Tartiniho tón: hluboký zvuk, který existuje jen v naší hlavě, fascinuje hudebníky už od baroka

Zmást lidské oko je jednoduché. Důkazem jsou různé optické klamy, na kterých je založeno například celé filmové umění. Stejně je na tom i lidské ucho. Při poslechu dvou podobných tónů vytváří ještě tón třetí. Ten ale ve skutečnosti neexistuje, slyšet ho můžeme jen v naší hlavě. Tímto fenoménem se zabýval už barokní skladatel Giuseppe Tartini. Třetí zvuk však zajímá i současné hudebníky a láká umělce, kteří tvoří zvukové a výtvarné instalace.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hudebníci dosahují Tartiniho tónu pomocí elektronických nástrojů, které jim nastaví přesnou výšku a především hlasitost. | Foto: Jan Klimeš | Zdroj: Český rozhlas

Lidské ucho převádí zvuk na nervové vzruchy v takzvaném hlemýždi. Zvuky moduluje tak, aby byly pro mozek vnímatelné. Když ale posloucháme dva podobné tóny, hlemýžď vytvoří ještě třetí hluboký tón. Ten pak dva vysoké doprovází.

Pirueta i tlesknutí. Basketbalista Fall si vyzkoušel roli ‚nejvyššího dirigenta všech dob‘

Číst článek

Tohoto zvláštního jevu si všiml už italský skladatel Giuseppe Tartini, po němž je tento třetí tón pojmenovaný. „Naše ucho vnímá součet a rozdíl frekvencí. A rozdíl dvou blízkých frekvencí způsobuje takzvané zázněje, které v podstatě vytváří třetí tón nebo něco, co bychom jako třetí tón mohli nazvat,“ přibližuje hudebnice Natálie Pleváková.

Pokud bychom hlubší tón hledali ve světě mimo naši hlavu, nenajdeme ho. „To, co se děje, lze naším uchem slyšet. My jako posluchači to slyšíme. Nicméně, kdybychom tento jev nahráli, provedli spektrální analýzu a snažili se izolovat spodní frekvence, tak je neuslyšíme. Vznikají jen v našem uchu,“ říká Pleváková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sluchové klamy a Tartiniho tón v reportáži Martina Hrnčíře

Tartiniho tónem se inspiruje i mnoho současných umělců. Hudebníci dosahují tohoto efektu pomocí elektronických nástrojů, které jim nastaví přesnou výšku a především hlasitost. Jako například americká skladatelka Maryanne Amacherová.

„Zasvětila tomuto fenoménu velkou část své tvorby. Nazývala jej třetím uchem a zachytila jej v několika kompozicích, instalacích a dalších pracích. Když se člověk zaposlouchal a vnímal jednotlivé frekvence, zjistil, že existuje nějaká linka pod tím, která vytváří úplně nový průběh skladby,“ vysvětluje Pleváková.

Celou reportáž včetně ukázek „neexistujícího tónu“ si poslechněte v přiloženém audiosouboru.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme