Aby viděl český fanoušek Arcade Fire živě, musí zatím jezdit za hranice. Kanadská skupina v Česku ještě nevystoupila a těžko říct, jakou odezvu by oznámený koncert vyvolal. Přece jen to není interpret celoplošných rádií. Jejich skladby by ale do běžného denního proudu skvěle zapadly. I když někdy koketují s alternativním zvukem, většina jejich skladeb nepostrádá pozitivní náboj, často v sobě skrývají i hitový potenciál. Hlavně díky chytlavým popěvkům a snadno zapamatovatelným melodiím, které v sobě skrývají desítky různých zvuků a nástrojů.

Vidět to je nejlépe na pódiu, kde se u desítky mikrofonů a dvojnásobného počtu nástrojů střídá v současnosti asi devět hudebníků. Arcade Fire ale dokázali v minulosti zaměstnat na jeden koncert i více než deset lidí. Je to nezkrotná hydra, která se snaží zasytit sebe samu, zároveň vysílá signály směrem do publika.

Přesvědčit se o tom mohli naposledy návštěvníci festivalu Ahoi! The Full Hit Of Summer v rakouském Linci. V krásném prostředí na pobřeží Dunaje navíc doplnily Arcade Fire skupiny Explosions In The Sky, Timber Timbre nebo Steaming Satellites. Když se navíc strefí načasování akce do setlistu hlavní hvězdy a při Here Comes The Night Time opravdu zmizí poslední paprsky zapadajícího slunce, jediným přáním zůstává, ať vydrží polojasná obloha bez deště. Možná ale synchronizaci s časem ovládala skupina. Svým způsobem jsou to tak trochu šamani. Těch chytlavých melodií a riffů mají totiž ve svém repertoáru nějak podezřele moc.

Ať už někdo namítá, že chystaná deska postrádá údernost starých skladeb a texty jsou k hudbě až neúměrně moralistické, Arcade Fire sledují jasný cíl. Možná že to teď vyznívá, že mají ambice více bavit. Jen už ne v takovém stylu, jaký předváděli na prvních deskách nebo na Neon Bible. Pompéznost tentokrát ustupuje a syntezátory dostávají přednost před kytarami. Není důležité ukazovat si na to, kdo odkazuje na koho, a naopak kdo čerpá z tvorby Arcade Fire. Stačí znát fakt, že kapela je jedním z nejoblíbenějších interpretů.

Sami o sobě tvrdí, že jsou devátou největší kapelou na světě. Ve světě geeků a nerdů a hledajících se mileniálů ale můžou být ještě výš. Arcade Fire skrývají ve svých písních rafinovanou konstrukci připomínající velké big bandy. Nechybí jim ale ani písničkářské cítění. Na koncertu se v jednu chvíli dojímáte u pomalých skladeb Windowsill a Neon Bible, pak si podupete do rytmu u The Suburbs, aby do vás hned vzápětí vpálili muzikanti energií nabité Ready To Start a Neighborhood #1 (Tunnels)

Na rozdíl od jiných kapel, setlist není předem daný a postrádá pevný scénář. Světla a projekce jsou i tak perfektně sladěny s hudbou. Audiovizuální závěr No Cars Go tak například připomene Kubrickovo cestování časoprostorem ve Vesmírné odyseje. Creature Comfort nechává v popředí samotnou kapelu, která se neuroticky pohybuje po pódiu, čímž zdůrazňuje text odkazující k problémům s nedostatkem sebedůvěry a tlaku reklamního světa.

Skupina by pravděpodobně obstála živě i bez podpůrných vizuálních efektů, jak to dělala dřív. Před sedmi lety ale vládla na pódiu anarchie. Teď se hudebníci přeskupují u nástrojů daleko organizovaněji. I proto se člověk nemá čas ohlížet, čas na promluvy mezi skladbami je minimální. Devět tisíc návštěvníků odcházelo z areálu s intenzivním stopatnáctiminutovým zážitkem, který nemusel být perfektní. Ke kritice ale nenabídl téměř nic. Pokud budou organizátoři pokračovat v tradici, po Sigur Rós a letošních Arcade Fire by mohl třetí ročník festivalu přinést hodně zajímavé jméno.

Ondřej Bambas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít