‚Začínají chápat, že je fotíme pro umění.‘ Velvyslanectví v Káhiře vyhlásilo vítěze fotografické soutěže

Fotit náhodné kolemjdoucí na ulici není pro každého fotografa jednoduché. Natož pak v tradiční společnosti, jako je Egypt, když se snažíte zachytit portréty zahalených žen. Konzervativní pravidla společnosti ale s rozvojem techniky postupně povolují. Své o tom ví výherci fotografické soutěže, kterou vyhlásilo české velvyslanectví v Káhiře.

foto Káhira Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Nejdřív navážu oční kontakt. Tím si otestuju, jestli ta žena bude k fotografování svolná, nebo ne. Pak se s ní dám do řeči a trošku se skamarádíme,“ říká Radiožurnálu stavební inženýr Ahmad Chálid. Focení má jako koníčka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý příspěvek o fotografické výstavě

Českou soutěž vyhrál se snímky babičky s vnučkou a fotografií dvou mladých beduínek. Ahmad připouští, že ne vždycky záměr vyjde: „Samozřejmě občas narazím, hlavně při fotografování žen. Naše společnost je pořád dost uzavřená.“

Podle Ahmada ztěžují fotografování v egyptských ulicích spíš stále přísnější bezpečnostní omezení než samotní lidé.

Do soutěže o nejlepší snímky egyptských žen se nakonec přihlásili vesměs místní amatérky a amatéři. Čest zachraňovala jediná česká účastnice. Z vystavených vítězných fotografií shlížejí převážně hnědé vrásčité tváře plné energie.

‚Není to vůbec jednoduché‘

Kulturní atašé Michaela Andresová čekala větší zastoupení snímků mladých a moderních egyptských žen, zájem o tradiční ženy ale chápe: „Tradiční starší paní z Horního Egypta vyjadřuje obrázek Egypta v myslích těch lidí lépe než moderní mladá žena. Hodně z nich pracuje, je vidět, že to tu ženy nemají jednoduché, musejí se zapojovat spíš do té neformální obživy než formální.“

Za bránami věznic. Cyklus fotografií Jindřicha Štreita ukazuje službu vězeňských kaplanů

Číst článek

Mona Hasanová z Alexandrie v soutěži bodovala se snímkem krásné pouliční prodavačky melounů. „Lidé začínají chápat, že je fotíme jen pro umění – že je nechceme nijak poškodit. Ta kultura fotografování se přeci jen do povědomí lidí trochu šíří. Hodně Egypťanů ale pořád hledá ve fotografech špióny. Myslí si, že fotíme, abychom někde v cizině poškodili pověst Egypta.“

„Obecně jsou ale lidé na egyptské ulici přátelští. Někteří se fotit odmítají, to musím samozřejmě respektovat. Ale neřekla bych, že je v tom nějaký rozdíl mezi ženami a muži,“ uzavírá amatérská fotografka.

Ještě jiné zkušenosti pak mají s focením v káhirských ulicích cizinci: „Já fotografuji spíše památky než lidi, protože lidé se často neradi fotografují. Fotografovat lidi – a zejména ženy – vůbec není jednoduché, protože oni sami to nemají rádi. Zakrývají si obličej, když je někdo fotografuje, zejména cizinec,“ dodává česká kulturní atašé v Egyptě Michaela Andresová.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme