‚Hudba je pro mě forma komunikace.‘ Michal Hrůza vydává novou desku Světlo do tmy

Zakládající člen kapely Ready Kirken, autor filmových a seriálových hitů Michal Hrůza vydal v pátek novou desku Světlo do tmy. Na turné s ní ale vyrazí až na podzim. Kvůli koronaviru, stejně jako ostatní hudebníci, musel odložit dlouho plánovaná vystoupení po Česku.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michal Hrůza | Foto: Adam Kebrt

O vás se toho už hodně napsalo, dal jste stovky rozhovorů. Ve studiu, kde rozhovor děláme, jste už taky seděl. Čím byste chtěl, aby rozhovor o vás začal?
Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jak by mělo něco začínat. Ono to je úplně jedno, jak se cesta toho rozhovoru vyvíjí. Důležité je, aby v závěru bylo zachováno nějaké sdělení. 

Vaše nová deska se jmenuje Světlo do tmy. Jak těžké pro vás bylo dostat světlo do tmy?
Každý z nás se občas ve tmě nachází. A tma je symbolem neporozumění, depresí, ale i strachu. Tma nám chce zhasnout to světýlko naděje a řešení problému. Myslím si, že by bylo skvělé, kdyby se nám všem podařilo, i přes to že se někdo o to občas snaží, si ho ochránit.

Jak si ho chráníte vy?
Je to proces, který nikdy neskončí. Ten člověk, nebo ta okolnost, která nám ho chce zhasnout, je pokaždé jiná. Nedokážu odpovědět, jak přesně to je. Čím víc chápeme toho zhasínače světel, tak tím víc si ho ochráníme. 

Rozhovor s Michalem Hrůzou si můžete poslechnout také v novém podcastu kulturní redakce Českého rozhlasu s názvem Kulturní vývar. Jeho epizody najdete v aplikaci mujRozhlas.

V polovině února jste s vaší kapelou vystupoval ve Washingtonu, na českém velvyslanectví. Bylo plno?
Bylo! A bylo to zajímavé. V kapele hrají dva kluci, kytarista Emil, který žil dva roky v Londýně, a baskytarista Pavel, který byl šest let v Dublinu. Já jsem využil toho, že jsem nemohl zpívat anglicky, když texty jsou v češtině. Ale snažil jsem se vždycky v krátkosti upozornit o čem ta písnička je.

Stalo se z toho tak trochu divadelní představení, protože tam začaly vznikat velmi humorné situace. V písni Kovbojská zpívám: „Jsem rád, že už nehoním.“ Češi se začali smát, pochopili i ten druhý význam, ale Američan to v tom překladu nemohl pochopit, protože tam se ztratil ten dvojsmysl. 

Vystupovali jsme i v New Yorku a přejížděli jsme vlakem. Projevila se tam taková naše geniální improvizace. V metru jsme si chtěli koupit lístek a koupili si ten nejlevnější, protože proč bychom si kupovali lístek za pět dolarů, když mají i za tři. Vrátka v metru se ale nechtěla otevřít. Později jsme zjistili, že máme lístky na autobus. Ale každý Američan, který v metru viděl ty zmatence, vzal svojí kartičku a pustil je zadarmo. A tak začalo to další pokušení, že to tak budeme dělat.

Co se vám honilo hlavou, když jste v předsálí koncertního sálu viděl fotky Václava Havla a Miloše Formana?
Jak jsme tady v té naší české kotlině, často si neuvědomujeme věci, které člověk uvidí, když z toho území odejde. Nabyl jsem pocit, že jsem také rád, že jsem Čech.

Vrátíte se ještě do Ameriky koncertovat? Chtěl byste?
Někteří lidi vůbec nechápali, proč tam jsme a co tam děláme. A ptali se nás, kde hrajeme zítra, protože se jim to líbilo. Na ambasádě přišli i kolegové z jiných zemí a nějaký pán z Filipín říkal, že nás chce taky.

Pojďme zpět do Česka. Díval jsem se na aktuální žebříček nejhranějších písní v tuzemských rádiích. A váš singl Světlo do tmy je opět v tom TOP žebříčku. Jak to děláte?
To kdybych věděl. Je to asi tím, že mám velikou intuici a cítím věci, které spousta lidí ani nezaznamená. To může být super, ale někdy vám to může komplikovat život. Já vlastně jenom mluvím, takže pro mě je hudba forma komunikace. Když něco cítím a vidím, tak se to snažím zhudebnit.

CD SVĚTLO DO TMY

Mezi námi, most přes nikdy. Světlo do tmy, nikdo nikdy nepochopí.Hledám Tě, teď a tady. Nad světem odplout. Srdce osamělé, propojení.

- seznam písní na novém albu tvoří báseň

Na vaší nové desce je deset písní. Když jsem je poslouchal, byl jsem neustále v pozoru, neustále jsem nad něčím přemýšlel. Chcete to tak, aby posluchač nad texty přemýšlel?
Ano, to je ono! První úroveň je mezilidský vztah, kterému se věnuji odjakživa, ale zároveň to platí i obecně. Pokud nazveme tou tmou strach, tak se snažím ukázat, že existuje i cesta z toho strachu. Kdo chce lidi zastrašit? Ten, kdo je chce ovládat. 

Myslíte si, že se v současnosti dá hudba poslouchat cíleně? Že budu třeba doma sedět na gauči a pustím si něco na gramofonu. Nebo je hudba pouze nějakou kulisou? Chcete právě tento stereotyp vyvrátit?
Myslím, že nebudu sám, kdo usiluje o to, aby hudba nebyla kulisa, ale aby to byl komunikační prostředek. Interpretů, kteří to umí, je opravdu hodně. My tomu říkáme hudba z výtahu, hudba, kterou vůbec neposloucháte. Kulisa může být i puštěná televize, to mi přijde jako úplně zbytečné. Když mám možnost někoho oslovit, tak se snažím, aby to co říkám, mělo nějaký hlubší smysl, než jenom jako samotný zvuk. 

Jiří Štefl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme