Život mě unavuje. Bez filmu bych nemohla dýchat, říká herečka a režisérka Valeria Bruni Tedeschi
Valeria Bruni Tedeschi je známá především jako herečka, ale filmy také režíruje. Snímek Navždy mladí (Les Amandiers) je však první, který uvádějí česká kina. Bruni Tedeschi se v něm vrací do svého mládí a vypráví příběh skupiny mladých herců a hereček, kteří žijí svůj život vášnivě a naplno. Film se odehrává v 80. letech, poznamenaných mimo jiné drogami a epidemií AIDS, kdy sama Valeria Bruni Tedeschi herectví studovala.
Co byly vaše formativní zážitky jako mladé herečky a tvůrkyně?
Byla to právě divadelní škola režiséra Patrice Chéreaua při Théâtre des Amandiers, která je ve filmu Navždy mladí, stejně jako setkání se slavnou Strasbergovou hereckou metodou. A pak setkání s režisérskými osobnostmi, se kterými jsem měla možnost pracovat. Měla jsem štěstí na velké osobnosti.
Z filmu totiž cítíme intenzivní život na jevišti, nevyhnutelné prolínání tvorby a života…
Ano, chtěla jsem udělat film o mládí. Zachytit něco z podstaty mládí. Moji mladí herci a herečky filmu dali jejich vitalitu, což je to nejpodstatnější. Patrně to pro mě byl ten pravý moment. Sama jsem se ale potřebovala svému mládí vzdálit, abych o něm mohla vyprávět. Vždycky je nějaký, třeba skrytý důvod k tomu, že točím takové filmy, jaké točím.
Jak jste s mladými herci pracovala?
S láskou, něhou, vášní. Zamilovala jsem se do nich všech. Při zkoušení jsem jim dala volnost, ale pak už jsme pracovali podle připraveného textu. Nejvíc improvizoval Louis Garrel, který byl kritický ke scénáři. Pracovala jsem s herci každopádně tak, jak bych sama chtěla, aby režiséři pracovali se mnou.
Kino Atlas v březnu opět přivítá diváky. Za znovuotevřením je skupina filmových tvůrců
Číst článek
Představitel hlavní mužské role, Sofiane Bennacer, byl obviněn ze znásilnění. Co to znamenalo pro život vašeho filmu a pro vás samotnou?
Na samotné tvorbě filmu se to nepodepsalo. Při natáčení i střihu bylo vše v pohodě. A já jsem ráda, že ho ve filmu mám. Nelituju. Katastrofa ale nastala, když se do toho vložil tisk. Pro film to bylo špatné, ale ne zničující. Pro herce – a tím pádem zprostředkovaně také pro mě – to byla pohroma.
Máte za sebou hvězdnou hereckou kariéru, velmi často hrajete velmi emocionální, dokonce i hysterické postavy. Je to psychicky náročné?
Musím říct, že mě mnohem víc vyčerpává, když nepracuju. Je to zvláštní. Život mě unavuje. Na herectví a celé práci u filmu je pro mě něco oživujícího. Dodává mi kyslík. Jinak neumím dýchat, necítím se svobodná. Na téhle planetě práce u filmu jsem svobodná, víc naživu, cítím se líp.
A máte nějakou velkou vysněnou roli, kterou jste zatím nehrála? Na divadle, nebo ve filmu?
Jsou to spíš režiséři a režiséři, se kterými bych moc chtěla pracovat. Ale kdyby mě nějaký dobrý režisér požádal o roli Blanche Dubois v Tramvaji do stanice touha od Tennesseeho Williamse, tak to bych asi souhlasila!
