Z divadelní dramaturgyně do hlavní role. ‚Dostala jsem šanci,‘ říká herečka Juli Jakab k filmu Soumrak
Po úspěšném oscarovém snímku Saulův syn si maďarský režisér László Nemes vybral opět historické téma. Tentokrát se ve svém novém dramatu Soumrak vydává do období těsně před první světovou válkou. Při příležitosti české premiéry na festivalu Be2Can zavítala do Prahy i herečka Juli Jakab, která poskytla rozhovor Radiožurnálu.
Jak vznikla celá spolupráce na filmu Soumrak?
Už si přesně nepamatuju, kdy jsme se s Lászlem poprvé potkali. Máme společné přátele, přes které jsme se seznámili asi deset let zpátky. V době, kdy psal scénář k novému filmu, musel natočit krátkou upoutávku pro výrobní účely. Rozhodla jsem se, že půjdu na casting. Tehdy jsem ale ještě hlavní postavu Írisz nehrála. Připadla mi menší role. Bylo to ale poprvé, co jsme společně s Lászlem takto pracovali.
Před natáčením oscarového snímku Saulův syn jste pracovala jako divadelní dramaturgyně. Jak jste se dostala k herectví?
Při přípravách předchozího filmu Saulův syn jsem pomáhala s výběrem herců. Společně jsme pak s nimi přehrávali některé scény, ale nakonec jsem byla vždycky mimo záběr. Asi měsíc Laszló hledal herečku pro jedinou ženskou roli ve filmu. Objeví se tam v jediné scéně. Celou tu dobu mě ani nenapadlo, že bych si ji mohla zahrát já. Ale jednoho dne se na mě László podíval a řekl, že mi dá šanci.
Jeho obrazové vyprávění je velmi originální. Často využívá dlouhých záběrů z blízka. Bylo to pro vás těžší, když jste měla objektiv přímo před očima?
Je to zajímavé, a vůbec pro mě - jako neherečku. Teď už můžu říct, že je to pro mě přirozené. Předtím jsem hrála asi ve čtyřech nebo pěti filmech, ale na tuhle metodu jsem si zvykla velmi rychle. Už mi nevadí, že jsou záběry tak dlouhé a mám kameru přímo před obličejem.
Ve filmu se v roli Írisz Leiter vracíte do rodné Budapešti – těsně před začátkem první světové války. Zajímala jste se hlouběji i o tehdejší postavení žen a jejich chování na veřejnosti?
Samozřejmě, že jsme dostali spoustu materiálů k prostudování. Museli jsme se důkladně seznámit jak s historií, tak tehdejší společenskou etikou, abychom se chovali co nejpřirozeněji. Dost jsme se také bavili o společenském postavení žen. Na začátku minulého století to měly jednou tak těžší než dnes, protože byly svázány mnoha pravidly a neměly tolik příležitostí. Ale stále je to těžká otázka, kterou budeme řešit ještě několik staletí, než dosáhneme rovnováhy mezi muži a ženami.
Vaše postava je často zasněná. Z nejvyšších pater společnosti se dostává postupně dolů a poznává jaká je skutečnost. Myslíte si, že bylo napětí v tehdejší maďarské společnosti patrné?
Já si myslím, že je to stále stejné - tenkrát i dnes. Při sledování Soumraku je důležité mít na paměti, že vždycky přemýšlíme o současnosti, ale nevíme, co bude zítra. Hlavní téma filmu je právě předválečné napětí v roce 1913. Mnoho lidí ho vnímalo, ale nevěděli, co přesně přijde - jestli to bude změna k lepšímu, nebo horšímu. Ale jsem si jistá, že netušili, že přichází jedno z nejděsivějších století v lidské historii.
Můžete prozradit, jestli spolupracujete s Lászlem Nemesem na další filmu?
Teď pokračuji ve své práci dramaturgyně. Mám spoustu projektů, které připravuji pro Maďarský národní filmový fond. Ale doufám, že přijdou i další nabídky na natáčení, které by mě opravdu zaujaly. Teď na svou další roli prostě čekám.
