Kyjevské sólisty zastihl počátek války během jejich turné v Itálii. Domů se nevrátili a bojují hudbou
Den před ruskou invazí 23. února odjel známý ukrajinský orchestr Kyjevští sólisté na dvoutýdenní turné po Itálii. A za hranicemi už zůstal. Od té doby hraje po celé Evropě – například v Německu, Švýcarsku, Norsku nebo Lotyšsku. Jeho členové posílají vydělané peníze na pomoc své vlasti a 2. června uspořádali i mimořádný koncert na nejstarším českém hudebním festivalu Pražské jaro.
„Je to pro mě velmi složitá situace. Moje rodná země je obléhaná, nevím, jestli se vrátím domů, a ještě k tomu se snažím pokračovat ve své práci. Rozhodl jsem se ale dokončit svou misi,“ vysvětluje houslista Anatolij Vasylkivskyj. Kyjevské sólisty vede od roku 2017.
„Myslím si, že kulturní diplomacie je mojí silnou stránkou a tímto způsobem mohu své zemi pomoci. Kultura dokáže silně ovlivňovat a spojovat lidi, díky kultuře si můžeme vzájemně pomáhat.“
Soubor patří k uznávaným orchestrům, který stejně jako jiná prestižní umělecká tělesa plánuje turné na několik let dopředu. Dnes neví, co bude zítra, a netuší ani, kdy se vrátí domů.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájí sezonu s novým šéfdirigentem a uměleckým šéfem Popelkou
Číst článek
Za hranicemi rozhodl zůstat nejenom z bezpečnostních důvodů, ale také proto, aby soubor dostál svému závazku být „vyslancem Ukrajiny“ a pořádal koncerty na podporu své země. Koncertů zatím odehráli víc než čtyřicet a vybrali na nich stovky eur, které poslali na pomoc své zemi.
„Všechno začalo tím, že jsme vyrazili na italské turné. Vypadalo to všechno normálně, ale den na to jsme se dozvěděli, že byla Ukrajina napadena. Kvůli tomu jsme byli donuceni zůstat v Evropě, kde se snažíme upozorňovat na to, co se u nás děje. Vyzýváme k míru a věříme tomu, že naše země vyhraje a vrátí se zpátky do stavu, ve kterém byla předtím,“ říká Vasylkivskyj.
Původně na italské turné vyrazila část souboru, část zůstala v Kyjevě, včetně houslistky Oksany Darbinové.
‚Co slyšíte pouze ve filmech‘
„Ten den v pět hodin ráno jsem slyšela nějaké podivné zvuky, takový jako podivný šum, který asi nikdy už nezapomenu, je to něco, co slyšíte pouze ve filmech a byl to zvuk výbuchů. Bylo to natolik silné, že já, která bydlím ve dvacátém čtvrtém patře, tak jsem slyšela vibrace v oknech a dveřích, takže jsem se vyšla podívat na balkon, co se děje, tak jsem vlastně zjistila, že začala válka, kterou nás dosud jenom děsili, my jsme si říkali, že to jsou jen takové plané řeči, nedokázali jsme si představit, že ve dvacátém prvním století skutečně někde v Evropě začne válka,“ popisuje Darbinová.
Vypráví, že z Kyjeva se rozhodla odjet o pár dní později a jen šestý smysl ji zachránil od rozhodnutí vyrazit před ruským nebezpečím z Kyjeva do Buči.
Jak vypadá práce válečného novináře na Ukrajině? Helma a vesta jsou nezbytností, v autě se nepoutá
Číst článek
Domov opustila se svým pětiletým a jedenáctiletým synem. Vzala s sebou i psa. Doma musel zůstat manžel i její bratr.
Vzpomíná na chvíle, kdy stála i dvousetmetrové fronty na jídlo i na to, jak se její starší syn strachem krčil na podlaze kyjevského metra.
„Ty kryty neměly uvnitř absolutně nic. Byly to jen sklepy pod obyčejnými obytnými budovami nebo pod školami, které neměly ani elektřinu, neměly tam vodu, neměly tam žádné sociální zařízení.“
Milá plavovláska v béžových šatech si nervózně mne ruce, když popisuje první den ruské invaze, a se slzami v očích se dívá na stolek, na kterém leží program vyvedený v modrožlutých barvách. Říká, že hudba je mezinárodní jazyk plný emocí, kterému všichni rozumí.
„Do vlaku jsme si museli sbalit jenom maličký kufřík, ale já jsem si říkala, že jsem muzikant a neumím vůbec nic, tak jsem to riskla a svou violu si vzala. Z Ukrajiny jsme se dostali přes Rumunsko, kde musím velice poděkovat všem dobrovolníkům, kteří nám pomáhali vlastními penězi, dávali nám jídlo, všechno bezplatně,“ dodává.
Poslední koncert svého evropského turné mají Kyjevští sólisté naplánovaný na 7. července na Islandu, a pak bude jejich budoucnost záležet na vývoji válečného konfliktu.
