Britský scenárista připravuje adaptaci Války s mloky. ‚Čapka jsem si zamiloval pro jeho humor,‘ říká

Letošní přehlídka sci-fi filmů Future Gate se nese v motivu kybernetické revoluce a s tím spojených občanských svobod. O vítězi v soutěžní kategorii rozhoduje i britský scenárista Chips Hardy, který se sám zabýval bojem proti společenskému zlu třeba v úspěšné sérii Taboo, kde si zahrál hlavní roli jeho syn Tom. Teď na to navazuje adaptací Války s mloky. Proč si vybral právě antiutopický román Karla Čapka, vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Britský scenárista Chips Hardy na festivalu Future Gate | Foto: Michal Dědič | Zdroj: Future Gate

Jaký je váš vztah k žánru science fiction?
Je to docela nový vztah, jakkoli divně to zní. Před 30 lety jsem připravoval televizní seriál pro děti s názvem Helping Henry (Henryho pomocník). Byl o mimozemském zvědovi, který na Zemi přijal podobu jídelní židle. To bylo proto, že viděl, jak kolem něj pobíhají lidé na dvou nohách, zatímco všechny čtyřnohé věci zůstávaly stát. A tak si usmyslel, že ty čtyřnohé musejí být dominantním druhem.

Pak jsem si prošel různými dalšími žánry, než se ke mně dostala Válka s mloky. Takové je to vzájemné pojítko. Takže jsem se k tomu vrátil a musím říct, že v science fiction vládne skutečně obrovská kreativní svoboda.

Kdo je Chips Hardy?

Edward John Hardy, profesně vystupující jako Chips Hardy, je britský scenárista a dramatik. Je tvůrcem úspěšné osmidílné dramatické série Taboo. Jeho syn je herec Tom Hardy.

Osobně mám nejraději, že jakékoli místo, kam ve sci-fi zavítáte, má svou vlastní logiku. A vy si tím pádem můžete vymyslet, co chcete. Třeba mluvící popelníky. Zároveň je to kreativní laboratoř zkoumající lidské chování tak, jak to žádný jiný žánr nedokáže.

Co vás tak zaujalo na Válce s mloky, že jste se rozhodl ji zadaptovat? A proč zrovna nyní?
Válka s mloky je nedoceněný klenot. Všichni známe romány Konec civilizace nebo 1984. Studoval jsem literaturu, ale Válku s mloky jsem neznal. Je to úžasný záznam lidskosti, tolik významný pro současnost, kdy člověk vzal přírodu a napáchal na ní tolik nezvratitelných a katastrofálních věcí.

Čapek už v roce 1936 říkal, že jsme toho schopní. Jeho představa nacionalismu, populismu nebo vlastního zájmu národů, které v knize přispívají ke katastrofě, jsou stále stejné. Jen se podívejte okolo sebe. Politicky a environmentálně je Válka s mloky neuvěřitelně relevantní.

Co mě na románu přitahovalo, vedle toho, že je skvělý, byla jeho lidskost. Obsahuje skvělý, troufám si říct český, humor. A pochopení pro lidské slabiny. Neukazuje na nás prstem a neříká nám, že jsme hloupí. Rozpoznává, že taková je lidská pošetilost. Myslím si, že jediný způsob, jak si získat pozornost lidí, je právě skrz vlídnost a lidskost. Říkat: „Podívejte, tohle je hloupé, tohle je absurdní.“ Spíš než: „Jste idioti.“

Humorem k normálnosti

Zmínil jste český humor a postavy vypadající jako čtyřnohé židle. Jaká je podle vás role komedie v dílech se sci-fi tematikou? Čím může příběhu přispět?
Myslím si, že empatií. Existují skutečně ryze komediální sci-fi snímky, jako je třeba Mars útočí, které je prostě radost sledovat.

Další věcí je, že když vyprávíte o vážných, dalekosáhlých nebo abstraktních předmětech, a přidáte do toho humor, přiblíží to příběh normálnosti, každodennosti. Často se tím pomáhá upustit strachu a přibližuje neznámé. Věřím, že humor dělá věci vřelejšími a uchopitelnějšími.

Rozhovor s Chipsem Hardym si můžete poslechnout také v novém podcastu kulturní redakce Českého rozhlasu s názvem Kulturní vývar. Jeho epizody najdete v aplikaci mujRozhlas.

Navíc já jsem vždycky psal komedie. To je také jedna z věcí, co jsem u Čapka našel a zamiloval si.

Sci-fi filmy se stávají každým rokem většími, nákladnějšími. Vidíme přitom, že se jejich autoři stále častěji vrací k dílům napsaným v minulém století. Zmiňme třeba očekávaný velkofilm Denise Villaneuva Duna, který vzniká na motivy románu Franka Herberta z roku 1965, nebo přímo i vaši adaptaci Války s mloky, která vyšla v roce 1936. Čím to je?
Myslím, že byly psány ve větší izolaci v rámci žánru, než jsou dnes. Jak říkáte, v současnosti je to obrovský žánr. Existuje ale spíše menší, soustředěnější skupina sci-fi autorů. Dříve nebylo tolik filmů, i když vám rozhodně doporučuji skvělé sovětské filmy ze 30. let.

Pokud jde o romanopisce, ti byli ve své době odděleni od dalších forem science fiction. Myslím, že proto šli ve svých dílech tak hluboko, a ty proto rezonují dodnes. A ještě dlouho vydrží. Není to pokračování pokračování pokračování. Je to něco naprosto originálního, a proto je stále milujeme.

Kyberpunk a robotická paměť

Tématem letošního festivalu Future Gate je svoboda, což se objevuje jako jeden z hlavních motivů i ve vaší tvorbě. Jak Taboo, tak i Válka s mloky se určitým způsobem zabývá bojem proti společenskému zlu a korupci. Je to něco, co je potřeba dnešním divákům neustále připomínat?
Jsem přesvědčený, že ano. Žijeme ve věku neustále se zvyšujícího ohrožení, kdy jsou společenské pořádky nastavené proti běžným lidem všemi možnými způsoby, které si ani neuvědomujeme. Jak říká téma tohoto festivalu, digitální svět nejen ovládá to, co děláme a co si myslíme a sleduje nás, zatímco to děláme, ale proniká také do našeho vědomí a mysli.

Pražská část programu Future Gate končí v neděli 2. února, poté se festival přesouvá do Brna (5. – 9. února), Šumperku (15. – 16. února) a Košic (28. – 29. března). Letošní ročník pak vyvrcholí v Plzni (3. – 4. dubna).

Co mě na festivalu Future Gate, a vskutku i na Válce s mloky, zaujalo, je, že z historického hlediska vidím, jak se radikálně mění věci, o kterých ani nemáme ponětí. V Taboo třeba nevěděli o rozmachu Východoindické společnosti. Ta totiž operovala z podzemí, je-li libo. Dnes to však vychází ještě z větší hloubky. Už nejde jen o to, že si pohrávají s tím, kde nakupujete a jak nebo kde žijete, ale vlastně také tím, jak přemýšlíte.

Naše svobody jsou nedocenitelné, a my je i přesto sledujeme, jak je podrývají technologie, kterým úplně nerozumíme. Ano, pro mě osobně existuje přímá cesta od Taboo k Válce s mloky. Týká se to subžánru kyberpunku. Myslím, že je nutné, abychom přehodnotili, jak jsme učeni myslet. Protože k tomu skutečně jsme učeni.

A teď tu máme sociální sítě, věk Wikipedie. Pokud jste připojeni k webu, většina vaší paměti je uložená mimo vás, takže jste vlastně téměř roboty. Myslím, že je velmi důležité na to nezapomínat.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme