Uplynulo pětadvacet let od smrti Karla Kryla. Písničkáře, který se stal symbolem odporu vůči režimu
Před 25 lety zemřel písničkář Karel Kryl. Srdeční příhoda ho v Mnichově zastihla pár týdnů před jeho padesátinami. Autor písní Veličenstvo Kat, Anděl nebo Salome byl pro některé legendou protestsongů, pro jiné věčně nespokojeným kverulantem. Rodák z Kroměříže získal přezdívku básník s kytarou. V září 1969 odjel do Německa a v exilu strávil dvacet let. Krylova píseň Bratříčku, zavírej vrátka se stala symbolem odporu proti okupaci Československa.
V lednu zveřejnila norská televize v tuzemsku dosud neznámé záběry z písničkářova mládí. Na téměř padesát let starém unikátním záznamu zpívá pětadvacetiletý Kryl na pozvání československých exulantů.
„Kryl sice v Československu nějaké záznamy v roce 1968 a 1969 natočil, ale většina toho se na začátku sedmdesátých let kvůli cenzorům smazala. Nic takového se tedy nezachovalo. Tyto záběry zůstaly, díky tomu, že je Kryl natočil na Západě,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz předseda Klubu Karla Kryla Vojtěch Klimt, který nahrávku objevil.
VIDEO: Dosud neznámé záběry Kryla. Podívejte se na 50 let staré protirežimní vystoupení z Norska
Číst článek
Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži a pocházel z kulturní rodiny novojičínského tiskaře. Otcovu tiskárnu později rozbili komunisté. Kryl byl také věřící, i když tvrdil, že by ho asi z každé církve vyhodili. Křesťanské tradice si ale nesmírně vážil a také z ní hodně čerpal ve své tvorbě.
Na sklonku 60. let spolupracoval s Československým rozhlasem a jeho tehdejším redaktorem Milošem Zapletalem v Ostravě. Tam také nahrál většinu svých raných písní.
Jeho první deskou byla Bratříčku, zavírej vrátka (1969), se kterou se stal i tak trochu nechtěně „tragédem národa“. LP se tehdy dostalo do širšího povědomí veřejnosti i díky manželům Černým a jejich rozhlasovému pořadu Houpačka. Krylovi bylo jasné, že v nastupující normalizaci si už nezazpívá, a z festivalu v Německu se už v roce 1969 nevrátil. Usadil se v Mnichově a 22 let působil jako redaktor Svobodné Evropy.
Rozpačitost z revoluce
Písničkářskou profesi ale nikdy neopustil. Skládal, psal poezii a koncertoval pro krajany po Evropě i v zámoří. Vydal několik knih textů, některé si také ilustroval, a natočil řadu desek.
Karel svoji popularitu potřeboval, říká bratr slavného písničkáře Jan Kryl
Číst článek
V listopadu 1989 zněly jeho písně opět aktuálně. Vrátil se i na domácí pódia, už ne do malých klubů jako kdysi, ale do přeplněných hal a divadel.
V roce 1991 se pak přestěhoval do Waldkirchenu, malé německé obce nedaleko českých hranic, aby měl blíž domů.
Z poměrů, které v Československu po roce 1989, byl ale značně rozčarován. O českém sametu říkal, že povede jenom k alibismu a k tomu, že komunisté pouze převléknou rudé pláště za modré. Mnozí Krylovi souputníci o něm prohlašovali, že zahořkl.
Zemřel nečekaně na infarkt 3. března 1994 v Mnichově, jen pár týdnů před padesátinami. Pohřben je na břevnovském hřbitově v Praze. Velkého ocenění se mu dostalo až po smrti, kdy byl zapsán do Síně slávy ceny Grammy (1995), stal se držitelem Ceny Františka Kriegla (1995) a získal medaili Za zásluhy (1995).
