Jak se Karel Gott stal jediným umělcem z komunistické země, který zpíval v Eurovizi? Jaká byla role Československa v Intervizi a proč skončila s pražským jarem? Proč propadl Kabát? A jakou šanci mají Češi letos? „Písnička Lie To Me je nejlepší český počin v Eurovizi, držme palce,“ říká ve velkém rozhovoru pro Radio Praha historik Dean Vuletic, přední znalec dějin soutěže a autor knihy Poválečná Evropa a soutěž Eurovize.

Rozhovor Praha 15:15 12. května 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V některých zemích, například v Británii, se Eurovize vnímá jako něco dost přemrštěného. Je to všude po Evropě stejné?
Není. Obraz Eurovize a její pověst se liší místo od místa, kontext od kontextu. Třeba ve vámi zmiňované Británii ji hodně sleduje gay komunita. Zato v Ázerbájdžánu, kde je Eurovize nesmírně populární a vláda do ní investovala spoustu peněz, když země soutěž v roce 2012 hostila, tohle rozhodně neplatí – tolerance vůči sexuálním menšinám je v Ázerbájdžánu samozřejmě mnohem nižší než na britských ostrovech. Takže záleží, kam se vypravíte. 

Taky se často říká, že se v Eurovizi volí politicky, že země kvůli politice hlasují proti sobě navzájem. Sedí to?
Jen málokdy. Z politických důvodů hlasy neputují například přes hranici Ázerbájdžánu a Arménie. Podobně to dříve bylo mezi Tureckem na jedné straně a Řeckem a Kyprem na druhé. Tradičně také existovaly silné volební bloky v oblastech jako Skandinávie, nebo mladší na území bývalé Jugoslávie nebo někdejšího Sovětského svazu.

Ale velmi zajímavý je také region střední Evropy, kde ten fenomén předtím neexistoval – částečně kvůli tomu, že státy jako Česká republika a Slovensko se Eurovize od konce studené války neúčastnily pravidelně. Navíc jsme Slovensko a Česko ještě ani jednou neviděli spolu ve finále, takže se zatím nenaskytla příležitost ten jejich volební blok otestovat.

Nicméně jisté je, že mezi Polskem a Rakouskem nebo Maďarskem středoevropský volební blok historicky nikdy neexistoval.

Rakušan Karel Gott?

Když už mluvíte o historii: v roce 1968 zastupoval Rakousko v Eurovizi český zpěvák Karel Gott. Jak se to mohlo stát?
To byla doba pražského jara. A rakouská veřejnoprávní (televize a rozhlas) ORF Gotta vybrala jako symbol podpory liberalizace v sousedním Československu. ORF měla blízko k Československé televizi – a nezapomínejme, že právě vysílání ORF mělo později klíčovou roli během srpnové sovětské invaze.

Takže Rakousko a Československo tenkrát pojil velmi blízký vztah, což se promítlo právě na výběru Karla Gotta jako zástupce Rakouska. Navíc v sobě ta jeho píseň nesla velkou symbolická, protože pojednávala o sousedech, kteří se navzájem neznají. Takže skrytý odkaz na železnou oponu.

Karel Gott - Tausend Fenster; živě na Eurovizi v Londýně, duben 1968:

Ve vaší knize jsem narazil na jednu fascinující informaci: Karel Gott v 70. letech zazpíval píseň na počest Jana Palacha, na melodii skladby All By Myself od Erica Carmena. Pověděl byste k tomu něco víc?
Po pádu komunismu (v Československu) se v novinách o Gottovi nepsalo moc hezky. Nahlíželo se na něj, a podobně i na další hvězdy jako Helena Vondráčková, jako na někoho úzce provázaného s komunistickým režimem, protože nečelili stejné cenzuře a omezením jako jiní, třeba Marta Kubišová.

Historický úspěch. Mikolas Josef vybojoval na Eurovizi šesté místo, zvítězila Izraelka Netta

Číst článek

Oba také podepsali Antichartu, že?
Přesně tak. Jenže i Karel Gott měl písně, které zcenzurovali. Například hned po pražském jaru, v roce 1969, nahrál písničku Hej, páni konšelé, kterou vláda vnímala jako kritiku politiků, takže tu nahrávku nechala sešrotovat. A také udělal tuhle píseň na počest Jana Palacha. To bylo jen chvíli předtím, než podepsal Antichartu. Takže i na Gotta tlačili, aby se srovnal do latě.

Domnívám se, že každý člověk, který žije v nějakém systému, se někdy ocitne v situaci, kdy musí udělat kompromis. Zvážit, jestli se má řídit jakousi morální linií, nebo si plnit svoje ambice, dělat věci pro osobní prospěch, v zájmu svojí kariéry, v zájmu svojí rodiny. Když jste takovou situaci nezažili, je těžké vžít se do ní a rozhodnout, jak byste si vy sami počínali.

Myslím si, že postavení umělců v tomto systému bylo velmi komplexní. Kritizovat Karla Gotta, že z toho systému jenom profitoval, zkrátka není fér.

Karel Gott - Hej, páni konšelé:

Rozdrcené naděje Intervize

Východní Evropa měla svoji vlastní paralelu Eurovize: soutěž Intervize. Četl jsem si o ní a přišlo mi to dost složité. Bylo to tak, že jako mezinárodní soutěž existovala jenom pár let a předtím fungovala jen v jednotlivých státech sovětského bloku?
Ne tak docela. Intervize existovala ve dvou sériích. Ta první běžela v letech 1965-1968, a to byla série, kterou řídila Československá televize. Vytvořila ji opravdu jako ekvivalent Eurovize, ale ne nutně její alternativu nebo sokyni. Ředitel Československé televize Jiří Pelikán ve skutečnosti chtěl, aby se do soutěže zapojily i západoevropské země. A aby tahle panevropská verze Eurovize napomáhala spolupráci mezi východním a západním blokem.

Mikolas Josef se probojoval do finále Eurovize. Poslechněte si, proti komu bude soutěžit

Číst článek

Pojilo se to s liberalizačními reformami, které se v Československu odehrávaly od roku 1964, a s novou vstřícností vůči západoevropským kulturním vlivům, které předcházely pražskému jaru.

Jenže organizátory Eurovize tahle vize příliš nenadchla. Zčásti i kvůli tomu, že sami nevěděli, jestli v soutěži budou pokračovat, protože západoevropská média tehdy Eurovizi hodně kritizovala a oni si nebyli jistí, zda má smysl držet ten program dál. A za další: ohledně spolupráce s východoevropskými televizemi přetrvávala skepse. Pořád šlo o komunisty a oni si nebyli jistí, jak moc by spoluprací s nimi legitimizovali vládu komunistů ve východní Evropě.

Tu první sérii Intervize tedy ukončil srpen ´68 a sovětská invaze?
Přesně tak. A v tom stejném roce se přidaly některé západoevropské státy jako Rakousko, Španělsko nebo Západní Německo. Tahle Intervize, která se konala v Karlových Varech, se dokonce zapsala do dějin jako ta nejvíc panevropská televizní (hudební) soutěž, která se v Evropě v éře studené války konala. Vážně působivá událost. A noviny tehdy dokonce psaly, že napřesrok, tedy v roce 1969, se možná zapojí i Američané.

To se pochopitelně nikdy nestalo. Rozdrcené pražské jaro znamenalo nejen konec té soutěže, ale rovněž těch liberálních hlav Československé televize, které odstranili. (Jiří Pelikán se později po svém přesunu do Itálie stal poslancem, pozn. red.)

Takový ten komediální metal...

Pokud se můžeme vrátit k dnešní Eurovizi: Češi se přidali v roce 2007 a od té doby se šestkrát, sedmkrát zúčastnili. Přesto se jim v Eurovizi zatím moc nedařilo. Proč myslíte?
Československé publikum Eurovizi během studené války sledovalo. Na Československé televizi se vysílala od roku 1965, jako součást výměnných dohod mezi východní a západní Evropou. A ve skutečnosti tu byla dost populární. Prohlížel jsem statistiky, které uváděly, že Eurovizi v 80. letech sledovala všech čtvrtina diváků.

Takže nějaká historie tady je?
To ano. Ale po sametové revoluci ta čísla spadla. Jedna z mých teorií je, že jak tenkrát přišel k moci Havel a lidé kolem něj, hudební preference se od popu přelily k rocku. Pop, který se vysílal během Eurovize, se podobal popu známému z Intervize a od zpěváků jako Karel Gott a Helena Vondráčková.  Chyběl mu ten společensko-politický význam, ten náboj protestu, který se pojil s rockem.  

A proč se Čechům v Eurovizi málo dařilo? No, vůbec první píseň, se kterou soutěžili, byla od rockové skupiny Kabát, která do obvyklé estetiky Eurovize absolutně nezapadala. Ti postarší rockeři v džínách, co na pódiu křičeli v češtině, zkrátka neměli dobrou odezvu…

Ale proč ne?
(Směje se.) Proč ne? Protože Eurovize je popová soutěž. Ano, Finové do ní rok předtím vyslali heavymetalovou kapelu a svoji vůbec první Eurovizi s ní vyhráli. Ale tahle skupina Lordi se převlékla za příšery a zpívala anglicky.

Takový komediální metal…
Přesně. A utkvělo to v paměti. Kabát v paměti neutkvěl. 

Letos je to jiné: Češi mají ve finálovém ohni svoje želízko (zpěvák Mikolas Josef s písní Lie To Me, pozn. red.). Je to poprvé?
Není. Už jednou se Češi dostali do finále, před dvěma roky s Gabrielou Gunčíkovou. Ale k Lie To Me: ta písnička má velkou sílu. Podle mě nejlepší počin Čechů od doby, kdy se do Eurovize zapojili. Takže držme palce. 

Mikolas Josef - Lie To Me:

Kdyby Češi vyhráli, co by to pro Prahu znamenalo, hostit Eurovizi? (Vítězná země soutěž napřesrok hostí, pozn. red.)
Myslím, že Eurovize v Praze by byla fantastická. Především proto, že sám Prahu miluju, je to skvělé město, kam stojí za to zavítat.

Hodně měst touží po Eurovizi, protože jim přiláká spoustu turistů. Prahu by to v tomhle příliš nezměnilo, už teď je to turistická mekka. Ale pro Čechy by to podle mě byla skvělá příležitost, jak se s Eurovizí blíž seznámit – a pro soutěž naopak příležitost, jak si u Čechů zvýšit popularitu.

Mluvíme tu o panevropské události. Výzkum pro svou knihu jsem dělal všude po Evropě a kamkoli jsem přijel, skoro všichni, s nimiž jsem tam mluvil, měli na Eurovizi nějaký svůj názor. Je to takový startér konverzace: mají Eurovizi rádi, anebo ne, ale všichni ji znají. Češi by v tomhle ohledu rozhodně neměli být vyobcovanci Evropy, takže doufám, že i oni začnou Eurovizi aktivněji sledovat a podílet se na tom celoevropském zážitku.

Ian Willoughby Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít