Alex Turner z Arctic Monkeys: Snaha napsat hlučnou rockovou písničku vyšla tentokrát naprázdno
Alex Turner, 2023 pic.twitter.com/3uizaQNFtK
— arctic monkeys archive (@arcticmolnkeys) January 24, 2023
Britská čtveřice Arctic Monkeys byla jednou z nejzářivějších hvězd nezávislé kytarové vlny, která zalila hudební scénu na počátku 21. století. Ani dnes, téměř dvacet let od odehrání prvního koncertu, se nedá říct, že by kvarteto upadlo v zapomnění. To dokládá i úspěch loni vydaného alba The Car, sedmé řadovky kapely. O složitém vzniku nahrávky, jejím konceptu, ale i sebedůvěře a potřebě koncertovat mluví pro Radio Wave zpěvák Alex Turner.
Arctic Monkeys jsou velkou kapelou, která kromě vás zaměstnává řadu dalších lidí. Nemáš po natočení alba tu a tam pocity nejistoty ohledně skutečné kvality nebo komerčního dopadu nové nahrávky?
Budu upřímný, pokaždé, když jsme v poslední dekádě natočili desku, nastalo období, kdy jsem měl pocit, že to, na čem jsme pracovali, nedává smysl. Asi nejvíc mě tyhle myšlenky přepadaly okolo vydání desky AM. Tehdy jsem si pár dní před vydáním říkal, že jsem zvědavý, jak celý ten kolotoč okolo dopadne. Doufal jsem, že v nejhorším všechno zachrání koncerty…
„Líbil se mi nápad obrazu alba na pozadí jakési velké produkce,“ popisuje zpěvák Alex Turner. Poslechněte si rozhovor s frontmanem Arctic Monkeys
Jak koncertování pomáhá dotvořit písničky, na kterých pracujete? Vím, že v případě nové desky to nebylo možné.
Koncerty a turné, zkrátka pravidelné předvádění skladeb každý večer, dávají poměrně velkou šanci skladby dopilovat do lepšího tvaru, než se kterým často vylezeme ze studia. Týká se to samozřejmě jen písniček, kterým se poštěstí dostat se do setlistu našich koncertů. Řada z nich po projití koncertním křtem následně získá novou podobu.
Na druhou stranu, ne vždy je snaha dobrat se u písniček nejvhodnější koncertní podoby odměněna funkčním výsledkem, že?
Na konci roku 2019, po turné k poslední desce, jsme vyrazili do studia. Neměli jsme v plánu natočit novou desku, spíš jsme ten čas brali jako soustředění k napsání nových písniček. Podobným způsobem totiž vznikl náš singl R U Mine z desky AM.
Říkali jsme si, že když nám takové studiové sezení přineslo silnou písničku, mohlo by se nám zadařit i napodruhé, a třeba budeme schopni najít červenou nit k budoucímu řadovému albu.
Po turné jsme měli chuť přenést veškerou energii, kterou jsme si z koncertování přinesli, do možných nových skladeb. Pamatuji si, že jsme chtěli udělat něco hlasitého, pokud možno ráznou pecku, kterou bychom mohli celou show uzavřít.
Všechny naše snahy ale vyšly úplně naprázdno. Prostě jsme se vrátili domů s tím, že k novému albu si budeme muset najít úplně jinou cestu. Po návratu jsme tak měli moře času na přemýšlení o tom, jak by mohlo album vypadat.
Návrat kytar do soundu Arctic Monkeys se tedy nezdařil?
Ale ony tam nějaké kytary ve výsledku jsou. Dokonce mám za to, že na této nahrávce jsou i věci, které navazují na starší materiál Monkeys. Ano, některé písničky vznikly u klavíru, ale vedle nich je skoro stejně velká druhá skupina skladeb, které byly napsány na kytaru. To se u minulé nahrávky nestalo.
S naším kytaristou Jamiem jsme měli dokonce v Londýně čas společně pracovat na některých nápadech, které se nakonec na desku probojovaly. Také jsem na tuto desku napsal pár písní s Tomem Rowleym, který s námi hraje na klávesy a kytaru. A ano, nakonec jsme sáhli do pytlíku rozpracovaných nápadů, který se nám naplnil během turné k desce AM.
Jak nakonec vypadal proces nahrávání?
Do studia jsme se konečně dostali v létě 2021. Byli jsme na anglickém venkově v Suffolku s celou kapelou, s Jamesem Fordem, producentem, a naším kamarádem a studiovým inženýrem Lorenem Humphreym. Přidal se k nám i kytarista Tom Rowley, který s námi jezdí už deset let na turné, a teď jsme ho poprvé přizvali do studia.
Jasně že předtím, než jsme obsadili studio, jsem vyplodil spoustu dem. Všechny tam putovaly s námi a pár týdnů jsme je zpracovávali jako celá kapela.
Potom jsme si dali pauzu a vrátili se do La Frette Studio ve Francii, kde jsme už předtím natáčeli album Tranquility Base Hotel & Casino. Nahrávali jsme tam vokály a další dohrávky. Zkrátka jsme dělali vše pro to, aby si natočený materiál sedl tam, kam má.
Spojení Arctic Monkeys a producenta Jamese Forda je unikátní.
Už dávno před nahráváním nám všem došlo, že s Jamesem musíme dál spolupracovat. Nevím, kdo jiný by nás mohl dostat ze šlamastiky, ve které jsme se během příprav na natáčení alba ocitli.
Inspirační zdroje se tentokrát zdají být zahalené v mlze.
Ano, máš pravdu. Mám pocit, že tentokrát nejsou impulzy, které mě poháněly, z písniček přímo čitelné. Pamatuji si, že jsem v době vzniku nového materiálu četl několik knížek Raymonda Chandlera. Ale jak říkám, jejich otisk není ve skladbách moc patrný.
Co tedy stojí za obrysy Auta, The Car, kolem kterého se točí dění nové desky?
Líbil se mi nápad obrazu alba na pozadí jakési velké produkce. Nikdo pořádně neví, o co se ve skutečnosti jedná, pouze dochází k nějaké výrobě. Tyto otázky vytváří široké pole pro naše nápady. Co se chystá, to my samozřejmě víme. Nahráváme album. Ale všechno okolo jsou pouhé domněnky mimo oficiální záznam.
Čerpá tento koncept i ze skutečných reálií?
Na albu se míhají jisté postavy, zobrazuje určité situace. Ani jedno ale přímo nevychází ze skutečného života. Mé první písničky odrážely zážitky, které se mi opravdu staly. Ale tuto fázi jsem neměl nijak dlouhou. Tím ale nechci říct, že do písní nevkládám něco z toho, co prožívám, nebo jak se zrovna cítím.
Jaké největší rozdíly sám cítíš mezi posledními dvěma deskami, Tranquility Base Hotel & Casino a The Car?
Na našem posledním albu převládá pocit, jak bych to nejlépe popsal, menšího experimentování a větší přirozenosti. Myslím, že to je z nové desky poznat.
Došlo ti někdy, že jsi víc než polovinu života strávil hraním v jedné kapele?
Málokdy o tom přemýšlím, abych byl upřímný.
Na druhou stranu právě nacvičujeme na hromadu vystoupení, které nás v letošním roce čekají. A při této příležitosti dojde řada i na některé naše staré písničky. Právě ty mě občas donutí, abych se se slzou v oku ohlédl za tím, jací jsme kdysi byli mladí. Ale snažím se tím sentimentem nenechat unést.
Když už jsme u koncertování, co pro tebe živá vystoupení Arctic Monkeys znamenají?
Uvědomil jsem si, že na pódiu se všechno do značné míry vyrovnává. Když trávíš čas na cestách a každý večer někde hraješ, z původně obyčejného hraní se postupně vyvine něco jiného. Vznikne prostor, kde se zastavil čas.
Myslím, že ať už je to I Bet You Look Good on the Dancefloor nebo jakákoliv jiná položka z poslední desky, opakovaným přehráváním se ty původně nesourodé písničky začnou pomalu morfovat a začne se mezi nimi vyvíjet jistá harmonie. Doufám, že s novou deskou a navazujícím turné to nebude jiné. I proto se teď na koncerty tak těším.
