Písničkářka Kateřina Marie Tichá: Chci dát lidem ze sebe něco, co je potěší

V roce 2013 byla nominována na cenu Český slavík jako objev roku. To jí bylo devatenáct let. Už osm let zpívá se skupinou Jelen, a to jako stálý host. „Říkáme to tak odjakživa – a nikdy jsme nepřestali. Se zpěvákem Jindrou Polákem, ale i ostatními jsme domluveni, že dokud to půjde, tak budeme jezdit společně. Až přijde ta chvíle, kdy už to bude neúnosné, tak to budeme řešit,“ přiznává Kateřina Marie Tichá v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zpěvačka Kateřina Marie Tichá

Zpěvačka byla v roce 2013 nominována na cenu Český slavík jako objev roku | Foto: Radek Kudláček

A dodává: „Všichni jsme asi pořád chtěli mít otevřenou cestičku, aby se mohla jednou trhnout a vydat se vlastní cestou.“

O sedm let po jejich setkání v holešovickém studiu Martina Ledviny vydala písničkářka vlastní debutové album Sami, ale jeho křest a plánované turné musela kvůli koronaviru odložit – dnes pořád na neurčito. Mírně satirický valentinský klip Lovesongy, který v roce 2017 nahrála s Janem Pokorným alias Pokáčem, zhlédly už víc než dva miliony diváků.

Setkání s kapelou Jelen, kterou tehdy stejně jako Kateřinu Marii Tichou nikdo neznal, bylo prozaické – prostě se potkali ve studiu. „Martin Ledvina mi tehdy pustil nějaká jejich dema, to tehdy byli jen tři nebo čtyři kluci úplně na startu. Měla jsem písničku Tančíme spolu a řekla jsem si, že by se mi do ní hodila ta jejich energie. Takže bychom to mohli zkusit natočit – a už to bylo,“ vzpomíná.

Začátek od nuly

Pak přišla i nominace na objev roku ankety Zlatý slavík. Myslela si, že teď už to půjde samo? „Naštěstí ne,“ odpovídá.

„Asi je to týmem lidí kolem mne, který byl vždy hodně střízlivý a rovný. Takže to určitě nebylo tak, že by všichni kolem mne poskakovali a říkali, jak se teď všechno změní. Ne. Byla jsem uvedena, jako vždy, na velmi pravou míru toho, že je potřeba pořád ještě strašně moc práce a že jsem na úplném začátku. Takže mne to, myslím, tenkrát moc neovlivnilo.“

Když vzpomíná na úplné začátky s Jelenem, tak to bylo opravdu od nuly. „Nebylo to tak, že bychom natočili písničku a druhý den nebo za měsíc hráli pro pět tisíc lidí. Ta cesta byla velmi dlouhá – od hraní na náměstích pro tři posluchače, kteří šli zrovna kolem.“

O své hudbě pak říká: „Chtěla bych, aby se dostala k lidem, aby ji poslouchali v případě, že je bude bavit a něco dávat. Chtěla bych být na světě proto, abych mohla dát lidem ze sebe něco, co je potěší, nebo je to donutí na něco ptát. Na to, co by se jinak nezeptali.“

Hubla kvůli klukovi

Písničkářka, která se jako malá holka rozhodla zpívat kvůli obdivu k Lence Dusilové a jedné magnetofonové kazetě se skupinou Čechomor, zažila okamžiky, na které dnes pyšná není - to když kvůli hloupým řečem nějakého chlapce zhubla za jediný rok 24 kilogramů.

„V šestnácti se člověku prostě některé věci životu nebezpečné nezdají. Já tehdy málo jedla a hodně cvičila. Ale nedoporučovala bych to nikdy nikomu. Jsem ráda, že jsem dospěla do fáze, kdy bych něco podobného už nikdy neudělala. Zvlášť kvůli nějakému chlapovi.“

‚Máte fyzický pocit, že zpívá jen pro vás.‘ Cenu Apollo vyhrála sedmnáctiletá zpěvačka Amelia Siba

Číst článek

Přiznává, že její metody rozhodně zdravé nebyly a „jestli chcete zkoušet hubnout líp, tak mi napište smsku a já vám pošlu kontakt na kouče,“ vzkazuje všem, kteří by snad mohli mít podobný nápad.

Práce v nadačním fondu

V době koronavirové ani Kateřina Marie Tichá nemůže dělat svou profesi, tedy zpívat. „Pracuji v nadačním fondu Impuls v registru ReMuS, což je registr pacientů s roztroušenou sklerózou,“ vysvětluje s tím, že je tam ale už tři roky, tedy už před pandemií.

„Pomáháme s výzkumem léčby, ale registr není část fondu, který by pracoval napřímo s pacienty. Sbíráme data, samozřejmě se souhlasem nemocných. Data pak reálně pomáhají právě ve výzkumu choroby. A nejen u nás, je to na celém světě, což je velmi významné,“ tvrdí písničkářka.

Závěrem pak přidává své přání, aby snad už v létě mohly proběhnout nějaké malé hudební akce. „Byla bych tomu strašné ráda, i kdyby to měly být komorní venkovní koncerty. To by se mi moc líbilo.“

Vlastimil Ježek, Věra Luptáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme