Operní pěvec Adam Plachetka se v pražském Foru Karlín zhostí role muzikálového zpěváka. Na koncertu, jenž se koná 18. října, zazní v doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu hity z muzikálů My Fair Lady, Porgy a Bess, Bídníci, Fantom Opery a dalších. V rozhovoru pro Týdeník Rozhlas se Plachetka rozpovídal o novém CD, muzikálech a spolupráci s rozhlasovým orchestrem.

Rozhovor Praha 11:48 14. října 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Adam Plachetka se ke svému srdečnímu žánru vrátil po naplnění významných misí ve světě opery a společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Tomášem Netopilem natočil během léta pro společnost Radioservis album Impossible Dream. Koncertní večer završí křest a autogramiáda CD.

Je pravda, že na počátku vašeho zájmu o zpěv byl právě muzikál?
Setkal jsem se s ním, když jsem zpíval v dětském sboru, takže jsem si tehdy přál naučit se jednou klasiku a věnovat se pak muzikálu.

Je dnes splněný sen jen epizodou?
Je ještě spousta melodií, které bych rád natočil, takže nebudu prohlašovat, že se k tomuhle žánru nebudu vracet. Kdyby deska měla úspěch a byla poptávka po pokračování, našel bych hodně dalšího materiálu. Přiznávám, že bych si muzikál rád někdy zazpíval i na jevišti, nicméně zároveň vím, že muzikálový provoz je náročný, takže si nedovedu představit, že by se něco takového povedlo reálně zorganizovat.

Na nahrávce jsou zastoupeny starší, klasické muzikály, ale i ty novější, modernější, popovější, rockovější… Cítíte mezi nimi jako interpret velké rozdíly?
Starší se mi zpívají naprosto přirozeně, u novějších se musím trochu aranžovat, ale věřím, že jsme vybrali takové, u kterých to není problémem.

Za novější považujete které?
Muzikály Fantom opery, Kočky a Bídníci, kteří jsou asi nejblíž klasickým starším titulům. Hlavně postava Javerta… Některé postavy, jako třeba Marius, zejména jeho písnička na konci, prahnou však už víc po skutečně popovém hlasu. I Fantom opery, kde je velký rozsah. Když si tyhle melodie poslechnu v podání zpěváků, kteří je většinou zpívají, všímám si jedné věci: nebojí se používat několik zvukově odlišných rejstříků. Já se ale naopak pokouším rejstříky spojovat a dvě oktávy jsou pak k uzpívání už docela dost. Právě v tom je pro mě tenhle žánr náročnější. Ale popový zpěvák by to možná viděl opačně.

Který z klasických amerických muzikálů se vám líbí víc než jiné?
Všechny tituly, které se nakonec dostaly do finálního výběru, se mi líbí „víc“. Měl jsem velké síto, takže se na desku dostalo opravdu jen to, co jsme bezpodmínečně chtěli – a ještě ne všechno. Slabý článek nevidím. Asi nejvíc se mi líbí Bídníci. Ale mám rád i Oklahomu, Camelota, My Fair Lady. Vybírali jsme ovšem hlavně podle písniček, ne podle celých muzikálů. Je tedy možné, že ne všechno, co se mi líbí, musí být nejlepší i jako celovečerní záležitost.

Přiblížil jste se hodně k rozhlasovým symfonikům…
Stal jsem se jejich rezidenčním umělcem. V srpnu jsme natá-čeli muzikálové CD, v září následovala v Rudolfinu koncertní Pocta Jarmile Novotné. Po dnešních muzikálech se potká-me v lednu, kdy budu zpívat Straussovy písně. Každý projekt je z úplně jiného kouta – a sestavili jsme je tak záměrně.

Rozhovor vznikl pro Týdeník Rozhlas.

Petr Veber Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít