Učím se odpočívat a říkat ne, říká houslista Jaroslav Svěcený. V nemocnici ho zachránila hudba

Jaroslav Svěcený se po zdravotních komplikacích vrací do práce: připravuje se na jarní koncerty, organizuje hudební kursy – a také si plánuje, kdy bude odpočívat. O hudbě, zahraničních koncertech i tvrdé rehabilitaci si povídal se Zuzanou Burešovou.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaroslav Svěcený 22. června 2018 v Divadle na Vinohradech při posledním rozloučení s dlouholetou členkou této pražské scény herečkou Gabrielou Vránovou | Foto: Michaela Říhová | Zdroj: ČTK

V poslední době se o slavném houslovém interpretovi mluvilo v souvislosti se zdravím. Téměř tři měsíce strávil v nemocnici v Hradci Králové. „Bylo to psychicky náročné, ale měl jsem skvělé lékaře a sestřičky. Zahrál jsem pro ně děkovný koncert přímo v hradecké nemocnici. Byl hodně emotivní, ale koneckonců díky nim jsem tady,“ říká Jaroslav Svěcený. „Vidím, že jsou zdravotnická zařízení, kde mají skutečně srdce na pravém místě,“ zdůrazňuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaroslav Svěcený v nemocnici trénoval a rehabilitoval

Housle ho prý v nemocnici zachránily. Díky nim začal po operaci cvičit celé tělo. „Svaly jsem měl jako kusy hadru, hra se mi nedařila, chvěly se mi ruce, měl jsem obrovskou slabost. Přesto jsem zapnul. Chtěl jsem tu být pro lidi,“ vzpomíná.

Počáteční pokusy byly těžké, cítil, že nemá sílu, že není schopen zahrát plný zvuk. „Zahrál jsem si Adagio od Johana Sebastiana Bacha, to jsem se naučil v patnácti na konzervatoři. Pak už jsem si přidával, protože jsem hned začátkem března skočil do sezóny, takže jsem musel vydržet celovečerní koncert,“ vysvětluje. Pacienti, pro které v nemocnici hrál, ho povzbuzovali.

První vystoupení pro něj ale bylo náročné. Kromě fyzických potíží při hře ho také trápilo, že si odvykl na společnost. Tři měsíce v nemocnici strávil sám. Musel zvládnout náročnou rehabilitaci, jejíž součástí byl i cvičný pětačtyřicetiminutový koncert pro lékaře s akordeonistou Ladislavem Horákem. „Byl to neuvěřitelný kolotoč, ale absolvoval jsem ho a zvládnul odletět do Jerevanu na vystoupení.“

Bylo také třeba upravit repertoár: „Musel jsem začít od základů, učil jsem se držet tělo, hrát stupnice. Ze začátku jsem vydržel stát jen patnáct minut. Bylo to jako trénink maratonce, který si přidává kilometry,“ směje se.

Volnějším tempem

Osmého března ho propustili z nemocnice a jedenáctého už vystoupil na koncertě v Arménii. „Odvykl jsem si od publika. Když jsem vstoupil na pódium, byl jsem nervózní. Publikum ale bylo skvělé, z lidí v sále sálala energie, tleskali. Nakoplo mě to. Arméni jsou nesmírně kulturní národ. Během počátečních deseti minut jsem se oklepal a pak už jsem to pustil naplno a věděl, že to zvládnu.“

‚Zemřít s hudbou v srdci.‘ Verdiho ‚nejkrásnější dílo‘ stále slouží hudebníkům v seniorském věku

Číst článek

Co Jaroslava Svěceného čeká nyní? Ačkoli už zvládá i náročnější skladby, rozhodl se, že zvolní. „Plánuju, kdy budu odpočívat. Zjistil jsem, že fungovat na 300 procent není ten nejlepší způsob. A učím se říkat ne. Je to tvrdá škola. Musím si život uspořádat úplně jinak.“

Proto už nekoncertuje denně a v nabitém rozvrhu má naplánované pauzy. „Celý život jsem měl pozitivní vidění a mám ho i teď. Chci poděkovat všem, kdo mi pomohli. Opravdu jsem v nouzi poznal přátele,“ vysvětluje. Hrát ale bude stále. Nejraději má akustiku v historických budovách, těší se proto hlavně na květnový koncert v katedrále Svatého Víta v rámci Noci kostelů.

S kolegy plánuje také nový projekt Ve znamení tanga. Učarovala mu totiž jižanská hudba. „Má v sobě energii, sílu a emoce, to je nejdůležitější,“ říká Svěcený.

Tereza Škoulová, gak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme