Loket nad Ohří vyslovit neumím. Podpora Ukrajiny vychází z naší kapelní DNA, říká frontman Billy Talent
Do Lokte nad Ohří se během své kariéry nepodívala ani řada tuzemských kapel. O to větší překvapení mohlo pro někoho být, když vystoupení v tomto městě oznámili slavní Billy Talent. V místním amfiteátru se navíc představí ani ne dva týdny po vystoupení na festivalu Rock for People. Nejen o obou českých koncertech mluvil frontman Ben Kowalewicz v rozhovoru pro Radiožurnál.
Když jsme oznámili na sociálních sítích, že s vámi budeme mít v rozhlase rozhovor, přišla nám vtipná zpráva od jedné slečny, která Billy Talent poslouchala, když byla hodně malá. Prý sama sebe přesvědčila, že jste kapela složená z vlkodlaků. Asi kvůli vousům. Mohli byste to ale pro její klid potvrdit nebo vyvrátit?
Můžu to potvrdit, jsme vlkodlaci. Je to nezpochybnitelná pravda, se kterou už musíme ven. Byla jediná, kdo to celou tu dobu věděl a jsem rád, že naše tajemství udržela až doteď.
V Londýně se budou dražit předměty Freddieho Mercuryho. V nabídce jsou obrazy i slavná koruna
Číst článek
Málokdy se stává, že se zahraniční kapela do Česka vypraví dvakrát za rok. Nepamatuju si ale, kdy to naposledy někdo udělal dvakrát za měsíc, jako to vy máte letos. V obou případech je to pro Rock for People.
Na turné interpreti často jezdí se stejnou show i stejným set listem. Odehrajete dva stejné koncerty nebo vytvoříte dva různé programy?
Tuhle otázku si pokládáme taky. Popravdě to pořád sami ještě nevíme. Máme na každé turné vždycky připravený setlist, který se ale v průběhu dost mění.
Po čtyřech koncertech nás třeba napadne: „Hele, a co kdybychom tam dali ještě tuhle?” Nebo si řekneme: „Tohle naživo prostě nefunguje, kašleme na to.” Je to taková neustálá evoluce, která nám jednak umožňuje pořád zlepšovat naší show, ale taky díky ní nespadneme do nějaké rutiny.
Co hrát?
A když si řeknete, že tohle naživo nefunguje, má ta píseň pak doživotně utrum a živě už ji neuslyšíme? Nebo je to spíš v té konkrétní playlistové konstelaci?
Je to spíš o té konkrétní konstelaci. Zvlášť citelné je to na turné s novou deskou, kde musíte nové písně nějak zakomponovat mezi ty starší. Je to podobné situaci, kdy představujete své nové přátele těm starým. Někteří jsou z nové známosti nadšení, další spolu zase nevychází.
A vy musíte na základě toho nějak vykalibrovat, s kým se teda budete vídat. Pak je tam ještě další problém, že některé písně mají úplně jinou atmosféru na nahrávce než v živé adaptaci. Takže si to všechno vážně musíte ozkoušet, ideálně i před publikem, abyste pak mohli show zdokonalovat.
A musí se ti noví přátelé představovat postupně nebo je lepší to udělat naráz?
Já když chodím na koncerty svých oblíbených kapel, jsem rád, když toho z nové desky nehrají přes příliš. I když je to album dobré, začnu se po chvíli nudit, protože ty písně ještě nemám zažité. Takže je nutné vytvořit si nějakou harmonickou partu se starými a novými přáteli, když zůstaneme u toho příměru.
Řekni Loket nad Ohří
Vraťme se ještě na chvíli k Vašim červnovým českým koncertům. Většina zahraničních kapel koncertuje skoro jen v Praze nebo na velkých festivalech. Maximálně se někdo vypraví do Brna.
Vy jste ale vystupovali třeba i v Olomouci a letos jeden ze zmíněných koncertů odehrajete v Lokti nad Ohří. Řada lidí z Česka ani neví, kde to je. V čem tkví Vaše obliba koncertování na netradičních místech?
Je skvělé poznávat nová místa a hlavně pak ta, na která by se člověk jako turista sám nepodíval. Díky koncertům jsme takhle poznali spoustu malých měst nebo i vesnic v Evropě, Kanadě i Spojených státech.
Nechci být šokující za každou cenu. K písním přistupuji perfekcionisticky, přiznává zpěvačka Lenny
Číst článek
A je to důležité i pro tu druhou stranu, tedy publikum. Lidé žijí i na těch místech, kde se běžně nekoncertuje a nemají třeba kapacitu nebo energii někam za hudbou vyjet.
Ať už na Rock for People do Hradce Králové nebo do některé z pražských hal. My to máme v Kanadě stejné. Všechny kapely jezdí do Toronta, ale je trochu sobecké myslet si, že když vás fanoušci mají rádi, tak za vámi přijedou kamkoliv. Taky musíte vyvinout trochu snahy.
A liší se výrazně atmosféra na takových koncertech? Je to pro vás i způsob, jak objevovat vlastní hudbu skrz různá publika?
To jste řekl dost přesně. Lidé zkrátka jsou jiní a je taky velký rozdíl, když pro ty jiné lidi hrajete třeba na hradě a ne pořád dokola ve stejné hale. Každý koncert je pak o to větší zážitek. Ale myslím, že v Česku to teď bude hodně složité, protože neumím vyslovit název toho města. Jak že to bylo?
Loket nad Ohří.
Louket ned…to nemám šanci zvládnout. Musím hodně trénovat.
Nejen v Česku vás během dlouhé kapelní kariéry mohli lidé hodněkrát slyšet i v roli předkapely - třeba u Green Day. Takové společné koncerty můžou právě předkapelám často pomoct. Máte nějaké oblíbené méně známé interprety, které byste našim čtenářům a posluchačům chtěl doporučit a ve slávě jim touto cestou trochu pomoct?
Je jich tuna. Všichni by si to zasloužili. Moc mě baví třeba kapela The Dirty Nil, která teď nedávno vydala novou desku. Tuhle partu moc doporučuju, jsou skvělí. Dál třeba The OBGM’s nebo holčičí skupina The Beaches. To jsou obě naprosto skvělé kapely. Moc mě baví i to, co dělají PUP. Určitě si to všechno poslechněte, stojí to za to.
Křik a zacpané uši
Před chvílí jsme v souvislosti s představováním přátel zmínili Vaší nejnovější desku Crisis of Faith. Čemu nebo v co jste měl naposledy problém věřit?
Většina té desky vznikala za koronaviru, kde se těch věcí a Toronto bylo jedno z měst s nejpřísnějším lockdownem. S kapelou jsme se pořádně neviděli skoro rok a půl a desku jsme vlastně museli dokončit individuálně pod tímhle šíleným tlakem.
Nevěděli jsme, jestli vůbec ještě někdy pojedeme na tour. Tou dobou jsem měl navíc šestiměsíční dceru, kterou jsem před tou novou neznámou nemocí musel ochránit. Tehdy jsem měl velkou krizi víry, ale byla to spíš víra v nás lidi než ta, kterou směřujeme někam k nebesům.
Takže tahle deska má v našem katalogu velmi speciální místo, protože zaznamenala neskutečně výraznou epizodu v životě nás všech.
Váš kytarista Ian mluvil v jednom z rozhovorů o krizi víry v souvislosti s jiným tématem. Loňské festivalové turné odjezdil s ukrajinskou vlajkou nalepenou na kytaře. Otázka Ruskem vyvolaného válečného konfliktu působí i na poli hudby velké spory, ze strany samotných umělců a samozřejmě i fanoušků.
S Kocábem si už 25 let dlužíme, že napíšeme operu, přibližuje nový projekt textař Horáček
Číst článek
Co jste v tomto ohledu zažívali vy? Přestože poukazování na politiku u vás vážně není novinkou.
My se rozhodli jakékoliv negativní reakce, kterých navíc nebylo moc, v této věci neřešit. Máme v tom jasný postoj. Na loňském turné jsme z každé vstupenky darovali dolar charitativní organizaci War Child, pro kterou jsme ještě uspořádali prodej speciálních plakátů, co vznikly pro německou část turné od skvělých designérů.
Vybralo se takhle asi 150 tisíc dolarů, které pak mohly pomoct lidem sužovaným válečnými konflikty. To je věc, kterou my jako kapela můžeme udělat. Už na náš první koncert na střední škole v roce 1993 bylo vstupenkou jídlo, které jsme darovali místní potravinové bance. K punk-rocku tohle prostě patří. A naše kapela to má v DNA. Už jiní nebudeme.
Je teď velmi těžké navázat další otázkou, aniž bych vám v rozhovoru dlouze neprofesionálně děkoval. Zmínil jste ale to vystoupení z roku 1993, se kterým letos slavíte 30 let na scéně. I když pod názvem Billy Talent nehrajete celou dobu. Je vůbec něco, co vás ještě dokáže na koncertech nebo i ve studiu překvapit?
Upřímně čím jsem starší, tím jsem překvapenější. Možná začínám být příliš sentimentální, ale když teď vylezu na pódium, velmi často mě v prvních chvílích paralyzuje myšlenka, ve které si říkám: Jak je tohle sakra možné? Jakého překrásného privilegia se mi v životě dostalo?
Můžu se živit tím, že díky hudbě dělám lidi na hodinu a půl šťastné. Můžou spolu sdílet svoje životy, zpívat si spolu, vyždímat ten moment a já jim k tomu můžu pomoct.
Hodně mi v tom uvědomění pomohla právě pandemie, kdy jsem o tohle všechno přišel. A nikdy bych o to už přijít nechtěl.
V refrénu písně I Beg To Differ opakujete větu „This will get better”. Původně je, tuším, tato skladba spojená s covidem. Kdybyste si ale měl teď vybrat jednu věc, která se zlepší, co by to bylo?
Tohle je velká a závažná otázka. Chtěl bych, aby skončila společenská rozpolcenost. Chtěl bych, aby moje dcera, o které jsem mluvil, žila spíš ve světe, kde se lidi snaží o vzájemně si porozumět nebo se alespoň tolerovat.
Teď se jen křičí se zacpanýma ušima. Není přitom vůbec tak těžké vrátit se k základům lidskosti. K laskavosti, pomoci a tak dále. To bych si moc přál.
