„Deska Remind Me Tomorrow od americké zpěvačky Sharon Van Etten mě provázela celým rokem. Zpěvačku Kristin Hayte aka Lingua Ingota jsem vybral, protože mě oslovil článek kolegy Pavla Turka, který popisoval její velikonoční koncert v Praze. Pak jsem navštívil její vystoupení ve strahovské Sedmičce. Koncert je u mě rozhodujícím faktorem, kdy si k muzice udělám bližší vztah.“

„První sólové album No Home Record od Kim Gorden je skvělá koláž, ve které je každá skladba jiná. Je to barevná, žánrově pestrá, zkrátka dobře poskládaná deska. Jsem zvědavý, jak to bude znít naživo.“

„WH Lung je trojice z Manchestru, která se dala dohromady před čtyřmi roky. Deska Incidental Music mě zasáhla tím, jak zajímavým způsobem její autoři skloubili neskutečné množství vlivů.“

„Ve svém výběru jsem se zaměřil na britské ostrovy a folklorní underground. Skotská dudačka Brighde Chaimbeul vydala čistě instrumentální desku lidových melodií ze Skotska a Bulharska a hraje je na skotské dudy. Lankum je kapela, která vychází z folkových tradic a na letošní desce se otírá i o ambientní, instrumentální hudbu. A posední deska je od Richarda Dawsona, který letos udělal hodně brexitovou desku, na které zpívá příběhy obyčejných lidí. Je to jeden z nejzajímavějších současných textařů a hudebníků.“

„Jakub Šimanský z uskupení Fotbal se na scéně objevil před pár lety jako totální fenomén. Hraje folkovou hudbu na akustické kytaře a navazuje silně na blues. Písničkář Bill Callahan mě provází celý život. Na své poslední desce zpívá velmi autentickým způsobem o svém současném životě usazeného staršího muže.“

„Emočně i intelektuálně mě letos zaujala deska Norman Fucking Rockwell od Lany Del Rey, přestože jsem ji dlouho neměl úplně v oblibě. Čínsko-britský rapper Triad God, který se vynořil z hlubin internetu kolem roku 2011 a pak zmizel, letos představil svou deskou Triad, která stojí za poslechnutí. A deska 2020 od fenomenálního písničkáře Richarda Dawsona nám zprostředkovává příběhy zapsané kronikářem dneška.“

„Seriál Černobyl s hudbou Hildur Gudnadóttir pro mě přinesl určité nóvum v tom, že využívá terénní nahrávky, drones. V postprodukci reálných zvuků s malým množstvím skutečných nástrojů se to vše slilo do skutečně silného statementu. Kate Tempest je slam poetristka a básnířka, která má silnou auru hlasu a úpěnlivost. Markéta Lysá z kapely MidiLidi zase vydala v květnu skvělé album Kisko, které nikde nevětrá.“

„Album Amnioverse je pro mě vesmírná hudba se skvělým zvukem, která patří v diskografii Lapalouxe k tomu nejlepšímu.“

„Album Faust německé umělkyně Anne Imhof je dokumentací hudební části performance, kterou sama provedla na 57. bienále. Letos mě zaujalo i album Lifetime od londýnské experimentátorky Klein. Jde o intimní mix osobních deníkových zápisků mix field recordings, gospelu, samplů hlasu a motivů z pohádek od Disneyho. Můj výběr uzavírá projekt Beth Gibbons z bristolské skupiny Portishead a Polského národního rozhlasového symfonického orchestru.“