného hlediska. Ale já vím, že jsem, ještě než jsme to natáčení začali, koukala na studie a nenašla jsem jich tolik. Často jsem si je četla v angličtině, protože v Česku jich tolik není, a říkala jsem si, že lidé se tím temným tématem nechtějí tolik zabývat. Ale potom jsou tady ti dvanáctiletí, kteří to prožívají, a to je šílené.
Těžká: My jsme se jich dost ptaly třeba na to, proč to dělají, a vlastně jsme se nikdy nedostaly k žádné odpovědi, která by se stala pravidlem. Z těch nejčastějších se dá vytáhnout, že je porno už nebaví, a tak hledají nějaký živý stimul. Jinak je ten důvod těžké určit. A vlastně i to, proč psychosexuálně normální muži oslovují dvanáctileté dívky. 

Není to třeba proto, že můžou?
Těžká: Že můžou, že se s dvanáctiletou dívkou lépe manipuluje, můžou využívat toho, že si třeba ještě úplně neuvědomuje svoji sexualitu, pošle nahé fotky a tak dále. Pak samozřejmě můžeme zabředávat do úplně temných témat, jako je shánění dětské pornografie a podobně.
Dlouhá: Hrozné bylo, že nás kontaktovali chlapi, kteří měli doma stejně staré dcery.

Falešné účty

Vypadly jste někdy z role?
Těžká: Někdy to byl boj, protože ti predátoři, kteří s námi komunikovali, byli někdy až absurdně vtipní tím, co tvrdili a jak se snažili manipulovat. Například jeden z predátorů mi říkal, že když mu neukážu prsa, tak ho to bude strašně bolet, protože se mu semeno bude vracet do těla, a to bolí a bude muset do nemocnice. A teď vy tam na druhé straně sedíte, víte, že to je absolutní nesmysl, a jediné, co z vás vypadne, je: „To jsem nevěděla, že muži takhle trpěj“. A on řekne: „No, nemáš péro, tak nevíš,“ a vy tam sedíte a furt se snažíte být vážná, ale je to hrozně směšné. Není to vtipné, je to směšné.
Pithartová: Já si pamatuju, že jednou jsem zvedla nějaký skype a ten muž si mě prohlížel a řekl: „Ty jo, ty vypadáš jak z nějakého filmu.“ Celý štáb a všichni museli být úplně ticho, takže se hodně často stávalo, že se snažili dusit svůj smích. Ale bylo těžké neříct nějakou rejpavou poznámku.

Volaly i ženy?
Dlouhá: Volaly. Ale nebylo jich tolik, a když už s námi mluvily, tak byly dost krotší, nevyžadovaly fotky a většinou se přiznávaly, že jsou buď bisexuální, nebo homosexuální. Nebo se z nich vyklubali muži schovaní za ženskými profily.

Jak se to dá odhalit?
Dlouhá: Existuje kritérium, jak se žena chová. Netlačí, jde spíš zvolna. Chlap rád na dítě tlačí, manipuluje ho, snaží se ho navést, jak by chtěl, aby ty fotky vypadaly. Ženská tohle nepotřebuje.
Pithartová: Často se dělo, že jsme je poprosily o videohovor a pak přicházely výmluvy, že nemají mikrofon, že nemají webkameru nebo si ji nemůžou zapnout. Tím pádem nám bylo jasné, že za tím bude někdo jiný.
Těžká: Nebo že jsou v nemocnici a rušili by ostatní pacienty, protože zrovna měli hrozně vážnou autonehodu.

Odborníci zkritizovali film V síti. ‚Neviděli ho, prohlášení poslali bez našeho vědomí,‘ tvrdí asociace

Číst článek

Jak moc vám radili vaši kolegové Vít Klusák, Bára Chalupová? Protože mně přišlo, že v některých momentech jste měly velmi inteligentní otázky, které nenápadně směřovaly k tomu, kdo je na druhé straně.
Těžká: Ne všechny otázky vycházely ze strany Báry a Víta. Nicméně když jsme si s těmi predátory volaly, tak jsme měly na počítači položený telefon, kde jsme měly zapnutý facebook a Vít s Bárou nebo paní sexuoložka nám tam občas hodili nějakou otázku nebo dávali i režijní poznámky typu „teďka se odmlč a nic neříkej a jenom se styď. Chovej se víc jako holčička, už ti to trošku ulítává někam, kam nechceme“.
Pithartová: Nebo ať to položíme a že to už stačí.
Těžká: Nebo že nám svítí port a musíme s tím něco udělat.

Schůzky v kavárnách

Setkání v kavárně. To bylo už téměř finále dokumentu. Já bych se možná bála do té kavárny jít...
Těžká: Bály jsme se.

Bály jste se?
Pithartová: První rande bylo hodně těžké.
Těžká: Bála jsem se hlavně toho, že se to prozradí. Bála jsem se reakce toho muže ve chvíli, kdy zjistí, že je natáčený. Pak už je to úplně o něčem jiném, že? Ale byl tam hrozně super moment, kdy jsme seděly v kavárně a za námi byly prosklené dveře a výloha. Ti muži, kteří přicházeli, šli za námi, my jsme je neviděly, ale Vít s Bárou už ano, takže nám to řekli do bezdrátového sluchátka.

Sluchátka?
Těžká: Do něj nám dávali různé připomínky a mohli s námi komunikovat. Vždycky se jenom ozvalo, že už jde, a my jsme věděly, že ho máme za zády. To jsme pak najednou měly úplně husí kůži.

Sabino, za vámi přišli na schůzku dva lidé, je to tak?
Dlouhá: Ano. Za mnou přišel manželský pár. Jako první mě kontaktovala žena s tím, že hledá pro svého manžela mladistvou dívku do trojky, ale těsně před tou schůzkou to zrušila, protože dostala menstruaci, nebylo jí dobře. Když už jsem počítala s tím, že muž přijede sám, tak se ve dveřích objevili oba.

Bylo to těžké?
Dlouhá: Bylo to samozřejmě hodně těžké. Byla jsem docela překvapená, co tam dělají oba.

Internetový sexuální predátor se mi naboural do webkamery a sledoval, jak se převlékám, říká Monika

Číst článek

Bylo těžší uhrát jako herečka dvanáctiletou holku, anebo ustát tu situaci?
Dlouhá: Uhrát bych neřekla, spíš ustát, protože mě to totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že by někdo s takovou prosbou přišel ke dvanáctiletému dítěti. Protože i ve dvaceti mě to docela vykolejilo.
Pithartová: Se Sabinkou nejsme herečky a bály jsme se, jestli to ustojíme i jestli to uhrajeme. Nevěděly jsme, jak ti chlapi budou reagovat, a zároveň jsme nevěděly , jak my budeme hrát a jak budeme reagovat. Bylo to takové dvojí překvapení.

Návrat do reality

Moje známá řekla, že dokument je skvělý nápad, ale nechce ho vidět, protože má malé děti...
Dlouhá: Chápu to, ale na druhou stranu si myslím, že člověk nejdřív musí zlo poznat, aby s ním pak mohl bojovat. A když mi tohle někdo řekne, tak mě to zamrzí a možná až skoro urazí, protože my jsme si tím prošly a mrzí mě, že lidi tomu nechtějí čelit ani v pozici pozorovatele.
Těžká: Nehledě na to, že se opravdu není čeho bát. Já si myslím, že ten film je udělaný opravdu s veškerou jemností, kterou vůbec můžete v tomhle tématu najít. Jsou tam i scény, kdy se člověk opravdu zasměje, jsou tam i dojemné scény. Myslím si, že tohle téma je důležité, protože se netýká jenom dětí a rodičů s dětmi, ale týká se celé naší společnosti, protože ti lidé žijí mezi námi.

Jak se po takovéhle zkušenosti, kdy před vámi onanuje tolik mužů, vidíte tolik přirození a máte tolik bizarních nabídek, vpraví člověk zpět do reality, aniž by se na chlapy na ulici díval jako na partu úchylů? Omlouvám se, ale ono se to nabízí, protože když to člověk má v takovéhle kadenci a trvá to dlouho, tak tam může sklouznout.
Pithartová: Já spíš hodně sleduju, jak se lidi navzájem využívají nebo s druhými manipulují. Jsem hodně citlivá na nějakou pravdu a lež a myslím si, že naopak to ve mně probudilo nějaký pocit spravedlnosti. Daleko silněji cítím z lidí nekalé záměry, i když ne vždy.

Jinými slovy, tato škola vás naučila být citlivou na to, když s vámi někdo chce manipulovat?
Pithartová: Ano, ano, takhle bych to řekla.
Těžká: Já to mám třeba tak, že bych hrozně nechtěla, aby ten film v lidech evokoval, že muži jsou hnusná masturbující prasata, protože muži v mém životě jsou vždycky ti kladní. Mám skvělého manžela, skvělého tátu, bráchu. Ale zároveň se tomu člověk nevyhne. A stejně se mi stává, že stojím na tramvajové zastávce a vedle mě stojí nějaký muž a už si říkám, co se stane. Je to hloupý, ale je to tak. Zároveň mám pocit, že se mě dost dotýkají témata týkající se genderové nerovnosti. Cítím se trošičku víc ohrožená jako žena, i když dřív jsem to tak neměla.
Dlouhá: Já jsem se po dokumentu docela dost stáhla, protože jsem nechtěla být moc v kolektivu, a to v mužském kolektivu, a někdy i v ženském. Nedělalo mi to dobře, ale postupem času jsem to odbourala a už jsem znovu v partě, kterou jsem měla. Ale trvalo mi to. Měla jsem hrozné obavy, musela jsem pouštět lidi před sebe, když jsem šla přes přechod, měla jsem pocit, že mě někdo pozná. Měla jsem takový bojový strach, který mě už naštěstí opustil.

Stíhání predátorů

Vy jste jednoho z těch telefonujících poznala?
Těžká: Ano.

Co s ním bude?
Těžká: Uvidíme. Některé natočené záběry si vyžádala Policie České republiky a teď se to řeší. Uvidíme, jaké výsledky z toho vyvodí.

Byly z odhalení vyvozeny nějaké trestněprávní kroky?
Těžká: Mám pocit, že v novinách už vyšlo, že snad padla jedna podmínka. Ještě bohužel nevíme, který z těch predátorů to byl, ale myslím, že k těm informacím se snad dostaneme. Zatím čekáme na výsledky.

Film V síti ukazuje část reality, hrozeb na internetu je více, říká kriminalista

Číst článek

A zajímá vás to i nadále, nebo spíš budete chtít od toho tématu poodstoupit a věnovat se tomu, čemu byste se věnovat chtěly?
Dlouhá: Mě to fakt zajímá, protože je to kus mého života, kterým jsem si prošla, a chci, aby přišla spravedlnost. Takže mě to určitě zajímá a chci vědět, co s nimi bude dál.
Pithartová: To je skvělá otázka. Mám v sobě ambivalentní pocity. To téma mě zajímá a ráda bych o tom věděla víc, abych tomu doopravdy rozuměla, až budeme mluvit k dětem. Ale zároveň tomu rozumět nechci, protože mi to pořád připomíná to, co jsme si zažily, a mám chuť od toho poodstoupit. Nevím, kde je moje místo. Hledám způsob, jak se k tomu postavit.
Těžká: Mě to téma zajímá, určitě bych o něm třeba chtěla i psát, víc se k tomu vyjadřovat třeba na svém instagramu. Ale co se policie týká, výsledky mě zajímají ze sobeckého důvodu. Hlavně teda u jednoho predátora, se kterým jsem si užila. Na toho jsem zvědavá, jak dopadne.

Můžete říct, co jste si s ním užila?
Těžká: Byl to muž, se kterým jsem byla v kontaktu přes čtyři měsíce. Vydíral mě a zveřejňoval akty, které jsme vytvořili ve Photoshopu.

Uměle?
Těžká: Uměle. Různě manipuloval, že zná moji IP adresu a análně mě znásilní. Byl velice sadistický, dominantní, vyznačoval se různými úchylkami, které ale ve skutečnosti neměl, jenom ho bavily, protože to bylo jiné. Zasílal jak dětské, tak zoofilní porno, vyhrožoval mi neustále od znásilnění bezdomovci až po to, že si mě někde najde a odveze. Bylo to fakt nepříjemné. A pak jsem s ním měla osobní schůzku, kam přišel a choval se úplně hrozně. Už jsem tam skoro plakala a nevěděla, co mám dělat. On si tam třeba na mobilu hledal hypotéku a byty a vůbec ho to nezajímalo. To jsem pak trošku vypadla z role a kdo viděl film, tak přesně ví, o které scéně mluvím.

Lucie Výborná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme