Vize z krize režiséra Davida Ondříčka: Čekám hlad po kultuře, nenechme lidi vydechnout

Poslechněte si úvahu režiséra Davida Ondříčka pro podcastovou sérii Českého rozhlasu Plus a serveru iROZHLAS.cz

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS

1. 2. 2021 | Praha

Režisér a producent David Ondříček natočil kultovní filmy jako Šeptej, Samotáři nebo Jedna ruka netleská. Má za sebou domácí i mezinárodní úspěchy. Kromě Českých lvů se jeho filmy dostaly na Berlinale i další světové festivaly a hlášky z jeho snímků kolují českou společností už desítky let. Jak se kultura vzpamatuje z pandemie? A jak ji podle Davida Ondříčka covid ještě posílí? Poslechněte si esej v autorově podání. 

Foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Podcast Vize z krize vychází každé pondělí, středu a pátek v 10.00 na adrese irozhlas.cz.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu irozhlas@rozhlas.cz.

Svět se mění a my s ním. Přiznám se, že jsem založením optimista. Věřím v dobré konce a věřím, že vše má svůj význam. Stejně tak přijímám a snažím se pochopit vše, co nám přinesla tato virová zkouška. Především nám poskytla možnost srovnání.

Můžeme se podívat na dobu „před“ a „po“, nebo ještě lépe na dobu „před“ a „s“ covidem-19.

Jak už je u nás zvykem, málokdo vám před rokem na otázku „Jak se máš?“ odpověděl: „Mám se výborně. Skvěle.“ Dneska se vás vůbec málokdo zeptá „jak se máš?“.

Podcast hledající cesty, jak současnou situaci kolem pandemie koronaviru změnit ve výzvu. Přinese inspirativní vize 21 českých osobností pro následující rok 2021. Ve svých krátkých esejích nabídnou zajímavé cesty, kterými se Česká republika může po odeznění pandemie ubírat. Mezi tématy jsou budoucnost školství, péče o seniory, život ve městech, cestování, klima a mnoho dalších.

Hrdiny filmů Bohemian Rhapsody a Rocketman spojuje jedna věta, která je dost zásadní. Jak Freddie Mercury, tak Elton John říkají I always look forward. Vždy hledím dopředu. Přidám se k nim a budu hledět pouze dopředu.

Můj předpoklad, jak se bude vyvíjet situace v příštích měsících, je následující: I při neuvěřitelném lemplovství a neospravedlnitelném diletantství současné vlády se podaří naočkovat všechny obyvatele nad 80 let, kteří budou chtít a pracovníky ve zdravotnictví do konce března.

Jenom pro zajímavost, je to přibližně 400 000 lidí, takže asi čtyři procenta celkové populace. Rychlostí očkování v Izraeli by to bylo za čtyři dny hotové, ale oni jsou best in covid, my jsme na opačném konci tabulky. Ostatní lidé se buď promoří, anebo se jim podaří nějakým zázrakem sehnat vakcínu.

Před létem vznikne bezprecedentní prostor pro korupční prostředí. Lidé budou chtít vycestovat na dovolenou, podmínka bude očkovací průkaz a vakcíny nebudou. Přesněji řečeno, nebude logistický systém, jak se naočkovat. Vznikne nějaký problém, jako nedostatek jehel nebo něco, co bude vláda házet na Evropskou unii. To je má optimistická prognóza, která samozřejmě nepočítá s tím, že se stane ještě něco jiného.

Kultura ožije v dubnu. A když to dobře půjde, rozkvete v květnu. Samozřejmě s určitými restrikcemi, ale ty už lidi nezastaví. Nikoho přeci nemůže bavit sedět v práci a pak sedět doma před televizí.

David Ondříček

Režisér a producent. Natočil kultovní filmy jako Šeptej, Samotáři nebo Jedna ruka netleská. Má za sebou domácí i mezinárodní úspěchy. Kromě Českých lvů se jeho filmy dostaly na Berlinale i další světové festivaly a hlášky z jeho snímků kolují českou společností už desítky let. Jak se kultura vzpamatuje z pandemie? A jak ji podle něj covid ještě posílí?

Očekávám kulturní tsunami. Čekám hlad po kultuře. Pevně věřím v plná kina, divadla, galerie, kluby, koncertní sály, ale i muzea, hrady a zámky. Ve své vizi vidím vyprodané představení, ovace ve stoje v Rudolfinu a dokonce i frontu před Národní galerií.

Myslím to vážně, nedělám si legraci. A když se ptáte, jak správně uchopit naši budoucnost a její výzvy pro českou kulturu v době po pandemii, tak já na to říkám: „Chytit tu budoucnost pěkně za pačesy a nepustit ji. Hrát divadlo, jako by to bylo naposled a nenechat lidi vydechnout. Malovat obraz s vášní, vizí a odhodláním starých mistrů. Zahrát koncert, až budete mít prsty od krve a lidé budou brečet jako želvy. Točit film, který není vycucaný z prstu, který celý štáb miluje a věří, že má smysl.“ To je moje vize a zároveň mé přání, to přiznávám.

Co se týče filmového průmyslu po pandemii, tak si myslím, že se nezmění. Že naváže tam, kde přerušil. Lidé chodili do kin před pandemií a budou i po ní. Věřím, že se změní tvůrci. Že přijdou s novými tématy a novými myšlenkami. Že nebudou tolik naslouchat mainstreamu, ale budou víc poslouchat tlukot svého srdce.

Pandemie nám připomněla, že žijeme na Zemi, jsme součástí přírody a musíme se rvát o své místo na slunci. Musíme si pomáhat a stát při sobě, musíme se starat o náš domov, o naši planetu. Každý viděl za poslední rok kolem sebe hodně smutku a utrpení, ale zároveň společně cítíme, že přichází šance na nové nadechnutí - na to, jak žít jinak a lépe. Věřím v mladé filmaře, ale věřím, že to inspiruje a zvedne ze židle i starší generace. Těším se na nové filmy, na nové kulturní zážitky a už se nemůžu dočkat. A vím, že nejsem sám.

David Ondříček a Vít Svoboda

Související témata: Vize z krize, David Ondříček, film, Český rozhlas Plus, iRozhlas.cz